Nejziskovější banka eurozóny si na dluhopisovém trhu půjčuje dráž než některé bankovní ústavy, které by bez státní pomoci během krize zkrachovaly. Jakkoli to zní absurdně, je to pravda.

Španělská banka Santander vydělala v letech 2006 až 2009 celkem 26,9 miliardy dolarů, nejvíce ze všech bank eurozóny. Každé čtvrtletí v průběhu krize zakončila v zisku, bez problémů prošla prázdninovými zátěžovými testy evropských bank a v prestižním žebříčku nejbezpečnějších světových finančních ústavů časopisu Globe Finance skončila na 14. místě. Nic z toho jí ale nepomáhá.

Když minulý měsíc prodala sedmileté dluhopisy za jednu miliardu eur, riziková přirážka se vyšplhala na 156 bazických bodů. Jinak řečeno - zajištění dluhopisu před nesplácením emitenta stálo 1,56 procenta z hodnoty bondu. Německá Commerzbank, kterou před problémy musela v roce 2008 zachraňovat vládní pomoc, vydala před nedávnem desetileté dluhopisy s rizikovou přirážkou pouhých126 bazických bodů. Zajistit se proti nesplacení dluhopisu německé banky bylo tedy výrazně levnější.

Aby byl za takové situace o dluhopisy španělské banky zájem, musí snížit jejich cenu, tím pádem se zvýší jejich výnos a banka si tak půjčuje peníze dráž.

Druhá největší německá banka Commerzbank přitom minulý rok zakončila ve ztrátě 4,5 miliardy eur a od pádu Lehman Brothers v září 2008 ztratila na frankfurtské burze 63 procent. Banka Santander za tu samou dobu oslabila jen o devět procent.

Kde je tedy zakopán pes? Příčinu je třeba hledat v bídné formě španělské ekonomiky. Nezaměstnanost se v srpnu vyšplhala na 20,5 procenta, tedy nejvýš od roku 1997. Španělsko tak zároveň dosáhlo nejhoršího výsledku ze zemí eurozóny. Od poloviny roku 2007, kdy banky kvůli finanční krizi zastavily poskytování úvěrů a španělský stavební sektor zabředl do vážných problémů, stoupl počet lidí bez práce takřka o tři miliony. Mezinárodní měnový fond navíc odhaduje, že by španělská ekonomika měla v příštím roce růst jen o 0,7 procenta, vláda přitom ve svých predikcích počítá s růstem 1,3 %.

Pochyby o zdraví španělské ekonomiky vedly všechny tři největší ratingové agentury k tomu, že zemi vyřadily z prominentní skupiny zemí s nejlepším hodnocením, kam dosud patří Velká Británie, Německo, Francie a USA. Jako poslední k tomuto kroku přistoupila před dvěma týdny agentura Moody's s odůvodněním, že se značně zhoršila finanční síla země a její ekonomický růst bude v budoucnu slabý.

Všechny tyto důvody vedou investory k tomu, že při koupi dluhopisů Santanderu požadují vyšší výnos. Podle řady analytiků ale takový přístup není příliš spravedlivý. "Nejdříve to bylo Řecko, pak Irsko a teď si trh hledá nového fackovacího panáka," říká John Anderson ze společnosti Gartmore Investment Management. "Nemyslím si, že trh si v tomto případě vybral toho pravého," tvrdí.

Kdyby byl Santander německou nebo francouzskou bankou, byl by hodnocen jako nejlepší, říká Inigo Lecubarri, správce Abaco Financials Fund. "Problémem je jejich španělská adresa. Kdyby mohl Santander jednoduše odejít ze Španělska a usadit se například v Curychu, bylo by to skvělé, to se ale nestane," říká Lecubarri. Situace Santanderu se podle něj může změnit k lepšímu až v okamžiku, kdy se investoři přestanou dívat na španělskou ekonomiku skrz prsty a začnou věřit vládě, že je schopna snížit deficit státního rozpočtu. Ten by vláda chtěla v příštím roce srazit na šest procent ze současných jedenácti.

 


KDYŽ VADÍ PŮVOD
Banka Santander má podle analytiků smůlu, že je španělská. Bídný stav tamní ekonomiky jí zdražuje půjčování peněz navzdory tomu, že krizi přestála bez úhony.
FOTO: BLOOMBERG