SERIÁL : Historický vývoj peněz - 1.díl

Se vznikem civilizace se pojem peněz neodmyslitelně váže, zahrneme-li pod společný pojem peníze veškeré věci považované za platební prostředky.
Vývoj platebních prostředků jde v ruku v ruce s vývojem společnosti.  S vývojem lidstva se vyvíjejí i lidské schopnosti a dovednosti. Již velice dávno lidstvo přišlo na to, že je výhodnější specializovat se a vyvíjet jen ty dovednosti, které jsou pro toho kterého jedince předností, přičemž výtvory této jejich činnosti pak bylo možno směnit dle potřeby za předměty jiné, na jejichž výrobu se specializoval zase někdo jiný. Vznik peněz je tedy spojen s rozvojem směny zboží, neboť naturální výměna, tedy výměna věci za věc, již v určitém stupni vývoje nemohla plnit svou funkci. Některé druhy zboží se začaly postupně vyčleňovat již v období rozkladu prvobytně pospolné společnosti a začaly ostatnímu zboží sloužit k vyjádření jeho ceny. Byly to věci, které byly považovány za cenné a staly se platebními prostředky. Jsou tedy zahrnovány pod společný pojem „peníze“ ( peněžní substituty ). Zpočátku to byl zejména dobytek a kůže, džbány obilí, džbány oleje, později kovy – železo, měď a stříbro, a nakonec v podmínkách rozvinuté směny tuto úlohu převzalo zlato.

Kdy se použilo peněz poprvé, není přesně známo. Nejstarší písemné záznamy pořízené klínovým písmem pocházejí ze Starověké Mezopotámie, jsou staré asi 4 500 let a svědčí o tom, že se platilo formou váženého množství stříbra. Váženého množství kovu se používalo jako peněz v různých částech světa. Starověká egyptská nástěnná malba nalezená v hrobce v Thébách zobrazuje vážení zlatých kruhů na vahách. Staří Egypťané vyvinuli také systém placení váženým množstvím kovů. Existují zprávy o vážení zlata, stříbra a mědi při používání těchto kovů jako platidla.

Používání váženého kovu jako platidla vedlo k vynálezu mincí, kde kousky kovu se opatřily vzory či znaky, z nichž je patrná jejich hmotnost a hodnota při placení. Nejstarší známé mince byly zhotoveny v 7. stol. př. n. l. v Lýdii (Lýdské království na území dnešního Turecka). Tvar mincí nebyl podstatný. Existují např. mince ve tvaru delfína ze 4. století př. n.l., kulaté mince, mince ve tvaru nástrojů a mušlí, či mince kruhové. Základní výrobní postup ražením mincí byl vynalezen před 2 600 lety. Razidla sestávala z razníku a kovadliny a vzor se ryl do kovadliny ručně.

První papírové peníze pocházejí z Číny jako ručně psané stvrzenky, které vydávali obchodníci lidem namísto těžkých kovových mincí, které si u nich lidé ukládali. Počátkem 11. století převzal od obchodníků tento systém stát a vydával vlastní stvrzenky, které mohly být úředně používány jako peníze. Dříve než se objevily úředně tištěné bankovky, používalo se dlouho ručně psaných papírových "peněz" i v Evropě., přičemž zavádět se zde začaly od 16. století. První tištěné papírové peníze v Evropě začala vydávat Švédská Stockholmská banka v roce 1671, kdy byl nedostatek stříbrných mincí. Na našem území se první papírové peníze začaly vydávat za Marie Terezie (1740-1780) v pol. 18. stol.  – tzv. Bankocetle.

Vznik peněz je tedy ekonomicky podmíněn rozvojem výroby, specializací výrobců a postupnými etapami rozvoje společenské dělby práce. Dělba práce si vynutila směnu, nejprve naturální a později se postupně hledali všeobecné ekvivalenty. Zajímavý je fakt, že rozvoj peněžnictví až po dnešní digitalizované peníze zcela nezrušil ani středověké formy. I dnes se ve vyspělých ekonomikách používá naturální směna, pod novým názvem bartrová výměna. V méně rozvinutých ekonomikách Afriky a Asie se dodnes platí škeblemi nebo se směňují tři ovce za jednoho koně. Při všech úvahách o globalizaci, celosvětovém trhu a celosvětovém chápání různých problémů se často zapomíná na části světa, a není jich málo, kde je ekonomika dosud ve starověku.

Přemysl Voráč

Ve druhém dílu seriálu se budeme věnovat funkcím a druhům peněz, měně a jednotkám peněz.