SERIÁL : Historický vývoj peněz - 3.díl

Do 2. poloviny 10. století je zasazován počátek mincovnictví na našem území. Funkci měny plnily denáry. Kvůli citelnému nedostatku drahého kovu v zemi provedl kolem roku 1050 Břetislav I. mincovní reformu. Intenzivní mincovní činností se dále zabýval např. Vladislav I. (1109-1117).

Co se týče výhradních práv panovníků, u nás se mincovní regál vytvořil až ve 13. století, tedy za vlády Přemyslovců. Do té doby zde měl toto právo nejen panovník, ale i řada jiných. Kromě zmíněných Přemyslovců razil mince také další významný šlechtický rod té doby, Slavníkovci, působící ve východních a jižních Čechách. Za vlády prvních Přemyslovců byly raženy mince hodnotné i méně hodnotné, ale plnohodnotným a mezinárodně (minimálně ve středoevropském měřítku) plně uznávaným platidlem se stal až pražský (český) groš, který nechal razit od r. 1300 Václav II. Jednalo se o stříbrnou minci se stálou hodnotou kovu. Nutno však podotknout, že u nás se začalo k placení běžně používat peněz až od 2. třetiny 14. století. Významnou epochou v tomto smyslu byla vláda Karla IV., který se měnovou otázkou velmi zabýval a byl oprávněn razit mince ve všech zemích, které spadaly pod jeho přímou vládu. V r. 1356 založil tento panovník 1. mincovnu v Nových Čechách.

Pro toto období je také charakteristický rozvoj celé  ekonomiky. Na konci 14. století byl však tento vývoj zastaven morovou epidemií, která zanesla českému hospodářství citelnou ránu. Reálná hodnota mince poklesla, došlo k prudkému úbytku obyvatelstva a na celkové krizi se významně podílel i organizovaný zločin.  V 1. pol. 15. stol. se situace v zemi nadále zhoršovala, a to zejména v důsledku opatřeních proti „husitským Čechům“ spočívajících v různých blokádách brzdící zahraniční obchod, a obchod vůbec byl bržděn také tehdejší „filosofií“ husitských kněží, kteří kázali, že vše, co přináší zisk, je špatné. Kromě toho zemi chyběla kvalitní mince a drahé kovy vůbec. Ražba pražského groše ustala v roce 1423, ten byl nahrazen drobnou, nepříliš hodnotnou mincí, a poptávka po dřívějších platidlech, tedy po pražském groši a po dukátech prudce vzrostla. Obyvatelstvo se stále silněji začalo vracet k směnnému naturálnímu obchodu. Je známa i hodnota inflace v tomto revolučním období – byla velice nízká, činila jen 10-12%. K rozvoji ekonomiky pak došlo až po nástupu Jiřího z Poděbrad v šedesátých letech 15. století. 

A právě do této doby bývá datován zánik starého feudálního řádu a zrod kapitalizmu – změna, která umožnila vzniknout novému pohledu na společnost a potažmo ekonomii. Než se však u nás objevily pokusy o teoretický odraz vývoje kapitalizmu, známé pod názvem merkantilismus, došlo u nás ještě k mnoha událostem.

Pro naše území je 2. polovina 15. století a století 16. ve znamení hospodářského rozvoje, zejména obchodu, což s sebou přineslo zvýšenou potřebu oběživa a platidel větších hodnot.  To vše si vyžádalo reformu měnové a mincovní soustavy, ke které došlo ve dvacátých letech za vlády Ludvíka Jagellonského, který zavedl tolary a založil soukromé mincovny. 

Vraťme se však ještě ke grošovému systému. Od konce 14. století jeho hodnota prakticky neustále klesá. Po Ludvíku Jagellonském v roce 1526 nastupuje na trůn Ferdinand I., který si dobře uvědomoval, jak moc potřebuje česká ekonomika kvalitnější měnu. Ústředním bodem jeho politiky byla snaha o sjednocení měny a za tím účelem zrušil starý grošový systém a nahradil český groš grošem míšeňským a zlatým rýnským (v poměru 1 český za 2 míšeňské). Tento panovník chtěl dále zabránit přílivu méněhodnotných mincí ze zahraničí, ale po pravdě nedosáhl v tomto svém snažení mnoha úspěchů. Od této doby se dostává finanční vývoj do nové epochy svého vývoje. Ferdinand I. veden centralistickými potřebami založil Dvorskou komoru ve Vídni jako ústřední orgán finanční správy a pro jednotlivé země, kterým vládl, královské komory, podřízené uvedené komoře dvorské. Komory byly vedeny prezidentem a rady. R. 1527 byla založena Česká dvorská komora jako nejvyšší orgán pro peněžní záležitosti v Ćechách.

Obrovskou zátěž pro celé národní hospodářství však znamenala třicetiletá válka (1618-1648). Již na začátku této války v roce 1623 byl vyhlášen státní bankrot, zapříčiněný důsledky činnosti tzv. finančního konsorcia, založeného v roce 1622, kterému byly panovníkem dány rozsáhlé pravomoci, zejména pokud jde o mincovnictví. Finanční konsorcium bylo tvořeno 15 členy a v jeho čele stáli čtyři význační muži své doby, kníže Karel z Lichtenštejna, Albrecht z Valdštejna, bankéř Jan (v některých pramenech Hanuš) de Witte a židovský kupec Jakub Bassevi. Konsorcium dalo razit neplnohodnotné mince, čímž došlo k prudkému znehodnocení peněz. V této době dochází k obrovskému chaosu v měnovém systému. Bylo vyměněno oběživo, přičemž do oběhu se dostaly miliony nových platidel. Kromě vládních mincoven zde působilo i velice mnoho mincoven soukromých ve vlastnictví šlechtických rodů. Situace byla neúnosná a tak si ražbu mince vzal pod svou kontrolu stát a došlo k obnovení ražby plnohodnotného tolaru. Koncem třicetileté války, kdy hospodářství opět ožívá, společnost a zejména státní pokladna opět pociťuje nedostatek peněz, a to vzhledem k tomu, že ustala činnost tří největších mincoven: Pražské, Jáchymovské a Kutnohorské. Do oběhu se stále více dostávají cizí peníze a peníze soukromých vydavatelů. Patentem z roku 1659 vydaným Leopoldem I. bylo rozhodnuto o devalvaci cizích platidel za účelem zamezení jejich oběhu na našem území a sjednocení mincovního systému. Společnost však potřebovala stále větší množství platidel, ale mincovního kovu k jeho výrobě byl ve státě nedostatek, což vedlo až k 25% státnímu úpadku v roce 1693.

Roku 1740 nastoupila na trůn Marie Terezie (1740-1780). Prvních deset let své vlády se tato panovnice, pokud jde o měnovou politiku, zabývala snahami o omezení oběhu cizích mincí. Objevují se rovněž první snahy o stanovení odpovídajícího kurzu té které mince. Měnový vývoj v našich zemích byl na dlouhá léta ovlivněn právě reformami Marie Terezie. R. 1746 byl vydán kurzový přehled nejpoužívanějších evropských platidel. Objevují se první snahy o zavedení konvenční měny. Významným činem této panovnice bylo roku 1750 zavedení jednotné měny ve všech habsburských zemích (vídeňská marka stříbra se rovnala 12 tolarům nebo 24 zlatým) a krom toho došlo rovněž ke zjednodušení a sjednocení vnější stránky mince. V zájmu rozvoje úvěrování byla r. 1752 byla zřízena úvěrní banka v Brně a rozvoji úvěru též přispělo vydávání peněžních poukázek (vlastně prvních papírových peněz na našem území), tzv. bankocetlí, od r. 1761. Po celou tuto dobu však existuje špatná finanční situace, a to zejména vzhledem k vysokým vládním výdajům v souvislosti s válkou vedenou Marií Terezií proti panovníkům, kteří neuznali její dědičné nároky na rakouské země.

Přemysl Voráč

Ve čtvrtém dílu seriálu další etapy vývoje peněz v českých zemích.