Nicméně, český zákon o penzijním připojištění se vymyká starému i novému českému pojistnému právu a navíc není v souladu se směrnicemi EU. Neuvěřitelné? Pouhá skutečnost. A je celkem jedno, z jakých pohnutek tomu tak je. České zákony platí, i když jsou v rozporu s právem EU. Bylo by ovšem záhodno je změnit a dostat je s EU do souladu.
Už nejsem jediný, kdo tvrdí, že smlouva o penzijním připojištění se státním příspěvkem je smlouvou pojistnou. Je to tak zjevné, že k posouzení správnosti této teze ani netřeba být právníkem. V dnešní době sice běžně dochází ke kombinaci různých finančních produktů, a proto by mohly vznikat spory o to, kam ten či onen produkt "zaškatulkovat", ale praxe je samozřejmě pragmatická. Evropské unii nejde o nějaké samoúčelné definice např. pojištění, ale o fungování systému, o kvalitní poskytování služeb z pohledu spotřebitele nejen při uzavírání smluv, ale i o solventnost finančních institucí po létech od uzavření smlouvy, o zdravé konkurenční prostředí. K tomu všemu patří i rovné zacházení se stejnými a obdobnými produkty.
Takže, je zcela originální český produkt zvaný "penzijní připojištění se státním příspěvkem" soukromým pojištěním - nebo ne? A co jiného by to tedy mohlo být? Spoření, nebo snad kolektivní investování - když je (také) v gesci ministerstva práce a sociálních věcí a Komise pro cenné papíry? Produkt se označuje jako připojištění, s přídavným jménem cizího původu ("penzijní"), ačkoliv český výraz zní důchodové.
Před již více než deseti lety se při jeho "porodu" zdůrazňovalo, že jde o připojištění ke státnímu systému, který se nazývá "důchodové pojištění". Správné připojištění - ve smyslu práva i ekonomie - však vypadá jinak. Aby šlo o opravdové připojištění k "zákonnému" důchodovému pojištění, tak by toto připojištění musela nabízet a provozovat stejná pojišťovna, která provozuje zákonné důchodové pojištění.
Pomiňme "drobný" problém, že žádnou státní či veřejnou důchodovou pojišťovnu nemáme, pokusme se i nevšímat si, že státní "důchodové pojištění" pojištěním není, a to ani soukromým, ale ani sociálním (protože to z právního hlediska neznáme a z ekonomického hlediska jej nemáme - zásada ekvivalence se zde uplatňuje jen minimálně).
Připojištění k zákonnému důchodovému pojištění by muselo být provozováno stejným subjektem jako samo zákonné důchodové pojištění (tedy státem), samozřejmě na základě smlouvy. Pravé penzijní připojištění u nás dříve běžně existovalo, např. u Všeobecného penzijního ústavu. Bylo vedeno a spravováno odděleně od povinného důchodového pojištění, podle zásad pojistné matematiky.
Penzijní připojištění se státním příspěvkem je připojištěním jen v přeneseném slova smyslu - tak to bylo také na jeho počátku chápáno. Jde tedy vlastně o marketingový tah, který se samozřejmě do práva nehodí. Označování finančních služeb v zákonech by mělo být přesné, systematické.
Smlouva o penzijním připojištění se státním příspěvkem není zmíněna ani v občanském zákoníku, ale ani v nyní čerstvě platném zákoně o pojistné smlouvě. Zdá se, že znalcům právní vědy to ani nevadí. Experti EU se ale jednou dozvědí, oč jde. A bude nepříjemné, neboť jde o pojistnou smlouvu a ta se má řídit zákonem o pojistné smlouvě. O výjimku nikdo samozřejmě nežádal, ani pro ni není věcný základ.
Věcně není vůbec problémem aplikovat na stávající smlouvy o penzijním připojištění se státním příspěvkem nové české pojistné právo. Ostatně i v životním pojištění provozovaném pojišťovnami podle zákona o pojišťovnictví se letos budou zásadně přepracovávat pojistné podmínky, zcela nové kvalitativní požadavky platí i pro zprostředkování životního pojištění. Není nejmenší důvod, aby v penzijním připojištění se státním příspěvkem měla platit jiná právní úprava. Takže třeba příští rok by mohla přijít legislativní revoluce v penzijním připojištění se státním příspěvkem. V zájmu spotřebitele, i v zájmu penzijních fondů. Místo dvou paralelních "práv", z nichž jedno není legitimní, stačí jedno.
S penzijními fondy je to stejné jako s penzijním připojištěním se státním příspěvkem. Patří penzijní fondy do pojišťovnictví? Teoretik by se samozřejmě měl divit již tomu, že se otázka vůbec takto staví. Penzijní fondy do pojišťovnictví nepochybně patří, jedinou obecnou otázkou je, patří-li konkrétní penzijní fondy v dané zemi do soukromého, nebo veřejného pojišťovnictví.
Dnešní české penzijní fondy jsou upraveny zákonem o penzijním připojištění se státním příspěvkem. Z právního hlediska nejde o pojišťovny. To je špatně a je nejen v zájmu klientů, ale i finančních skupin, které mají životní pojišťovnu a penzijní fond, tyto věci změnit, dát do souladu s věcnou povahou problému a vůbec do souladu se selským rozumem. Stávající české penzijní fondy jsou fakticky jednoproduktové soukromé životní pojišťovny.
Jejich produkt - penzijní připojištění se státním příspěvkem - se fakticky člení do dvou časových fází: fáze spoření a fáze poskytování důchodu. Druhá fáze má být základním účelem produktu - celý zákon je tak koncipován. Skutečnost je sice jiná, ale to neovlivní "začlenitelnost" celého produktu do systematiky odvětví životního pojištění z pohledu státního dozoru.
Tzv. penzijní připojištění lze nepochybně začlenit do důchodového pojištění (odvětví č. 3 klasifikace životních pojištění podle směrnice EU a podle českého zákona o pojišťovnictví). Penzijní fondy by u těch pojistných smluv, které pokračují výplatou důchodu, samozřejmě měly vytvářet technické rezervy podle obvyklých pojistně matematických zásad.
Uváděné názory již nejsou ojedinělé, vloni byly podpořeny přední specialistkou KPMG. V souladu s uvedeným bylo konstatováno, že smlouvy o penzijním připojištění se státním příspěvkem jsou pojistnými smlouvami se všemi z toho vyplývajícími důsledky. Na penzijní fondy by se v tomto směru měla aplikovat nová právní úprava soukromého pojištění a pojišťovnictví: zákon o pojišťovnictví, zákon o pojistné smlouvě i zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích. ČR ve vztahu k EU neusilovala v přístupových jednáních o výjimku pro stávající penzijní fondy, a proto bude v tomto směru legislativa penzijního připojištění od 1. 5. 2004 v zásadním rozporu s příslušnými směrnicemi EU.
Stát by mj. neměl předpisovat, jaké úmrtnostní tabulky budou penzijní fondy používat, když tak nečiní - v souladu s unijním právem - ani u ostatních soukromých pojišťoven. To není jediným případem "přeregulace" produktu a soukromých společností (penzijních fondů). Ke škodě klientů je fakticky celý produkt v jeho první fázi (spoření) definován v zákoně, ačkoliv pojistné podmínky u dobrovolných pojištění nemají (nesmějí) být dány zákonem nebo být schvalovány státním úřadem.
Produktu penzijní připojištění se státním pří-spěvkem byl v době jeho vzniku přisuzován zvláštní sociální význam, podtržený státním příspěvkem, jehož výše činí až 50 procent pojistného ("příspěvku účastníka"). Z těchto důvodů se na schvalování pojistných podmínek ("penzijních plánů") podílí ministerstvo práce a sociálních věcí a má dokonce přiřčenu legislativní odpovědnost za tento produkt. Věcný důvod pro tyto kompetence však není. V době svého vzniku byl státní příspěvek k penzijnímu připojištění sice zásadní odlišností od jiných soukromých pojištění, nicméně však je státní příspěvek "pouze" státní podporou jednoho konkrétního soukromého pojištění. Navíc není důvod tento příspěvek poskytovat jen specializovaným životním pojišťovnám; srovnatelné produkty by měly mít stejnou státní podporu bez ohledu na jejich poskytovatele.
Ostatně již v době vzniku zákona o penzijním připojištění mohlo být zřejmé, že dříve, či později bude zavedena státní podpora i jiného životního pojištění. S delším časovým zpožděním se tak i stalo. Bohužel nikoliv důsledně - v penzijním připojištění existuje dnes dvojí státní podpora (přímá a nepřímá - daňová), zatímco v "soukromém životním pojištění" je jen podpora nepřímá. Mimochodem, je to kauza zralá pro Ústavní soud (to ovšem platí jen v plně stabilizovaných demokraciích).
Pokud by stát poskytoval shodnou státní podporu jak tzv. penzijnímu připojištění, tak tzv. soukromému životnímu pojištění, tak by finanční skupiny mající ve své sestavě jak životní pojišťovnu, tak i penzijní fond pravděpodobně přistoupily k jejich integraci. Zřejmě za předpokladu, že bude sjednoceno i české pojistné právo. Z věcného hlediska tomu nic nebrání, jak jsem již uvedl.
Kuriozitou je, že finanční skupina ČSOB se vloni rozhodla neintegrovat své dva penzijní fondy. Odůvodnění: penzijní fondy se liší svou investiční strategií. Pokud by česká legislativa byla v tomto ohledu normální (tj. "evropská"), pak by finanční skupina ČSOB pravděpodobně přistoupila k integraci obou penzijních fondů s ČSOB pojišťovnou s tím, že penzijní fondy by se přeměnily na produkty investičního životního pojištění. Výsledné úspory správních nákladů jsou nasnadě. Kuriozita je tedy dána kuriózní českou legislativou.
Podobně je tomu i se státním dozorem nad soukromými pojišťovnami a legislativou soukromého pojišťovnictví. Státní dozor by se jistě zefektivnil, kdyby legislativa byla jednotná, plně v kompetenci ministerstva financí. To platí i pro soukromé pojišťovny, které se dnes nazývají penzijními fondy. Není důvod zde dělit kompetence mezi ministerstvy financí, práce a sociálních věcí a Komisi pro cenné papíry.
Co udělat se zákonem o penzijním připojištění se státním příspěvkem? Teoreticky je to velmi jednoduché - zákon stačí nahradit přechodným ustanovením v zákonu o pojišťovnictví (při jeho novele). Prakticky je to obtížné, protože se vždy najde hodně domněle či skutečně "postižených" takovou reformou zákona. Vedle toho by se udělaly též drobné úpravy v zákoně o daních z příjmů.
Hospodářská fakulta TU v Liberci
Už nejsem jediný, kdo tvrdí, že smlouva o penzijním připojištění se státním příspěvkem je smlouvou pojistnou. Je to tak zjevné, že k posouzení správnosti této teze ani netřeba být právníkem. V dnešní době sice běžně dochází ke kombinaci různých finančních produktů, a proto by mohly vznikat spory o to, kam ten či onen produkt "zaškatulkovat", ale praxe je samozřejmě pragmatická. Evropské unii nejde o nějaké samoúčelné definice např. pojištění, ale o fungování systému, o kvalitní poskytování služeb z pohledu spotřebitele nejen při uzavírání smluv, ale i o solventnost finančních institucí po létech od uzavření smlouvy, o zdravé konkurenční prostředí. K tomu všemu patří i rovné zacházení se stejnými a obdobnými produkty.
Takže, je zcela originální český produkt zvaný "penzijní připojištění se státním příspěvkem" soukromým pojištěním - nebo ne? A co jiného by to tedy mohlo být? Spoření, nebo snad kolektivní investování - když je (také) v gesci ministerstva práce a sociálních věcí a Komise pro cenné papíry? Produkt se označuje jako připojištění, s přídavným jménem cizího původu ("penzijní"), ačkoliv český výraz zní důchodové.
Před již více než deseti lety se při jeho "porodu" zdůrazňovalo, že jde o připojištění ke státnímu systému, který se nazývá "důchodové pojištění". Správné připojištění - ve smyslu práva i ekonomie - však vypadá jinak. Aby šlo o opravdové připojištění k "zákonnému" důchodovému pojištění, tak by toto připojištění musela nabízet a provozovat stejná pojišťovna, která provozuje zákonné důchodové pojištění.
Pomiňme "drobný" problém, že žádnou státní či veřejnou důchodovou pojišťovnu nemáme, pokusme se i nevšímat si, že státní "důchodové pojištění" pojištěním není, a to ani soukromým, ale ani sociálním (protože to z právního hlediska neznáme a z ekonomického hlediska jej nemáme - zásada ekvivalence se zde uplatňuje jen minimálně).
Připojištění k zákonnému důchodovému pojištění by muselo být provozováno stejným subjektem jako samo zákonné důchodové pojištění (tedy státem), samozřejmě na základě smlouvy. Pravé penzijní připojištění u nás dříve běžně existovalo, např. u Všeobecného penzijního ústavu. Bylo vedeno a spravováno odděleně od povinného důchodového pojištění, podle zásad pojistné matematiky.
Penzijní připojištění se státním příspěvkem je připojištěním jen v přeneseném slova smyslu - tak to bylo také na jeho počátku chápáno. Jde tedy vlastně o marketingový tah, který se samozřejmě do práva nehodí. Označování finančních služeb v zákonech by mělo být přesné, systematické.
Smlouva o penzijním připojištění se státním příspěvkem není zmíněna ani v občanském zákoníku, ale ani v nyní čerstvě platném zákoně o pojistné smlouvě. Zdá se, že znalcům právní vědy to ani nevadí. Experti EU se ale jednou dozvědí, oč jde. A bude nepříjemné, neboť jde o pojistnou smlouvu a ta se má řídit zákonem o pojistné smlouvě. O výjimku nikdo samozřejmě nežádal, ani pro ni není věcný základ.
Věcně není vůbec problémem aplikovat na stávající smlouvy o penzijním připojištění se státním příspěvkem nové české pojistné právo. Ostatně i v životním pojištění provozovaném pojišťovnami podle zákona o pojišťovnictví se letos budou zásadně přepracovávat pojistné podmínky, zcela nové kvalitativní požadavky platí i pro zprostředkování životního pojištění. Není nejmenší důvod, aby v penzijním připojištění se státním příspěvkem měla platit jiná právní úprava. Takže třeba příští rok by mohla přijít legislativní revoluce v penzijním připojištění se státním příspěvkem. V zájmu spotřebitele, i v zájmu penzijních fondů. Místo dvou paralelních "práv", z nichž jedno není legitimní, stačí jedno.
S penzijními fondy je to stejné jako s penzijním připojištěním se státním příspěvkem. Patří penzijní fondy do pojišťovnictví? Teoretik by se samozřejmě měl divit již tomu, že se otázka vůbec takto staví. Penzijní fondy do pojišťovnictví nepochybně patří, jedinou obecnou otázkou je, patří-li konkrétní penzijní fondy v dané zemi do soukromého, nebo veřejného pojišťovnictví.
Dnešní české penzijní fondy jsou upraveny zákonem o penzijním připojištění se státním příspěvkem. Z právního hlediska nejde o pojišťovny. To je špatně a je nejen v zájmu klientů, ale i finančních skupin, které mají životní pojišťovnu a penzijní fond, tyto věci změnit, dát do souladu s věcnou povahou problému a vůbec do souladu se selským rozumem. Stávající české penzijní fondy jsou fakticky jednoproduktové soukromé životní pojišťovny.
Jejich produkt - penzijní připojištění se státním příspěvkem - se fakticky člení do dvou časových fází: fáze spoření a fáze poskytování důchodu. Druhá fáze má být základním účelem produktu - celý zákon je tak koncipován. Skutečnost je sice jiná, ale to neovlivní "začlenitelnost" celého produktu do systematiky odvětví životního pojištění z pohledu státního dozoru.
Tzv. penzijní připojištění lze nepochybně začlenit do důchodového pojištění (odvětví č. 3 klasifikace životních pojištění podle směrnice EU a podle českého zákona o pojišťovnictví). Penzijní fondy by u těch pojistných smluv, které pokračují výplatou důchodu, samozřejmě měly vytvářet technické rezervy podle obvyklých pojistně matematických zásad.
Uváděné názory již nejsou ojedinělé, vloni byly podpořeny přední specialistkou KPMG. V souladu s uvedeným bylo konstatováno, že smlouvy o penzijním připojištění se státním příspěvkem jsou pojistnými smlouvami se všemi z toho vyplývajícími důsledky. Na penzijní fondy by se v tomto směru měla aplikovat nová právní úprava soukromého pojištění a pojišťovnictví: zákon o pojišťovnictví, zákon o pojistné smlouvě i zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích. ČR ve vztahu k EU neusilovala v přístupových jednáních o výjimku pro stávající penzijní fondy, a proto bude v tomto směru legislativa penzijního připojištění od 1. 5. 2004 v zásadním rozporu s příslušnými směrnicemi EU.
Stát by mj. neměl předpisovat, jaké úmrtnostní tabulky budou penzijní fondy používat, když tak nečiní - v souladu s unijním právem - ani u ostatních soukromých pojišťoven. To není jediným případem "přeregulace" produktu a soukromých společností (penzijních fondů). Ke škodě klientů je fakticky celý produkt v jeho první fázi (spoření) definován v zákoně, ačkoliv pojistné podmínky u dobrovolných pojištění nemají (nesmějí) být dány zákonem nebo být schvalovány státním úřadem.
Produktu penzijní připojištění se státním pří-spěvkem byl v době jeho vzniku přisuzován zvláštní sociální význam, podtržený státním příspěvkem, jehož výše činí až 50 procent pojistného ("příspěvku účastníka"). Z těchto důvodů se na schvalování pojistných podmínek ("penzijních plánů") podílí ministerstvo práce a sociálních věcí a má dokonce přiřčenu legislativní odpovědnost za tento produkt. Věcný důvod pro tyto kompetence však není. V době svého vzniku byl státní příspěvek k penzijnímu připojištění sice zásadní odlišností od jiných soukromých pojištění, nicméně však je státní příspěvek "pouze" státní podporou jednoho konkrétního soukromého pojištění. Navíc není důvod tento příspěvek poskytovat jen specializovaným životním pojišťovnám; srovnatelné produkty by měly mít stejnou státní podporu bez ohledu na jejich poskytovatele.
Ostatně již v době vzniku zákona o penzijním připojištění mohlo být zřejmé, že dříve, či později bude zavedena státní podpora i jiného životního pojištění. S delším časovým zpožděním se tak i stalo. Bohužel nikoliv důsledně - v penzijním připojištění existuje dnes dvojí státní podpora (přímá a nepřímá - daňová), zatímco v "soukromém životním pojištění" je jen podpora nepřímá. Mimochodem, je to kauza zralá pro Ústavní soud (to ovšem platí jen v plně stabilizovaných demokraciích).
Pokud by stát poskytoval shodnou státní podporu jak tzv. penzijnímu připojištění, tak tzv. soukromému životnímu pojištění, tak by finanční skupiny mající ve své sestavě jak životní pojišťovnu, tak i penzijní fond pravděpodobně přistoupily k jejich integraci. Zřejmě za předpokladu, že bude sjednoceno i české pojistné právo. Z věcného hlediska tomu nic nebrání, jak jsem již uvedl.
Kuriozitou je, že finanční skupina ČSOB se vloni rozhodla neintegrovat své dva penzijní fondy. Odůvodnění: penzijní fondy se liší svou investiční strategií. Pokud by česká legislativa byla v tomto ohledu normální (tj. "evropská"), pak by finanční skupina ČSOB pravděpodobně přistoupila k integraci obou penzijních fondů s ČSOB pojišťovnou s tím, že penzijní fondy by se přeměnily na produkty investičního životního pojištění. Výsledné úspory správních nákladů jsou nasnadě. Kuriozita je tedy dána kuriózní českou legislativou.
Podobně je tomu i se státním dozorem nad soukromými pojišťovnami a legislativou soukromého pojišťovnictví. Státní dozor by se jistě zefektivnil, kdyby legislativa byla jednotná, plně v kompetenci ministerstva financí. To platí i pro soukromé pojišťovny, které se dnes nazývají penzijními fondy. Není důvod zde dělit kompetence mezi ministerstvy financí, práce a sociálních věcí a Komisi pro cenné papíry.
Co udělat se zákonem o penzijním připojištění se státním příspěvkem? Teoreticky je to velmi jednoduché - zákon stačí nahradit přechodným ustanovením v zákonu o pojišťovnictví (při jeho novele). Prakticky je to obtížné, protože se vždy najde hodně domněle či skutečně "postižených" takovou reformou zákona. Vedle toho by se udělaly též drobné úpravy v zákoně o daních z příjmů.
Hospodářská fakulta TU v Liberci
