Na co máte právo: Náhrada cestovních výdajů

Pokud je zaměstnanec vyslán firmou na pracovní cestu, náleží mu náhrada cestovních výdajů. Pro pracovníka je to příjem, ze kterého nemusí odvádět daň. Zaměstnavatel si naopak výplatu může připočítat k daňovým výdajům. Náhrady však se však musí vejít do zákonného limitu.

Co vše firma uhradí svému zaměstnanci vyslanému na pracovní cestu, jasně říká zákon o cestovních náhradách. Takovému pracovníkovi přísluší zejména náhrada prokázaných jízdních výdajů, výdajů za ubytování a stravné.

Sazby stravného se každý rok mění
Výše stravného, které vyslaný pracovník obdrží, záleží na době, kterou na pracovní cestě stráví. Zákon stanovuje určité rozmezí, ve kterém se náhrada musí pohybovat. Částky náhrad se přitom každoročně mění. Konkrétní výše záleží na firmě. Podle zkušeností daňových poradců se však většina zaměstnavatelů rozhoduje pro horní sazby.

Trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin, náleží zaměstnanci denní stravné 58 až 69 korun. V případě, že by pracovník byl na cestě déle než 12 hodin, avšak nejvýše 18 hodin, dostane od zaměstnavatele stravné od 88 do 106 korun. V případě delší pracovní cesty než 18 hodin náleží pracovníkovi stravné ve výši od 138 do 165 korun za den.

Ne vždy však pracovník může dostat diety v plné výši. Pokud má na své služební cestě například zajištěné ubytování, kde cena zahrnuje i snídani, oběd či večeři, musí se výše stravného krátit.

V některých případech navíc není nárok na výplatu stravného žádný. Zákon říká jasně: "Zabezpečí-li zaměstnavatel zaměstnanci na pracovní cestě plně bezplatné stravování, stravné se neposkytuje."

V případě, že by měl pracovní zajištěné stravování jen částečně, stravné se úměrně krátí, a to nejméně o dvacet procent a nejvýše o čtyřicet procent z určené výše stravného za každé bezplatně poskytnuté jídlo, které má charakter snídaně, oběda či večeře.

Bez krácení částky by totiž měl pracovník uhrazené jídlo dvakrát. Jednou jako stravné a podruhé jakou součást náhrady za ubytování.

Na pracovní cestu lze vyjet soukromým vozem
Dohodne-li se zaměstnanec se svou firmou, že na pracovní cestu vyrazí vlastním vozem, přísluší mu takzvaná základní náhrada za každý kilometr jízdy a také proplacení spotřebovaných pohonných hmot. Také výše těchto náhrad se každoročně mění.
Vyjede-li pracovník na služební cestu osobním vozem, náleží mu základní náhrada 3,50 koruny za každý ujetý kilometr. V loňském roce byla tato částka o desetihaléř nižší.

Základní náhradu stanovuje zákon také pro situace, kdy by byl k služební cestě použit motocykl. Na každý ujetý kilometr je pak stanovena náhrada 0,90 koruny.

Předpisy pamatují také na případy, kdy je ke služební cestě užit autobus či nákladní automobil. Pak záleží výše základní sazby náhrady na dohodě mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.

Při výpočtu výše náhrady za spotřebované hmoty se vychází z ceny, kterou zaměstnanec prokáže. Jinak se výše náhrady za pohonné hmoty vypočítá podle cen stanovených vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí. Například pro Natural 95 je cena stanovena na 24,30 koruny, pro Naftu pak na 21,30 koruny.

Pro určení správné výše cestovní náhrady je třeba také stanovit spotřebu automobilu. Ta se vypočítá jako aritmetický průměr z údajů uvedených v technickém průkazu.

Sazby pro cestovní náhrady