Den v Sillicon Valley – oběti a pozůstalí

 Poslední kolo propouštění začalo e-mailem od CEO, tedy nejvyššího šéfa někdy před měsícem. Obdrželi ho všichni zaměstnanci po celém světě. Předchozí tři čtyři kola nebyla oficiálně oznámena, ale »rumour mill« se postaral o rozšíření zpráv. Poslední etapa propouštění se nazývá konsolidace a »re-aligning« firmy s ohledem na změněné ekonomické podmínky v polovodičovém průmyslu. YEAH RIGHT. Asi to bude kruté.

Rick, technický psavec z našeho oddělení, má manželku zaměstnanou na korporátním osobním oddělení, tak věděl aspoň data jednotlivých etap. O jména se úmyslně nezajímal, určitá společenská pravidla se tu dodržují, i když je situace kritická.

O prvního šéfa jsem přišel někdy před dvěma roky, v první etapě krátce po počátku recese. Dostal nejlepší nabídku dobrovolného důchodu. Bylo mu 42 let. Po 17 letech práce u firmy odešel s balíkem akcií a náhradou mzdy. Společně s ostatními bonusy mu to vyšlo na téměř roční plat.

V dalším kole se »vypařilo« pár podružných pracovníků, přičemž stále ještě šlo o osobní rozhodnutí ospravedlnit slabší výkonnosti postižených.

V předposledním kole zmizeli sousedi ze dvou stran »cubicle« a i ten přes uličku. Pracovní zátěž se pochopitelně nezmenšila, spíš naopak a zbylo nás na to daleko méně. Pomalu jsme posbírali zbytky rozbořené organizace a začali znovu systematicky pokračovat.

Na mě se navalila hromada práce, kterou měl normálně na starosti soused. Sice trochu laxně, ale aspoň dělal. Dneska to vypadá, že sotva jsme se zvedli z kolen, dostali jsme baseballovou pálkou po hlavě.

Dnešní datum bylo známé díky provaleným a netajeným zvěstem. Všichni to věděli, ale nikdo z toho nedělal přílišnou událost, čekalo se na výsledek. Jak je zvykem při těchto událostech, ráno byly všechny budovy obklíčené podnikovou security a konferenční místnosti byly zamluvené.

Zprávy o první oběti jsem se dozvěděl už na schodech. Rick, technický psavec, spolehlivý a technicky zdatný. Veškerou naši dokumentaci převáděl do »adobe akrobatů« a vytvářel vychytanou web-sítě dokumentaci, kde se dalo vyhledat veškeré manuály, technické parametry a ilustrace. Kdo to bude dodělávat, nevíme.

Ze dvou velmi zaměstnaných borců zbyl jeden. Naše softwarové oddělení se zmenšilo ze tří lidí na jednoho. Zákazníci moc radosti mít nebudou a ten jeden pozůstalý asi opravdu pozná, co je to být busy. Bezpečnostní inženýr, který kontroloval veškerou novou dokumentaci a znal naši nástrojovou platformu jako své boty – pryč. Přímý nadřízený, s kterým jsme nalezli vzájemně respektující a přátelskou spolupráci – pryč.

Mým přímým nadřízeným je teď bývalý major izraelského námořnictva. Uvidíme, zatím jsme měli rovněž smlouvu o vzájemném respektu a podpoře, ale ve styku jsme téměř nebyli. Osobních problémů se neobávám a pracovních se taky nebojím, pro šéfa bude obtížnější zdůvodnit jeho šéfům, že s polovičním počtem zaměstnanců nejde udělat dvakrát tolik práce...

Několik techniků, které jsme usilovně učili instalaci, obsluhu a opravy nového stroje – pryč. Oběti z ostatních oddělení začnou být známé později, zatím kancelářská hala šumí tichým šepotem hloučku pozůstalých, skrz které procházejí oběti se složkami pod paží, doprovázené nadřízenými a loučí se s pozůstalými. Začínám si na to trochu zvykat, ale nechci. A tak kariéra lyžařského povaleče, kterou si občas zpestřuju život, začíná vypadat stále lákavěji jako trvalé zaměstnání.

A takhle to vypadá dnes, téměř po roce. Ekonomika se zvedá z propadu, zákazníci nakupují stroje po celém světě mimo Evropu, kde je jen řídká výjimka v Drážďanech. Izraelského majora vystřídal mládenec z Jižní Dakoty s titulem z Cornell University. Naše oddělení má stále stejný počet zaměstnanců, ale tři otevřená místa, na která pečlivě vybíráme uchazeče. Hodně času trávím nyní v Asii. Polovodičový průmysl se opět pozvolna dostává do vysokých obrátek, a právě zde je to vidět na každém kroku.

Autor je český expert v oblasti polovodičových čipů, působící v Sillicon Valley