Stát se plátcem DPH může být i výhodné

Snižováním zákonného limitu se stát snaží rozšiřovat okruh plátců daně z přidané hodnoty. Od soboty platí, že se musí registrovat každý podnikatel, jehož obrat překročí během dvanácti měsíců jeden milión korun. Být plátcem DPH ale nemusí být jen noční můrou, ale pro některé podnikatele dokonce užitečné.

Teoreticky mají neplátci výhodu, protože nemusejí z ceny svého zboží nebo služby odvádět daň z přidané hodnoty. To je ovšem doprovázeno nevýhodou, že jim stát nevrátí daň, kterou zaplatili, když zboží, služby nebo jiný majetek potřebný k podnikání kupovali. Při rozsáhlém přeřazení zboží a služeb do základní vyšší sazby se ale tato nevýhoda může stát pro neplátce daně výhodou.

Malý příklad: obchodník neplátce nakoupí zboží za 119 korun včetně daně a prodá je za 150 korun. Má tedy 31 korun zisk a žádné povinnosti spojené s přiznáním k dani z přidané hodnoty.

Při vyšších sazbách jsou neplátci ve výhodě

Jiný obchodník - plátce - nakoupí stejné zboží za 119 korun včetně daně a 19 korun mu stát vrátí. Jeho pořizovací cena je tedy 100 korun. Pokud stejné zboží prodá za 150 korun, musí státu odvést 24 korun (zaokrouhleno) a zůstane mu zisk 26 korun. To je o pět korun méně než u neplátce. Pokud by chtěl mít stejný výdělek, tedy 31 korun na stejném zboží, musel by prodávat za 156 korun. O čtyři procenta dráž než konkurent neplátce. S vyšší sazbou daně se rozdíly v zisku mezi plátci a neplátci zvyšují.

Přesto může být v některých situacích výhodné registrovat se dobrovolně k plátcovství DPH. Je to v těch případech, kdy podnikatel účtuje svým odběratelům nižší sazbu, nakupuje materiál či služby ve vyšší sazbě a přitom má zachován nárok na odpočet (vrácení daně při pořízení zboží a služeb).

Typickým příkladem je dodavatel stavebních prací u bytových a rodinných domů, které do vypršení unijní výjimky podléhají nižší, pětiprocentní sazbě daně z přidané hodnoty. To se týká například samostatně podnikajícího zedníka, pokladače či opraváře. Pro ně je výhodné registrovat se dobrovolně, i když nesplňují předepsaný limit, protože při nákupu materiálu jim stát vrací vyšší daň, než oni účtují ke své práci.

Předpokládejme, že si někdo objedná u živnostníka-řemeslníka obklady koupelny včetně materiálu v ceně například 30 tisíc korun včetně DPH. Z toho je 25 210 korun cena obkladů a 4790 korun daň. Tu mu ovšem finanční úřad vrátí.

Pokud by mu práce trvala dva dny a naúčtoval zákazníkovi cenu 30 tisíc korun, odvede z ní 1429 korun DPH. Daňový rozdíl 3361 korun by byla jeho odměna a zákazník získá obložení koupelny za cenu materiálu, kterou by musel zaplatit v obchodě.

Stát se plátcem na jeden obchod není dobré

Podobně to funguje i u velkých stavebních firem, které ovšem plátci bez výjimky jsou a dilema s dobrovolnou registrací se jich netýká. U stavebních prací je zatím dosud nejasné, jak se budou sazby v praxi uplatňovat. Snížená sazba DPH se totiž týká jen bytů a domů, kde je k bydlení určena nadpoloviční většina podlahové plochy. Přece řemeslník, který půjde pokládat podlahy do jednoho bytu v činžovním domě, nemůže přeměřovat plochu ostatních bytů a nebytových prostor, aby zjistil, jakou sazbu má svému zákazníkovi naúčtovat.

Stejně výhodně se lze dobrovolně registrovat k DPH i u ostatních služeb, které zůstaly ve snížené sazbě a využívají materiál se základní sazbou. Rozdíly v sazbách umožní zlevnění těchto služeb.

Pokud by se nějaký podnikatel domníval, že může získat daňovou výhodu, když se nechá zaregistrovat před nějakou větší investicí kvůli nadměrnému odpočtu, měl by si takový krok důkladně rozmyslet. Například si řekne, že nakoupí miliónový stroj a bylo by škoda nenechat si vrátit dvěstětisícovou daň.

Jednak to může finanční úřad kvalifikovat jako zastírací manévr právě jen pro účel vrácení nadměrné daně a jednak znovu se odregistrovat z DPH není jednoduché.

O zrušení registrace může podnikatel požádat nejdřív po roce, pokud neměl obrat přes milión korun, a navíc je povinen snížit si nárok na odpočet u majetku, u kterého již odpočet uplatnil.

Kdo se musí registrovat k DPH