Drobné dary mezi podnikateli stát toleruje

Přestože je úplatek trestný čin, zákon drobné pozornosti obchodním partnerům nejen toleruje, ba je dokonce uznává jako daňový náklad.
Obecně je dar v obchodních vztazích účetním nákladem, který snižuje zisk podniku, ale současně není daňovým nákladem. Pokud tedy věnujete svému obchodnímu partnerovi přehnaně řečeno auto za půl miliónu v naději, že s vámi podepíše kontrakt, sice si můžete tento náklad zanést do účetnictví, ale v daňovém přiznání jej musíte k hospodářskému výsledku přičíst.
Zákon ale připouští výjimku. Za dar se nepovažuje reklamní nebo propagační předmět, který je opatřen obchodním jménem (firmou) nebo ochrannou známkou poskytovatele tohoto předmětu nebo názvem propagovaného zboží nebo služby, jehož hodnota bez daně z přidané hodnoty nepřesahuje pět set korun a který není předmětem spotřební daně.

Darem nesmí být alkohol či tabákové výrobky
Podmínka, že věc nesmí být předmětem spotřební daně z darů, automaticky vylučuje alkoholické nápoje či tabákové výrobky.
Zrcadlově stejné podmínky platí i na straně příjemce daru. Zákon říká, že od daně z příjmů jsou osvobozeny příjmy plynoucí ve formě daru přijatého v souvislosti s podnikáním nebo jinou samostatnou výdělečnou činností, pokud jde o reklamní předmět opatřený obchodním jménem nebo ochrannou známkou poskytovatele tohoto daru, jehož hodnota nepřesahuje pět set korun.
Všimněme si podmínky "v souvislosti s podnikáním". Lidé, kteří nepodnikají a podobný dar přijmou, by jej teoreticky měli uvést do daňového přiznání mezi ostatní příjmy podle paragrafu deset zákona. Jedná se o všechny zaměstnance včetně například nákupčích obchodních firem či státních úředníků. Ovšem pozor, aby vůbec bylo nutné shánět formulář, musel by zaměstnanec přijmout takových darů několik za kalendářní rok. Daňové přiznání totiž nemusí podávat poplatník, jehož příjmy kromě zaměstnání nepřekročí částku šest tisíc za rok.
Někoho by mohlo napadnout, zda poskytnutí daru v souvislosti s podnikáním podléhá dani z přidané hodnoty a jestli je tedy nutné z hodnoty takového daru odvést ještě DPH.

Na dary se daň z přidané hodnoty nevztahuje
Nutné to není. V zákoně o DPH se totiž přímo říká, že za dodání zboží se nepovažuje poskytnutí reklamního nebo propagačního předmětu bez úplaty, který je označen obchodní firmou nebo ochrannou známkou poskytovatele tohoto předmětu nebo názvem propagovaného zboží nebo služby, pokud jeho pořizovací cena bez daně nepřesahuje pět set korun, a který není předmětem spotřební daně.
Hranice pěti set korun platí od letošního roku, do loňska mohli za stejných podmínek rozdávat podnikatelé dary nejvýše do hodnoty dvě stě korun.
Zvýšení limitu je velkým pokrokem, protože dvousetkorunová hranice byla v zákoně o daních z příjmů od samého začátku v roce 1993 a její hodnota vlivem inflace značně zdevalvovala.
Kromě částky pro limit daňově uznatelných darů se v zákoně zvýšilo i množství dalších pevně stanovených částek, které postupně snižovala inflace.
Namátkou uveďme, že daňové přiznání musí od letoška podávat každý, jehož roční zdanitelné příjmy přesáhnou 15 tisíc korun, zatímco do loňského roku to bylo jen deset tisíc.
Osvobozeny od daně z příjmů jsou také příjmy z příležitostných činností, pronájmů a ze záhumenkového hospodaření, které nepřesáhnou 20 tisíc za rok, což je dvojnásobná částka, která platila do konce minulého roku. A tak by se dalo pokračovat. Žádnou z těchto částek však zákonodárci nezdvili dvaapůlkrát jako dary v souvislosti s podnikáním.