Půjčka od propojené firmy snižuje náklady

Půjčky mezi propojenými podnikateli stát pomocí daňových zákonů potlačoval vždy. Snadno by se totiž mohly stát významným nástrojem pro snižování daní. Stačilo, aby si zisková firma půjčila dostatečně velký obnos od spřízněné společnosti a úroky by si mohla dát do nákladů, aniž by půjčku splácela.
Předchozí úprava zákona byla v jistém ohledu ještě přísnější než ta současná. Vysloveně totiž zmiňovala, že za určitých okolností nelze uznat za daňový náklad nejen úroky z úvěrů a půjček, ale také z dluhopisů, vkladních listů, vkladových certifikátů a vkladů jim postavených na roveň a také ze směnek.

Kdo se řídí pokynem, neměl by mít problémy
Dnešní zákon hovoří již jen o úrocích z úvěrů a půjček, u nichž je věřitel osobou spojenou ve vztahu k dlužníkovi. Vysloveně daňově neuznatelná je přitom ta část úroků z částky, o kterou úhrn úvěrů a půjček od spojených osob přesahuje šestinásobek výše vlastního kapitálu, je-li příjemcem úvěru a půjčky banka nebo pojišťovna. Pokud je příjemcem úvěru jiná firma, pak se limit snižuje na čtyřnásobek vlastního kapitálu.
Do výpočtu se přitom nezahrnují ty úvěry a půjčky, které jsou součástí pořizovací ceny majetku a také úvěry a půjčky, které byly prokazatelně poskytnuty bezúročně .
Ustanovení o možném krácení daňových nákladů o část úroků se přitom nevztahuje na takzvané jinak spojené osoby (viz tabulka). To znamená, že se jedná o opatření namířené hlavně proti kapitálově spojeným osobám. Nevztahuje se také na fyzické osoby. Vzhledem k tomu, že i podnikatel-fyzická osoba může vést podvojné účetnictví, může si snižovat daně způsobem popsaným v začátku článku.
Aby se předešlo dohadům, jakým způsobem, se vypočítává část úroků, které nejsou daňovými náklady, vysvětlilo Ministerstvo financí postup v pokynu řady D. Tyto pokyny sice nejsou právně závazné, ale kdo se jimi řídí, neměl by mít problémy s finančním úřadem.
Jak tedy postupovat? Výše úroků neuznávaných jako daňový výdaj se stanoví jako rozdíl mezi úroky a výší úroků vypočtenou jako součin úroků z úvěrů a půjček a koeficientu K, je-li tento koeficient nižší než jedna.

Hospodářský výsledek se do výpočtu nezahrnuje
Zní to sice složitě, ale není to tak. Koeficient K vypočtete tak, že ve jmenovateli vynásobíte čtyřku nebo šestku (podle toho, zda je poskytovatel úvěru banka či jiná firma) stavem vlastního kapitálu k prvnímu dni příslušného zdaňovacího období, pokud nedojde v průběhu zdaňovacího období ke změně vlastního kapitálu. Ke změnám v důsledku hospodářského výsledku se nepřihlíží. Dojde-li ke změně vlastního kapitálu, pak se do čitatele dosadí aritmetický průměr vlastního kapitálu za všechny dny, kdy ke změnám došlo. Ani v tomto případě se nepřihlíží ke změnám vlastního kapitálu na konci roku v důsledku hospodářského výsledku.
Vlastním kapitálem se samozřejmě rozumí částka uvedená na stejnojmenném účtu v účetnictví.
Ve jmenovateli koeficientu je pak průměr denních stavů úvěrů a půjček ve zdaňovacím období. Za rozhodný den, kdy dochází ke změně denního stavu úvěrů a půjček, se považuje den následující po dni úhrady splátky úvěru a půjčky.
Samozřejmě, že někoho může napadnout, jak je to v případě, že podnik vykazuje záporný vlastní kapitál. V tom případě jsou veškeré úroky z přijatých úvěrů a půjček zákona neuznaným daňovým výdajem.
Ustanovení o krácení úroků v daňových nákladech se podle ministerského pokynu vztahuje i na veřejné obchodní společnosti.