Neodevzdat přiznání není totéž, jako krátit daň

Neodevzdat přiznání není totéž, jako krátit daň

Pokud někdo neodevzdá daňové přiznání ani po výzvě finančního úřadu, neznamená to automaticky, že se dopustil trestného činu krácení daně, poplatku či jiné podobné platby.
Tento názor Nejvyššího soudu zachránil pana (říkejme mu tak) Svobodu a jeho společníka od padesátitisícového trestu, případně pěti měsíců vězení.
Pan Svoboda a jeho společník jako jednatelé menší firmy nepodali přiznání k dani z příjmů, přestože společnost vytvořila více než miliónový zisk a finanční úřad je k tomu vyzval. Byli proto odsouzeni nejprve okresním, později i krajským soudem za trestný čin krácení daní.
Ovšem podle názoru Nejvyššího soudu nelze ze skutečnosti, že někdo nepodá daňové přiznání, vyvodit, že zkrátil daň. Finanční úřady mají i jiné možnosti, jak daň vyměřit. Správné stanovení daňové povinnosti sice souvisí alespoň ve vyměřovacím stadiu s daňovým přiznáním, ale není s ním bezpodmínečně svázáno.
Trestného činu krácení daně by se pan Svoboda a jeho společník dopustili jedině v případě, že by k nevyměření nebo k vyměření nižší daně došlo bezprostředně v souvislosti s jejich jednáním. Například by zatajili část tržeb. A toto jednání by navíc muselo být prokazatelně úmyslné.
Ostatně finanční úřady mají dostatečné nástroje, jak si vynutit podání daňového přiznání. Podle zákona o správě daní a poplatků, finanční úřad může v případě pozdního dodání daňového přiznání zvýšit daň až o 10 procent, případně uložit pokutu až dva milióny korun za neplnění povinností nepeněžní povahy.
Kromě toho daňový řád dává možnost v případech, kdy daňové přiznání chybí nebo existují pochybnosti o jeho pravdivosti, stanovit daň podle pomůcek. Zákon neříká, které pomůcky musí finanční úřad využít, mohou to být všechny, které má správce daně k dispozici nebo si je opatří. Takto vyměřenou výši daně nemusí poplatníkovi nijak zdůvodňovat.
V podstatě žádný podnikatel, který je registrován k dani z příjmů, se nemůže podle Nejvyššího soudu dopustit trestného činu krácení daně jen proto, že neodevzdá včas nebo vůbec daňové přiznání. O podnikatelích registrovaných k dani totiž správce daně ví, může je upomínat, pokutovat, penalizovat či jim vyměřit daň podle pomůcek.
Krácení daně se pouhým neodevzdáním daňového přiznání mohou dopustit tedy jen podnikatelé nebo jiní poplatníci, kteří k dani z příjmů registrováni vůbec nejsou. Správce daně pak ani neví o vzniklé daňové povinnosti a daň není vyměřena v přímé souvislosti s tím, že poplatník neodevzdal vyplněný formulář.
Krácení daně je pak zvláštním druhem podvodu, kdy poplatník předstírá, že nemá povinnost platit daň.