Jak přepočítávat měny pro daňové účely

Jak přepočítávat měny pro daňové účely

V poslední době se ze všech stran objevují ohlasy na nedokonalost zákona o dani z přidané hodnoty včetně upozornění na to, že nutí firmy porušovat jiné zákony. Některé tyto reakce však vycházejí spíše z nepochopení příslušných předpisů či jejich ne zcela správné aplikace. Příkladem může být přepočet cizích měn pro daňové a účetní účely.
Nelze jednoznačně říci, že si zákony o účetnictví a o DPH v tomto bodě vzájemně odporují. Řešení, které je v souladu s oběma zákony, ale vyžaduje zvýšené administrativní nároky na straně podnikatelů a ztěžuje podmínky pro kontrolu ze strany státní správy.
Nový zákon o dani z přidané hodnoty obsahuje samostatnou úpravu pro přepočet cizí měny na koruny. V průběhu schvalovacího procesu ale doznala původně navržená úprava podstatných změn. Zákon o DPH výslovně stanovuje, jaký kurs je nutné použít. Pokud podnikatel nepoužívá pevný kurs pro celé účetní období, musí použít kurs platný ke dni vzniku daňové povinnosti. Podle zákona o účetnictví používá podnikatel pro přepočet cizí měny kurs devizového trhu vyhlášený ČNB, a to buď kurs k okamžiku ocenění (tj. zaúčtování transakce), nebo opět tzv. pevný kurs. U pevných kursů se tedy zákony o DPH a účetnictví shodují a podnikatelé, kteří je používají, by při účtování a při určování daňové povinnosti neměli mít problémy.
Co ale podnikatel, který neužívá pevné kursy? Nelze souhlasit s názorem, že pokud podnikatel použije kurs platný podle jednoho předpisu, nemůže již naplnit podmínky druhého předpisu, který tím pádem musí porušit. To je zásadní nedorozumění. Jelikož oba zákony používají rozdílnou terminologii, lze je aplikovat odděleně na různé fáze administrativního zpracování transakce, a není tak nutné porušit ani jeden z nich. Tento postup, tedy postupné použití dvou různě definovaných kursů, ale samozřejmě ztěžuje přípravu podkladů pro zpracování daňových přiznání a zvyšuje podnikatelům administrativu.

Jak postupovat

Uveďme příklady. Podnikatel pořizuje z jiného členského státu Evropské unie zboží v hodnotě 1000 eur. K pořízení zboží dojde 28. května 2004 a jedná se o zboží se základní sazbou daně (19 procent). Dodavatel vystavil fakturu za zboží s datem 28. května 2004 a kupující fakturu obdržel 4. června 2004. Jak bude určena správná daňová povinnost? Použití pevného kursu by nemělo přinášet problémy, takže předpokládejme použití aktuálních kursů.
Podle zákona o DPH se pro přepočet cizí měny použije kurs ČNB platný ke dni vzniku daňové povinnosti, tedy ke dni vystavení faktury. Pro určení daňové povinnosti je tedy nutné použít kurs ČNB z 28. května 2004, kdy bylo jedno euro za 31,76 koruny. Podnikatel bude na účtu pro DPH účtovat o své daňové povinnosti a současně o nároku na odpočet DPH, a z hlediska DPH tedy půjde o neutrální operaci. Současně je však povinen do své záznamní evidence uvést i základ daně použitý pro její výpočet, který musí uvést i na obdržené faktuře. Je nutné upozornit, že o základu daně se neúčtuje, ale je o něm nutné vést daňovou evidenci. Podnikatel tedy do svého daňového přiznání za měsíc květen uvede daňovou povinnost a současně nárok na odpočet DPH ve výši 6034,40 Kč (1000 x 31,760 x 0,19).
Současně však podnikatel bude účtovat o závazku vzniklém vůči dodavateli zboží. Vzhledem k tomu, že do svého účetnictví zaúčtuje fakturu ke 4. červnu, bude o vzniklém závazku účtovat podle aktuálního kursu ČNB k tomuto dni, kdy bylo euro za 31,315 koruny. Výše závazku vůči dodavateli tedy bude 31 315 korun.
Ve druhém případě je zboží dodáno rovněž 28. května 2004, ale faktura je vystavena až 16. června 2004 a ke kupujícímu dojde 2. července 2004.
V tomto případě vzniká podle zákona daňová povinnost k 15. červnu, protože dodavatel vystavil fakturu až po 15. červnu. Pro určení daňové povinnosti je tedy nutné použít kurs ČNB z 15. června 2004, kdy bylo euro za 31,750 koruny. Podnikatel bude na účtu pro DPH účtovat pouze o své daňové povinnosti. Vzhledem k tomu, že ještě nemá daňový doklad (fakturu od dodavatele), nemůže uplatnit nárok na odpočet. Současně je však povinen uvést do své záznamní evidence základ daně použitý pro výpočet DPH. Základem daně je částka 31 750 Kč (1000 x 31,750), a daňová povinnost, kterou podnikatel uvede do daňového přiznání za červen, je tedy 6032,50 koruny (31 750 x 0,19). Opět se o základu daně neúčtuje.
Podnikatel má nárok na odpočet daně, aby transakce byla pro něj neutrální. Připomínáme, že při prokazování nároku na odpočet bude podnikatel potřebovat fakturu - daňový doklad. V našem případě prokazování nastane nejdříve po 25. červenci, a to již podnikatel tento doklad má.
V červenci bude podnikatel účtovat o vzniklém závazku vůči dodavateli zboží. Vzhledem k tomu, že fakturu do svého účetnictví zaúčtuje ke 2. červenci, bude o vzniklém závazku účtovat podle aktuálního kursu ČNB 31,835 koruny za euro. Výše závazku vůči dodavateli tedy bude 31 835 korun.
Administrativní složitost a komplikace v tomto případě vycházejí ze skutečnosti, že podnikatel musí vést evidenci pro daňové účely, kde vykazuje základ daně v určité výši, a dále vlastní účetnictví, kde účtuje o přijaté faktuře v jiné výši. Účetnictví se tak nemůže shodovat s evidencí pro daňové účely a obtížně lze provádět kontrolu účetních sestav s daňovou evidencí.

Obezřetnost je na místě

Jedním z velkých problémů českých právních předpisů je nejednotnost terminologie. Jednotlivé právní předpisy si často samostatně definují termíny pro oblast, jíž se zabývají, a bez ohledu na terminologii souvisejících norem. Ne vždy přitom respektují obchodní zvyklosti a často zbytečně zavádějí nové termíny či administrativní požadavky. To je do určité míry i případ okamžiku vzniku daňové povinnosti podle zákona o dani z přidané hodnoty a okamžiku ocenění podle zákona o účetnictví.
Z výše uvedeného je zřejmé, že je možné postupovat tak, aby byly splněny požadavky obou zákonů. Z hlediska podniků by ale bylo žádoucí, aby v rámci legislativy jako celku byly jednotlivé požadavky provázány a sladěny tak, aby nedocházelo ke zvyšování administrativy. V současnosti musí podniky postupovat velmi obezřetně, mají-li vyhovět všem předpisům, a nevynakládat tak další čas, úsilí a náklady.
Autoři jsou pracovníky daňových a právních služeb PricewaterhouseCoopers