Finanční úřad si může vzít peníze z účtu

Finanční úřad si může vzít peníze z účtu

Nezaplacené daně si finanční úřad může stáhnout přímo z účtu dlužníka. Dokonce o tom může daňového hříšníka vyrozumět až ve chvíli, kdy už banka má příkaz peníze zmrazit a poslat státu.
Daňový řád říká, že pokud daňový dlužník nezaplatí v zákonné lhůtě, vyzve ho správce daně, aby daňový nedoplatek uhradil v náhradní lhůtě, nejméně osmidenní, a při tom ho upozorní, že po uplynutí této lhůty neprodleně přikročí k vymáhání daňového nedoplatku. Proti takové výzvě se sice lze odvolat, ale samotné odvolání nemá odkladný účinek. Dlužník tedy nejdřív musí zaplatit a potom se právně domáhat správnosti či výše vyměřeného nedoplatku.
Podstatné ovšem je, že finanční úřad má právo zahájit vymáhání nedoplatků i bez takové výzvy, tedy zcela bez varování. Může tak učinit v případě, že hrozí nebezpečí, že by dlužník mohl po výzvě majetek firmy znehodnotit či "zašantročit".
Exekuční příkaz správce daně doručí daňovému dlužníkovi nebo ručiteli a dalším osobám, kterým jsou exekučním příkazem ukládány povinnosti, tedy například bance. O případných námitkách rozhodne finanční úřad, který exekuci nařídil.

Výkon rozhodnutí může být někdy také odložen

Výkon rozhodnutí může být odložen, pokud žádá daňový dlužník nebo ručitel o splátky o posečkání daně nebo o prominutí daňového nedoplatku. K odkladu výkonu rozhodnutí může dojít i bez žádosti dlužníka. Podmínkou však je, že se šetří skutečnosti rozhodné pro částečné nebo úplné zrušení výkonu rozhodnutí.
V praxi se může prokázat, že finanční úřad vymáhal daňový nedoplatek neoprávněně. V tom případě má dlužník nebo jeho ručitel právo na úrok z neoprávněně vymožené částky. Je to dvojnásobek 140 procent diskontní úrokové sazby České národní banky platné první den kalendářního čtvrtletí. Škoda způsobená nesprávným úředním postupem však může přesáhnout přiznaný úrok, v tom případě se tento úrok do skutečné výše škody započítá. Úrok ale poškozenému podnikateli nebude přiznám, pokud činí méně než 50 korun.
Asi nikoho nepřekvapí, že exekuční náklady hradí daňový dlužník, pokud exekuce nebyla provedena neoprávněně.
Kromě vlastního daňového dluhu musí dlužník uhradit i exekuční náklady - náklady za výkon zabavení, za výkon prodeje a hotové výdaje správce daně. Hotové výdaje exekučních nákladů zálohuje ze svého rozpočtu správce daně a úhrada jejich náhrady daňovým dlužníkem se převede do rozpočtu správce daně.

Dlužník musí zaplatit o dvě procenta navíc

Náhrada nákladů za výkon zabavení činí dvě procenta vymáhaného nedoplatku, nejméně však 200 korun. Pokud vám finanční úřad zabaví kvůli témuž dluhu majetek naněkolikrát, náhrada nákladů za výkon zabavení téhož nedoplatku se počítá jenom jednou. Náhrada nákladů za výkon prodeje činí taktéž dvě procenta vymáhaného nedoplatku, nejméně však opět 200 korun.
Dlužník je povinen k úhradě exekučních nákladů u výkonu zabavení, jakmile mu pověřený pracovník správce daně nebo soudu oznámil příčinu svého příchodu a sepsal úvodní větu soupisu věcí nebo jakmile byl odeslán exekuční příkaz.
U exekučních nákladů za výkon prodeje je dlužník povinen k jejich úhradě vždy, jakmile došlo k zahájení dražby a byla sepsána úvodní věta dražebního protokolu.
Náhradu hotových výdajů hradí dlužník, i když k výkonu prodeje nedošlo, a to ve skutečné výši do třiceti dnů ode dne, kdy mu jejich výše byla písemně sdělena. Náhrada nákladů řízení se předepisuje na osobní účet daňového subjektu. Pokud správce daně zálohoval exekuční náklady ze svých rozpočtových prostředků, je oprávněn si tyto exekuční náklady uspokojit přímo z osobního účtu daňového subjektu.