Paní Simona si požádala v roce 2000 o hypoteční úvěr u ČSOB. Podmínkou banky bylo, aby si na její pobočce otevřela běžný účet, přes který se hypotéka bude proplácet. Dnes platí poplatky téměř 300 korun měsíčně a má dojem, že ji banka bere pěkně na hůl.
Prozkoumali jsme platby paní Simony podrobněji a zjistili jsme, že v jejím případě ČSOB dovedla svou poplatkovou politiku k naprosté virtuozitě. Účtuje klientce i poplatky ze svých vlastních poplatků. Nevěříte?
Paní Simona má u banky dva účty. Výpisy ukazují tabulky. První je úvěrový účet. Na tom probíhá každý měsíc jediná operace. Banka si odečte měsíční splátku jistiny. Za to paní Simona platí 220 korun plus 15 korun za výpis.
Pak je tu druhý účet, na kterém se odehrávají pravidelně měsíčně tři operace. Na základě trvalého příkazu pošle každý měsíc paní Simona na tento účet bance určitý obnos na splátku, banka jí připíše státní podporu a odečte si měsíční splátku úvěru. Pak si všechno znovu zpoplatní, včetně poplatku 235 korun za úvěrový účet. Připadá vám, že na tak jednoduchou transakci jsou dva účty zbytečné? Nám také, ale jak by jinak banka mohla klientku oškubat měsíčně o 291 korun. Důvod k zamyšlení však skýtá samotný poplatek 235 korun.
Pídili jsme se, proč je poplatek za vedení úvěrového účtu tak vysoký, když za běžný úvěrový účet klienti stejné banky platí jen 60 korun měsíčně. Chtěli jsme také vědět, proč banka roku 2001 tento poplatek zvýšila více než dvojnásobně - ze 115 na 235 korun.
Tiskový mluvčí ČSOB Pavel Hejzlar nám odpověděl, že úvěr se státní podporou je pro banku náročnější, protože vyřízení státní podpory je spojeno s vyřízením smluvní dokumentace a dalšími administrativními úkony. "Bohužel ani vlastní připisování státní podpory není zcela automatizované a v řadě případů musí banka komunikovat s úředníky příslušného ministerstva a podporu individuálně ručně zadávat do bankovního systému," tvrdí mluvčí. Proč vedení hypotečního účtu za tři roky podražilo o 104 procenta, nám nevysvětlil.
Obrátili jsme se tedy na Ministerstvo pro místní rozvoj, které má připisování podpor k hypotékám ve své režii, a snažili jsme se zjistit, jak je tento úkon pro banku náročný.
Všechny banky žádají o podporu k hypotékám stále stejně. Není tedy žádný rozumný důvod, proč by za to měly zvyšovat poplatky.
Celý proces probíhá následovně: Klient hypoteční banky podepíše na své pobočce žádost. Banka přešetří jeho nárok, zavede si ho do databáze žadatelů o podporu a předá žádost ministerstvu. Na ministerstvu nám řekli, že tato pro banku administrativně nejnáročnější operace se odehrává jen na počátku hypotéky.
Pak musí banka kontrolovat, zda klient platí měsíční splátky. Když nezaplatí splátku, nemůže pro něj žádat příští měsíc o státní podporu. Platební disciplínu svých klientů si však každá banka hlídá ve svém vlastním zájmu.
Banky předávají každý měsíc žádosti o podporu Ministerstvu pro místní rozvoj. Tam oprávněnost nároku jednotlivých klientů zkontrolují a následně předají pokyn do platebního modulu ministerstva. Z něj jde platební příkaz do ČNB a z centrální banky putují peníze do každé hypoteční banky. Přitom příkaz podle vyjádření ministerstva obsahuje nejen celkovou částku podpory pro klienty každé banky, ale také identifikaci každého klienta a částku, která mu má být připsána.
Jedním stisknutím tlačítka může být tedy připsána státní podpora všem klientům, protože banka dostane potřebná data. Tak za co takové poplatky?
Podle ministerstva záleží jen na tom, jak má banka nastaven vnitřní informační systém a zda nedělá při žádostech příliš mnoho chyb. A v tom bude asi zakopaný pes. Jenže chudák klient do tajů vnitřních procesů v bance nemá šanci nahlédnout. Když podepisuje smlouvu o úvěru, neví, co ho čeká.
Nešťastná paní Simona žádala bankovní úřednici, zda by jí neporadila, jak by se dal provoz hypotečních účtů zlevnit. Vždyť za tři roky se jí poplatky za úplně stejné služby zvýšily celkem o 80 procent. Nyní platí 3600 korun za rok a nemá jistotu, že to příští rok nebude ještě víc.
Úřednice jí nejdříve nabídla, aby změnila typ bankovního konta, přes které se hypotéky hradí. Pravila, že na Osobním kontu Plus je paušál 50 korun za vedení účtu a za výpis. Pak se však zarazila, protože kromě této padesátky by paní Simona musela stejně ještě platit ostatní poplatky za jednotlivé operace, takže by jí to přišlo ještě dráž. Nakonec paní Simonu utěšila: "Až vám skončí fixace, můžete si u nás sjednat novou hypotéku, kterou teď dáváme za výhodnějších podmínek."
Ohromená klientka se zmohla jen na poznámku, že banka si zřejmě svých starých klientů příliš neváží, když je za poctivé splácení úvěru trestá vyššími poplatky, zatímco novým zákazníkům se podbízí.
Není rozumná šance, že by se paní Simona z nevýhodných poplatků u ČSOB vyvázala. Kdyby vypověděla smlouvu, musela by předčasně splatit hypoteční úvěr, a za to si banka účtuje penále. Nemůže od ČSOB odejít, aniž by se výrazně finančně nepoškodila. Pak by si musela sjednat úvěr jinde a platit za to znovu poplatky. Přišla by také o státní podporu. Banka však v případě její výpovědi netratí nic.
Snažili jsme se zjistit, u koho by se mohla paní Simona dovolat zastání. Nejprve jsme se obrátili na kancelář finančního arbitra. Tam nám však řekli, že spory klientů s bankami týkající se poplatků neřeší. Volali jsme tedy na Českou obchodní inspekci, protože paní Simona se domnívá, že dostává službu za nepřiměřeně vysokou cenu. Ani tam však nechtěli mít s drahým účtem nic společného. Doporučili nám obrátit se na Českou národní banku a její odbor bankovního dohledu. Vedoucí tohoto odboru nám však napsal, že do jeho kompetence taková stížnost nespadá. Doporučil, aby paní Simona zvážila, zda by se jí přece jen nevyplatilo smlouvu vypovědět a přeúvěrovat se jinde. Úroky jsou dnes nižší, než byly v roce 2000, a nespokojená klientka ČSOB by mohla získat úvěr i bez státní podpory za podobných úrokových podmínek, jako má dnes.
Klient je bezbranný, potvrdili na Ministerstvu průmyslu a obchodu, kde mají odbor ochrany spotřebitelů. Jeho ředitel Josef Tržický nám řekl, že má-li klient ve smluvně uvedeno, že poplatky budou účtovány v souladu se sazebníkem, nemůže se proti tomu nikam odvolat.
Vzpomněli jsme si na šetření poplatků stavebních spořitelen, které provádí antimonopolní úřad, a zavolali tam. Sdělili nám, že klient banky může samozřejmě svůj podnět úřadu zaslat a ÚOHS se jím bude zabývat. Zahájení případného správního řízení by však bylo možné pouze tehdy, pokud by úřad získal podezření, že dochází k porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže. V daném případě by to bylo možné, kdyby ČSOB měla dominantní postavění na trhu. Ale to nemá.
Nemůžeme bohužel nahlédnout do bankovních výpisů jiných hypotečních bank, ale pravděpodobně na poplatcích neškube jen ČSOB. Kdyby si všichni postižení stěžovali antimonopolnímu úřadu, mohla by mít stížnost šanci na úspěch. Nejde o to, že by se za vedení hypotečních účtů neměly platit poplatky. Bylo by však třeba banky přimět ke korektnímu chování. Na dobu fixní úrokové sazby by měla banka garantovat i neměnné podmínky úvěru, včetně poplatků. Jinak je vzájemné postavení klienta a banky nerovnoprávné. Banka může podmínky měnit, ale klient ne.
Doma by si to nedovolily
Je to moc hezký příklad. Každopádně spotřebitel by měl vědět, za co mu banka zvyšuje poplatky a měla by mu to nějak doložit (zdůvodnění: je vás víc, je s vámi víc práce, je samozřejmě ekonomický nesmysl.). Otázka je, jak jsou podobné situace zakotveny ve smlouvě, kterou na hypotéku uzavřel, ale nepředpokládám, že by podepsal, že mu každý rok budou poplatky zvyšovat, jak se jim zachce.
Banky se na českém trhu chovají opravdu velmi zvláštním způsobem, který by si jejich matky ve svých zemích těžko dovolily. Ať už jde - podle podnětů, které SOS registruje - o poplatky za opuštění banky při zrušení účtu či stavební spoření nebo tento příklad, jejich postupy v těchto oblastech podnikání dokládají, že zvolily nejjednodušší cestu, jak si vylepšit své zisky bez velké námahy - zvedat poplatky, jak jen to je možné. Jde o nejjednodušší způsob, jak získat více peněz. Klient je tady, stejně jako u stavebních spořitelen, ve velmi vazalském vztahu - úniku není a musí strpět leccos. Podobné chování banky určitě stojí za podnět k ÚOHS.
Ivana Picková, Sdružení obrany spotřebitelů ČR
