Německou markou se stále platí

Německou markou se stále platí

Už déle než tisíc dnů mají Němci v peněženkách eura místo marek. Ale podle všeho se jich nehodlají tak úplně vzdát. V kasičkách německých domácností má být podle odhadů bank na osm miliard marek v bankovkách a 7,3 miliardy marek v mincích.
Stále více obchodů přijímá zase marky, v restauracích stojí juke-boxy, které neznají jinou měnu než marky. Šest písniček ze "starých dobrých časů" za starou měnu.
I velké obchodní řetězce, jako Media-Markt nebo C&A, přijímají marky, byť jen v časově omezených prodejních akcích. Letos v srpnu zveřejnila televizní a rozhlasová stanice WDR seznam 74 firem, které berou staré platidlo. Na seznamu jsou lékárny, praxe lékařů, obchody s potravinami, ale také kadeřnictví a restaurace.
Seznam není zdaleka kompletní. Internetový portál Faz.net upozorňuje na dům prodejné lásky v Berlíně, který svým zákazníkům nabízí alternativu: buď 20 eur, nebo 40 marek za potěšení.
Příčinou takových aktivit - marka přestala být oficiálním platidlem 1. ledna roku 2002 - není jen nostalgie. Ti, kdo měli marky doma, je po přechodném období dvou měsíců už zpravidla nevymění. Staré platidlo přijímají jen filiálky Spolkové banky. A ty nejsou všude. Marky dokáží využít i nápadité reklamní agentury. "Odpusťte si starosti se starými markami. Pošlete je nám, delfíni budou mít radost," říká internetová stránka Mezinárodní společnosti pro ochranu delfínů. Starší občané mohou platit markami v řadě lékařských ordinací poté, co byl zavedený poplatek.
Ani obchodníci si nestěžují. Lidé, kteří si neplatnými penězi nevědí rady, je s chutí utratí. A jako drobné rádi přijmou nové centy. Ale přináší to práci navíc: přepočítávání marek na eura zdržuje. Ovšem obchodníci takou zátěž přijímají stejně ochotně jako dvouhodinové čekání v pobočkách Spolkové banky, když zase mění marky na eura. "Odměnou nám je nejen zvýšení prodeje, ale lidé se naučí chodit právě do našeho obchodu," říká Inge Kindermannová, jež má v Mnichově knihkupectví.
Německá marka byla zavedena v roce 1871. Svou největší krizi zažila v době hyperinflace na začátku 20. let minulého století. V červnu roku 1948 byla zavedena německá marka v rámci měnové reformy, která prakticky potvrdila nyní už i hospodářské oddělení západní a východní části Německa. Paralelně s "tvrdou" markou existovala i "měkká" varianta, Mark der DDR. Až od 1. července 1990 se stala marka opět celoněmeckým platidlem.