Porušení konkurenční doložky a jeho důsledky

Porušení konkurenční doložky a jeho důsledky

Co je to konkurenční doložka? Toto označení se vžilo pro dohodu, kterou se zaměstnanec zaváže, že se po určitou dobu po skončení pracovního poměru, nejdéle však po dobu jednoho roku, zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla předmětem činnosti zaměstnavatele, nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu. Zaměstnavatel se zase zaváže, že zaměstnanci poskytne za jeho "konkurenční" omezení přiměřené peněžité vyrovnání, nejméně ve výši průměrného měsíčního výdělku, za každý měsíc plnění závazku "nekonkurovat".
Zákoník práce dále stanoví, že v dohodě může být též sjednána peněžitá částka, kterou je zaměstnanec povinen zaměstnavateli zaplatit, jestliže závazek "nekonkurovat" poruší. Zaplacením peněžité částky takový závazek zaměstnance zaniká.
Výše peněžité částky musí být dle ustanovení zákoníku práce přiměřená povaze a významu podmínek uvedených v § 29a odst. 3 zákoníku práce.
Ačkoli výše zmiňovaná právní úprava, která ve stávající podobě (s účinností od 1. března 2004) řeší problematiku omezení konkurence po skončení pracovního poměru, je neporovnatelně zdařilejší než úprava předcházející, stále se v případě její praktické aplikace setkáváme s některými nevyjasněnými otázkami.

Velikost peněžité částky

Zájem zaměstnanců a zaměstnavatelů dojednat v rámci konkurenční doložky peněžitou částku pro případ porušení konkurenčního ujednání ze strany zaměstnance je stále častější. Podle názoru mnohých zaměstnavatelů i zaměstnanců však přiměřenost této částky často do velké míry závisí na tom, ve kterém okamžiku bude závazek "nekonkurovat" porušen.
To je samozřejmě závislé i na tom, v jakém oboru či segmentu trhu zaměstnavatel působí, a to i s přihlédnutím k dynamice vývoje v dané oblasti podnikání, ke konkrétním obchodním záměrům zaměstnavatele, k charakteru konkurenčního prostředí v oboru působnosti zaměstnavatele a podobně.
I při zohlednění výše uvedených kritérií je zřejmé, že (zejména v případě zaměstnavatelů působících v některých oborech) může mít jiný dopad porušení zaměstnancova závazku "nekonkurovat" bezprostředně po ukončení pracovního poměru a jiný například v průběhu jedenáctého měsíce po skončení pracovního poměru.

Pouze pevná částka?

V této souvislosti se naskýtá otázka, zda je nezbytné, aby sjednaná peněžitá částka, kterou je zaměstnanec povinen zaplatit v případě porušení závazku "nekonkurovat", a jejímž zaplacením takový závazek zaniká, byla sjednána pouze jako jedna pevná neproměnná částka (tedy například 120 tisíc korun splatných bez ohledu na to, ve kterém okamžiku bude konkurenční ujednání porušeno), nebo zda v rámci výkladu příslušného ustanovení zákoníku práce lze dospět k závěru, že namísto jedné pevné částky si mohou strany (zaměstnavatel a zaměstnanec) dohodnout určitý vzorec, na základě kterého je možné vypočítat již při sjednání konkurenční doložky konkrétní částku, kterou bude povinen zaplatit zaměstnanec, který sjednaný závazek poruší, jejíž výše se však bude různit v závislosti na tom, v jakém okamžiku dojde k porušení sjednaného závazku ze strany zaměstnance. Bude tedy zohledňovat například právě délku doby, která uplynula od skončení pracovního poměru.

Násobky sjednané sumy

Výše takové peněžité částky by třeba mohla být dána násobkem určité sjednané sumy (například odpovídající výši průměrného měsíčního výdělku zaměstnance v době sjednání závazku) a rozdílu mezi počtem měsíců, po které se zaměstnanec zavázal zaměstnavateli nekonkurovat, a počtem měsíců, které uběhly mezi dnem ukončení pracovního poměru a dnem, kdy zaměstnanec začal porušovat svůj závazek zaměstnavateli nekonkurovat.
Pro lepší orientaci k výše uvedené úvaze uvádíme následující příklad. Pokud by základ sjednané částky činil 20 tisíc korun (odpovídajících například průměrnému měsíčnímu výdělku zaměstnance) a závazek nekonkurovat by byl sjednán v zákonem maximálně dovoleném rozsahu jednoho roku, mohla by být výše peněžité částky, kterou bude zaměstnanec povinen zaměstnavateli zaplatit za porušení konkurenčního ujednání, stanovena následovně: v případě, že k porušení závazku dojde v prvním měsíci, 240 tisíc korun, v případě, že k porušení závazku dojde ve druhém měsíci, 220 tisíc korun, v případě, že k porušení závazku dojde v jedenáctém měsíci, 40 tisíc korun, v případě, že k porušení závazku dojde ve dvanáctém měsíci, 20 tisíc korun.
Pokud by výše uvedené řešení bylo shledáno praxí (i justiční) jako akceptovatelné, mohlo by v mnohých případech více odpovídat požadavku přiměřenosti výše sjednané peněžité částky.
Často je okamžik porušení sjednaného závazku "nekonkurovat" pro zaměstnavatele podstatný, a tudíž porušení konkurenčního ujednání na počátku sjednané doby by mohlo být zaměstnavatelem vnímáno jako škodlivější, a tedy i "sankcionováno" více než případ, kdy k porušení takového závazku dojde, například v poslední den trvání konkurenčního závazku. Vše je samozřejmě podmíněno předpokladem, že výše uvedený (či jiný) mechanismus (vzorec) výpočtu, na základě kterého bude možné již v době jeho sjednání stanovit (vypočítat) výši peněžité částky ve vztahu ke konkrétnímu okamžiku, ve kterém dojde k porušení závazku, bude mezi účastníky zcela jasně sjednán.
Toto řešení by bylo výhodnější i pro zaměstnance, kterému se jeho sjednaná povinnost platit zaměstnavateli v případě porušení konkurenčního ujednání úměrně sníží podle počtu měsíců, ve kterých povinnost zaměstnavateli nekonkurovat řádně dodržel.

Vzorec výpočtu

Ještě praktičtější pro účastníky by zřejmě byla možnost sjednat pouze způsob výpočtu peněžité částky uvedením konkrétního vzorce, do něhož by byla klíčová proměnná veličina dosazena až v okamžiku porušení závazku ze strany zaměstnance, přičemž tato by mohla odpovídat aktuálnímu průměrnému měsíčnímu výdělku zaměstnance před skončením pracovního poměru. Takovým způsobem by byl ale stanoven jen způsob výpočtu částky, a nikoliv částka sama, jak požaduje zákoník práce. V okamžiku sjednání konkurenční doložky by navíc nebylo možné ani určit její výši pro případ porušení sjednané povinnosti zaměstnancem v určitém okamžiku v budoucnu. V případě, že by mezi sjednáním konkurenční doložky pro případ skončení pracovního poměru a skončením samým uběhla delší doba, často by docházelo k podstatné změně výdělkových podmínek zaměstnance oproti době, ve které doložku sjednával.

Neprověřené postupy

V obou výše uvedených případech se jedná o diskusní možnosti aplikace příslušného ustanovení zákoníku práce, které zatím neprošly, s ohledem na svoji novost, "prověrkou" soudního rozhodnutí na dané téma. V případě naposled uvedené možnosti se nám však míra nedostatku právní jistoty účastníků zdá na pováženou.
Na druhou stranu nelze pominout argument, že také plnění ze strany zaměstnavatele lze sjednat jinak než pevnou měsíční částkou, tedy, že například v prvních měsících by bylo takovéto plnění sjednáno ve výši vyšší než zákonem stanovené minimum, rovnající se průměrnému měsíčnímu výdělku, a ke konci sjednané doby (trvání závazku "nekonkurovat") by klesalo do hranice zákonného minima.
Zákoník práce však v této souvislosti nepožaduje "sjednání peněžité částky", zmiňuje jen "přiměřené peněžité vyrovnání" a sám stanoví jeho minimální výši pomocí průměrného měsíčního výdělku.
Autoři jsou advokáti

Co je konkurenční doložka
Tento název se používá pro dohodu, kterou může uzavřít zaměstnanec a zaměstnavatel.
Zaměstnanec se zavazuje, že po určitou dobu po skončení pracovního poměru nebude vykonávat výdělečnou činnost, která je předmětem činnosti zaměstnavatele, nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu.
Zaměstnavatel se zavazuje, že zaměstnanci poskytne za jeho konkurenční omezení přiměřené peněžní vyrovnání, nejméně ve výši průměrného měsíčního výdělku za každý měsíc plnění závazku nekonkurovat.
Konkurenční doložku je možné uzavřít, jestliže to lze od zaměstnance spravedlivě požadovat s ohledem na povahu informací, poznatků, znalostí pracovních a technologických postupů, které zaměstnanec získal a jejichž využití při "konkurenční" činnosti by mohlo zaměstnavateli závažným způsobem ztížit jeho činnost. V dohodě může být sjednána také peněžitá částka, kterou by zaměstnanec musel zaměstnavateli zaplatit, pokud by závazek nekonkurovat porušil. Zdroj: autoři