Z investičních statistik vyplývá, že lidí se silnou nechutí k riziku je v České republice hodně. Na silně konzervativní investiční profil českého národa ukazují dvě skutečnosti. Za prvé je to zanedbatelná část úspor v akciových fondech v porovnání s jinými zeměmi v Evropě i ve světě. Za druhé je to velký úspěch všech emisí zajištěných fondů v posledních několika letech.
Slovo "zajištěný" jako by mělo nad investory magickou moc. Nejedná se pouze o tuzemský fenomén. Fondy garantující minimálně návrat vložených prostředků vznikají a slaví úspěch v celé Evropě a v menší míře i v Americe a některých zemích Asie. Řada investorů se ráda vzdá části potenciálního zisku za jistotu nulové možné ztráty. Někteří analytici přirovnávají zajištěné fondy k formě pojištění investice - musím zaplatit určitý poplatek (resp. vzdám se části potenciálního zisku), ale v případě nepříznivého vývoje investice neskončím ve ztrátě (je pojištěná).
Zajištěných fondů začíná být i u nás nepřeberné množství. Každá významná investiční společnost se snaží mít nějaký zajištěný fond v nabídce. Musí, chce-li svými produkty uspokojit každý typ investora. Společným znakem všech zajištěných fondů zatím zůstává předem vymezená doba investice. Zpravidla se jedná o čtyři až pět let. Investor sice může ze zajištěného fondu vystoupit dřív, ale pouze za cenu vysokých poplatků a navíc tím ztrácí nárok na garanci. Vystupovat předčasně se ale nevyplatí. Tím však shodné vlastnosti končí. Jednotlivé zajištěné fondy distribuované v současné době na českém trhu mají až diametrálně odlišné strategie.
Fondy se liší mírou zajištění. V minulosti převažovala garance návratu minimálně sta procent investované částky. Pro investora to znamenalo, že při nepříznivém vývoji trhů dostal na konci přesně tolik, kolik do fondu na začátku vložil. Poslední dobou se začíná rozmáhat i garance alespoň nějakého minimálního zisku. Příkladem je slib návratu 105 % původně vložené částky na konci doby investice při jakémkoli vývoji trhů. Investorům se takový stupeň zajištění líbí, často ale nemají na zřeteli obecné pravidlo: čím vyšší garantovaná minimální návratnost, tím nižší potenciál zisku nad garanci. Je logické, že při silnějším pojištění musím zaplatit vyšší "pojistné". Fondy se od sebe liší rozpětím minimálního a maximálního zhodnocení.
Další odlišností jednotlivých fondů je tzv. podkladové aktivum, na jehož vývoj je navázán investorův zisk. Většinou se jedná o konkrétní trh, resp. akciové indexy hlavních světových burz. Zisk může být navázán na vývoj jednoho nebo více indexů v různém poměru. Podkladovým aktivem může být též koš předem vybraných akciových titulů, například deset nebo dvacet hlavních akcií z různých regionů. Další odlišností je způsob navázání výnosu na vývoj podkladového aktiva. Může se jednat čistě o růst s tím, že je omezen podíl na zisku (například na 70 %). Častěji se ale jedná o kombinaci růstu a kolísavosti (volatility) podkladového aktiva. To jsou tak zvané zaklikávací fondy. Doba investice je rozdělena na několik období, a pokud v daném období podkladový index vzroste alespoň o určitou hodnotu nebo neklesne pod určitou hodnotu, je výnos z období zakliknut a investor už o něj nepřijde. Zkušenosti emitentů ukazují, že rozdělení doby investice do období v nichž lze zakliknout výnos je u klientů oblíbenější než ponechání investora po celou dobu v nejistotě a výnos mu spočítat až na konci.
Jaké mají zajištěné fondy nevýhody? Jak pro koho. Svojí podstatou funguje většina v současnosti v ČR nabízených zajištěných fondů na bázi alternativy termínovaných vkladů. Ze své podstaty nemohou přinášet závratné výdělky. Záleží na tom, s jakým očekáváním investor do zajištěného fondu vstupuje. Jestliže na zajištěný fond pohlíží jako náhradu za termínovaný vklad s tím, že když to půjde dobře, vydělá o několik procent víc než na klasickém termínovaném vkladu, a když to půjde špatně tak alespoň nic neztratí, pak lze zajištěné fondy doporučit. Kdo ale čeká od svojí investice vyšší výnos než v řádu několika procent ročně, ten nebude možná se zajištěným fondem spokojen. V takovém případě by měl zvážit, zda skutečně potřebuje garanci. Možná je pro něho příliš drahá.
U zajištěného fondu vedeného v cizí měně by si měl český investor uvědomit, že nese i riziko pohybu kurzu české koruny vůči této měně. Do zajištěných fondů v cizích měnách typicky vkládají peníze investoři, kteří se obávají, že kurz české koruny nemusí v budoucnu pouze jednosměrně posilovat, jak slyšíme od některých ekonomů. Fundamenty a výhled českého hospodářství totiž nejsou pouze růstové.
