Směnka: vhodné zajištění i platební prostředek
Firmy zabývající se obchodem se zahraničím se mohou ve zvýšené míře setkat se směnkami. Jde o cenný papír, který je možné použít především k zajištění a financování úvěrů.
V České republice je základní právní úprava směnečného práva obsažena v zákoně č. 191/1950 Sb. v platném znění. Podle platné normy můžeme rozlišit dva základní druhy směnek, a to směnky cizí a směnky vlastní.
Cizí směnku lze definovat jako bezpodmínečný písemný příkaz výstavce směnky adresovaný směnečníkovi, aby zaplatil směnečnému věřiteli (remitentovi) určitou peněžní částku v určitém místě a v určité době. Směnku vlastní pak můžeme charakterizovat jako bezpodmínečný příslib výstavce uhradit směnečnému věřiteli určitou peněžitou částku v určitém místě a v určité době.
Zákonné náležitosti
Každá směnka musí obsahovat podstatné náležitosti vymezené zákonem, jinak se nejedná o směnku. U směnky cizí jde o tyto náležitosti: umístění slova "směnka" přímo v textu směnky, bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžní sumu, jméno toho, kdo má platit (směnečníka), jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno, údaj splatnosti, datum a místo vystavení směnky, údaj místa, kde má být placeno, podpis výstavce směnky. Podstatné náležitosti směnky vlastní jsou identické s tou výjimkou, že neobsahují údaje směnečníka, jelikož směnečným dlužníkem je v tomto případě sám výstavce. Uvedené náležitosti směnky jsou zákonem a vžitými uzancemi detailně propracovány. Využití směnek v praxi proto vyžaduje relativně značné znalosti v této oblasti.
Směnka je ze zákona cenným papírem na řad. To znamená, že práva ze směnky je možné jednoduše převádět rubopisem (indosamentem), který můžeme charakterizovat jako prohlášení dosavadního majitele směnky (na rubu směnky), že směnku převádí na jinou osobu.
Pokud směnka obsahuje doložku "nikoliv na řad", je převoditelná pouze na základě smlouvy o postoupení pohledávky podle občanského zákoníku. Osoba, která převádí práva na jinou osobu, se nazývá indosant. Ten, komu se práva ze směnky převádějí, se označuje jako indosatář. Směnku lze převádět rubopisem opakovaně. Všichni indosanti pak odpovídají za přijetí a zaplacení směnky, neučiní-li tak přímý dlužník (směnečník). Indosanti mohou tento závazek v indosamentu vyloučit doložkou "bez postihu". Stejnou odpovědnost nese také výstavce směnky, který se však nemůže odpovědnosti za zaplacení zprostit (může se zbavit pouze odpovědnosti za přijetí doložkou "bez postihu").
V praxi je možné se setkat také s nevyplněným rubopisem. Jde o takzvaný blankoindosament, který obsahuje pouze podpis indosanta, avšak neuvádí indosatáře. V tomto případě platí právní domněnka, že majitelem směnky je její držitel, pokud není prokázán opak.
Směnečný ručitel
Závazky ze směnky mohou být dále zajištěny takzvaným směnečným avalem. Jde o situaci, kdy se za závazky směnečného dlužníka zaručuje třetí osoba jako směnečný rukojmí. Zaručit se je možné za kteroukoli osobu zavázanou ze směnky, a tak na směnce může být i několik avalů. Není-li uvedeno, za kterou osobu směnečný rukojmí ručí, platí, že ručí za výstavce.
V mezinárodním obchodě se obvykle požaduje aval bankovní. Banky si samozřejmě za tuto službu účtují poplatky, jejichž výše závisí především na úvěrové spolehlivosti žadatele, na lhůtě splatnosti a na výši avalované částky.
Kromě možnosti avalu spočívá výhodnost směnky jako zajišťovacího instrumentu také ve snadnějším vymáhání směnečných závazků ve zkráceném soudním řízení (na základě návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu), jakož i v relativní přísnosti směnečného práva.
Z hlediska financování mezinárodního obchodu je pak důležité, že majitel směnky ji může eskontovat (zpravidla bance) a uvolnit si tak finanční prostředky. Při odkupu směnky si banky srážejí diskont, jehož výše se odvíjí od lhůty splatnosti a aktuální výše úrokových sazeb v ekonomice.
Autor působí na Katedře mezinárodního obchodu VŠE Praha
