Pozor na rychlý prachy

Bohulibou kampaň proti neuváženému zadlužování občanů si ochránci spotřebitelů dali zaplatit od firmy, která sama půjčuje na krvavý úrok.

Nebezpečně rostoucí dluhy tuzemských domácností vyprovokovaly Sdružení českých spotřebitelů k ráznému činu. Jeho brožura Podepsat můžeš, přečíst musíš obsahuje sadu praktických rad, jak si půjčit peníze, aniž by z vás věřitel postupně stáhl poslední kalhoty. Zmíněná rukověť z pera České advokátní komory, Finančního arbitra ČR a České obchodní inspekce obsahuje jeden pozoruhodný detail. Na jejích deskách se mezi názvy úctyhodných institucí skví logo firmy Provident Financial. Jde o tutéž společnost, jejíž agresivní reklamy na rychlé půjčky bez ručitele až do bytu na nás útočí z televize i z vagonů metra. Snadno lze tedy podlehnout dojmu, že právě Provident Financial je ta správná firma, která to se spotřebiteli myslí dobře. Jenže kontroverzní pověst Providentu, kterou si vysloužil kvůli předraženým půjčkám, s tímhle obrazem věřitele-lidumila zrovna nekoresponduje.

"Oslovili jsme všechny významné banky a finanční instituce, ale sponzorsky naši osvětovou kampaň podpořil pouze Provident Financial. Ostatní vycouvali. Prý by to vypadalo, jako by se na sporných praktikách věřitelů sami podíleli," říká výkonný ředitel Sdružení českých spotřebitelů Libor Novák. Bez peněz od Providentu by se akce zvaná Tvůj podpis nedala uskutečnit.

"Jsme nezisková organizace. Dotace Ministerstva průmyslu a obchodu pokrývají jen sedmdesát procent nákladů na naši činnost. Žádné rozporuplné informace o Providentu nemám," myje si ruce Novák nad finančním zázemím akce, která má jediný cíl: uchránit občany před zbrklým podpisem nevýhodných úvěrových smluv.

DRAHÁ NEPOZORNOST. Advokát Petr Toman, který v praxi občas zastupuje dlužníky v úzkých, hlavně radí nepřehlédnout nenápadný, ale klíčový dovětek smlouvy, kde se mluví o tzv. ztrátě výhody splátek. Znamená to, že když se klient jedenkrát opozdí se splácením, musí naráz okamžitě vrátit celou dlužnou sumu i s úroky. Když člověk jednou tenhle dovětek podepíše, není mu nic platný pozdější argument, že byl uveden drobným písmem pod čarou.

Mluvčí Providentu Miroslav Sedlák rezolutně odmítá, že by jejich klientům hrozily podobné potíže.

"Naše smlouvy o půjčkách jsou velmi jednoduché a přehledné, abychom předešli následným nedorozuměním a sporům. Každý klient ze smlouvy okamžitě zjistí roční procentní sazbu nákladů, což je celková a konečná cena půjčky. Není to jako v bance, která láká na nízký úrok a pak si účtuje vysoké poplatky za každou operaci," sype ze sebe Sedlák jako by i teď mluvil s někým, kdo si nedovede náklady úvěru v bance a u Providentu porovnat.

PŘEDRAŽENÉ PENÍZE. Ze smluvních podmínek půjčky u Providentu, kterou má Ekonom k dispozici, vyplývá, že roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí u hotovostní půjčky na 20 týdnů 481,4 procenta a při půjčce na 31 týdnů je to 365,1 procenta. Na 52 týdnů, tedy na rok, si pak u Providentu půjčíte za RPSN ve výši 199,4 procenta. Pro srovnání: Česká spořitelna nabízí půjčku 50 tisíc korun v hotovosti na rok za RPSN 14,49 procenta, ČSOB má za stejných podmínek RPSN 18,65 procenta.

Povinné zveřejňování RPSN u nás zavedl zákon o spotřebitelském úvěru, aby měli občané možnost porovnávat jednotlivé peněžní instituce mezi sebou. Zákon byl přes odpor poslanců ODS přijat kvůli sladění české legislativy se směrnicemi Evropské unie. Podle mluvčí České obchodní inspekce Miloslavy Fléglové není výše RPSN omezena žádným limitem, slouží pouze jako orientační ukazatel pro spotřebitele. Kvůli problémům s půjčkami přišlo loni ČOI 80 stížností od spotřebitelů.

Půjčí-li si tedy klient Providentu deset tisíc korun na 20 týdnů, zaplatí celkem 14 tisíc Kč. A 50 tisíc korun na rok ho pak stojí celkem 83 200 Kč. Mluvčí společnosti Sedlák ale zdůrazňuje, že s tak vysokou půjčkou hned napoprvé nikdo počítat nemůže. Firma si platební morálku klienta zpočátku otestuje sumou nižší, nejvýš do osmi tisíc korun.

"Dáváme přednost pěstování dlouhodobého vztahu," upřesňuje. Cílem je, aby si lidé půjčovali opakovaně. Firma už má 230 tisíc klientů, když v roce 1998 začínala na 5400. Ale než dá Provident peníze z ruky, důkladně si prověří hmotné i sociální zázemí domácnosti. To, čemu Sedlák říká komfortní půjčka až do bytu, je ve skutečnosti nemilosrdná lustrace poměrů.

MÁTE UKLIZENO? "Obchodní zástupce si všímá, jak mají klienti doma uklizeno, zda muž nepije a nebije ženu, jestli paní domu čeká potomka a zda rodinu nepostihlo úmrtí. Z podobných situací zjistí, zda rodinná situace umožní návratnost půjčky. Pro peníze si obchodní zástupce chodí každý týden a splátky zaznamenává do knížky," vysvětluje obvyklý postup Sedlák. Tvrdí, že Provident tímto přístupem učí dlužníky hospodařit, a tak je vlastně vychovává k šetrnosti. Jejich klienti se totiž rekrutují z lidí, kterým banky odmítají půjčovat - nemají potřebnou bonitu.

"I tak ale máme asi deset až jedenáct procent neplatičů," posteskl si Sedlák. Bližší postup při vymáhání dlužných peněz odmítl uvést. Sdílnější byl Jiří Dvořák z agentury AGE Communications, která Provident Financial mediálně zastupuje: "Mají na to dvě vymahačské firmy, ale žádný strach, nejsou to žádní svalnatí chlapíci s vyholenými hlavami," ujišťuje.

Ze Sedlákových slov by člověk snadno podlehl dojmu, že obchodní zástupci Providentu jsou vlastně něco jako sociální kurátoři s přidruženým charitativním posláním. Mají totiž za úkol si při své práci s dlužníky vytypovávat sociálně potřebné prostředí a směřovat tam finanční dary. Brněnskému ústavu Effeta s mentálně postiženými dětmi například Provident loni zaplatil kurz plavání pro 50 mladých lidí trpících autismem.

"Našeho ústavu si všimla obchodní zástupkyně firmy při cestách trolejbusem," vysvětluje kontakt s Providentem ředitel Effety Vladimír Hejtmánek. Připouští, že zpočátku váhal, zda dar přijmout. Předtím působil na pracovním úřadu, kde od klientů Providentu vyslechl několik srdcervoucích příběhů. Jednání firmy v ústavu však bylo korektní, takže sponzorský dar přijal a Providentu na něj vystavil požadovanou darovací stvrzenku pro daňový úřad.

Představa, že ve jménu dobra nejdřív někdo vydělá na horentním úroku z půjčky sociálně slabých lidí a pak zlomek zisku odvede na daňově zvýhodněnou charitu, je těžko stravitelná. Je to stejné, jako když daň z výherních automatů použije obec na dotace mateřské školy. Ani ředitel Hejtmánek si nečiní iluze o původu darovaných peněz. Kde ale vzít sponzora a nekrást?

PASTELKY A SLADKOSTI. Ředitelka Pomocné a mateřské školy v Chomutově Marie Grimlová si pochvaluje, že Provident koupil dětem pastelky, kopací míče a sladkosti. "Devadesát procent rodičů našich žáků je chudých," vysvětluje, proč i takové drobnosti mají pro školu význam. Najít peníze pro tolik potřebný výtah pro vozíčkáře se škole zatím nepodařilo.

Ke Sdružení českých spotřebitelů byl Provident štědřejší. Sponzorství kampaně "Podepsat můžeš, přečíst musíš" ho přišlo na 1,2 milionu korun, uvedl pro Ekonom Ivo Slavík z AGE Communications. Sdružení za ty peníze pořídilo nejen zmíněnou brožuru, ale také výrobu osvětových spotů do rozhlasu a televize. Obě média budou spoty vysílat zdarma.

"Diváci uvidí vybílenou místnost s rodiči ve spodním prádle a vyděšeným dítětem," prozrazuje Slavík podrobnosti kampaně o důsledcích neuváženého zadlužování českých domácností.

Řediteli odboru ochrany spotřebitele na Ministerstvu průmyslu a obchodu Josefu Tržickému se myšlenka osvětové kampaně zamlouvá, soudí však, že měla proběhnout už před Vánocemi. Tehdy jsou lidé náchylnější k utrácení a reklamní kampaně na spotřebitelské půjčky nejútočnější. Tržický se však netají rozladěním, když ho upozorníme, že propagační brožura nese logo Providentu.

"Lze to chápat jako nepatřičnou reklamu firmě, která navíc půjčuje za hodně vysokou cenu. Od podobných věcí by se spotřebitelské sdružení mělo oprostit. Nebudí to důvěru v jeho nezávislost. Vlastně si sami pod sebou řežou větev," uvažuje o morálních důsledcích Josef Tržický.

NEPODEPSALI KODEX. Etický kodex zakazuje spotřebitelským organizacím přijímat peníze od komerčních subjektů, Sdružení českých spotřebitelů však podpis k tomuto kodexu nikdy nepřipojilo.

Ředitel Tržický říká, že ministerstvo záležitost prověří. Vždyť koneckonců samo přispívá sdružení na činnost, stejně jako dalším spotřebitelským organizacím, které v Česku působí. Těch hlavních je osm a Sdružení českých spotřebitelů bylo vůbec první, které u nás po roce 1989 vzniklo. Tržický říká, že sdružení má za sebou kus dobré práce. Proto je celá záležitost choulostivá.

"Brusel po nás chce, abychom spotřebitelská sdružení podporovali a pravidelně je o jejich činnosti informovali. Celkem jsme loni na dotacích těmto sdružením věnovali 17 milionů korun. Využití peněz hlídá Nejvyšší kontrolní úřad a chce vidět výsledky. Osvětová kampaň v médiích je pro něj pádný důkaz, že peníze nebyly utraceny zbůhdarma," uvažuje o souvislostech.

Stát prostřednictvím ministerstva dotuje ochránce spotřebitelů, ale současně jim ukládá, aby si 30 procent svých nákladů opatřili z vlastních zdrojů. Například prodejem osvětových tiskovin nebo spotřebitelským poradenstvím. Někdy to ale vypadá, že čárka za splněnou akci a hlášení na vyšší místa jsou důležitější než výsledek.

DLUŽÍME DVĚ VÝPLATY. Ze statistiky České národní banky vyplývá, že zadlužení českých domácností dosáhlo ke konci loňského roku už 315 miliard korun. Včetně nemluvňat tedy na každého z nás v průměru připadá 31 a půl tisíce korun. To jsou zhruba dva měsíční průměrné platy. Jinak řečeno, by každý z nás musel na zaplacení svých dluhů pracovat dva měsíce zadarmo. Většina peněz jsou hypotéky na bydlení, spotřebitelské úvěry činí 68 miliard korun, tedy jen asi čtvrtinu z celkového dluhu. Jsou to však peníze na zboží, které nemá trvalejší charakter a jehož životnost je mnohdy kratší než délka samotného splácení.

Mluvčí ČNB Pavel Palivec upozorňuje: "Půjčky od nebankovních institucí v naší statistice podchyceny nemáme. Neexistuje ani odhad, o jak vysokou částku by mohlo jít." Pavel Palivec připomíná, že na půjčování peněz u nás nikdo nepotřebuje licenci, pokud půjčuje z vlastních zdrojů. Licenci ČNB musí mít jedině tehdy, když přijímá vklady a z těch pak půjčky poskytuje.

Do statistiky ČNB tedy nejsou zahrnuty úvěry poskytnuté leasingovými a splátkovými společnostmi, které se pohybují kolem 35 miliard, a ani půjčky desítek dalších subjektů od malých družstevních záložen až po takové giganty, jako je Provident Financial. Tak například jen v loňském roce poskytl 400 tisíc úvěrů. Pokud bychom přepokládali, že jeden úvěr byl v průměru 10 tisíc korun, tak to představuje jen u této jediné společnosti další 4 miliardy korun. O tom, kolik občané dluží lichvářům, se můžeme jen dohadovat.

Být vydřiduchem je v Česku legální byznys a nepotřebujete k tomu ani žádné povolení.

Finanční arbitr ČR Otakar Schlossberger říká, že čeští zákonodárci jeho institut vybavili pouze nejnutnějšími pravomocemi, vyplývajícími z unijní směrnice, takže do sporů kolem půjček a výše úroků nemůže zasahovat. Tvrdí však, že v některých zemích Unie, například ve Španělsku, Francii a Velké Británii, má bankovní ombudsman právo podobné spory řešit, protože tamní zákony jdou dál, než požadují směrnice.