Zrod drobných akcionářů má za vinu kuponová privatizace, která z obyčejných lidí udělala vlastníky cenných papírů. Začátkem července vešel v platnost zákon, který by fenoménu malých akcionářů mohl "zakroutit krkem". Vlastníci více jak devadesátiprocentního podílu v akciové společnosti totiž mohou "příštipkáře" nuceně vyvlastnit (tzv. squeeze-out). Malým akcionářům se to však nelíbí (zejména cena) a řada vyvlastnění se dostává před soud.
Zákon tedy stanovil možnost nuceného vykoupení, k němuž cenu za akcii určuje nezávislý znalec, ale vybírá ho majoritní vlastník. Pojistnou instancí se stala Komise pro cenné papíry. Nyní se malí akcionáři brání tím, že ceny od znalců jsou podhodnocené a obrací se na soud. Dokonce chystají podání žaloby u Ústavního soudu, protože současný zákona a stav věcí nepovažují za správný.
Těžko však zvrátí proces, který je více než přirozený. Většinoví investoři si už z pohledu svého postavení nechtějí nechat do řízení mluvit a drobní akcionáři jsou pouze "koulí na noze", kterou musejí vláčet. Náklady na konání valných hromad a informování nejsou totiž zrovna malé a časové zpoždění díky protestům a zdržováním několika jedinců jim tak odpadne. Menšinoví akcionáři navíc občas zneužívají svá práva a většinovým vlastníkům ztrpčují život nebo je vydírají. Stávalo se, že valná hromada skončila napadením u soudu, což se postupně stalo prostředkem k obohacení na úkor velkých investorů.
Zatím poněkud stranou zůstává stát jako regulátor trhu. Nyní pod tlakem okolností ministerstvo financí vydalo prohlášení, že by měly být zpřísněny podmínky pro vyvlastnění. To by podle novely zákona mohly dělat firmy vlastnící 95 a více procent akcií. Výše odkupní ceny by nadále podléhala KCP. Problémem zůstává výkup u firem, které nejsou obchodovány na burze a cena akcií tak závisí pouze na znaleckém posudku. Na to, aby si menšináři nechali zpracovat posudek vlastní, totiž těžko budou mít peníze, a pokud ano, tak se jim případný vítězný soudní spor těžko vyplatí. Neškodilo by omezit squeeze-out jen na společnosti, které jsou přítomny na veřejných trzích. Tak tomu ostatně je v řadě jiných zemí.
Netřeba se obávat, že malí akcionáři zcela vymřou. V řadě firem symbióza velkých investorů s malými přetrvá, neboť jejich vztah k budoucnosti společnosti je víceméně jednotný. Pro ty, kdo budou vyvlastněni, se otevírá možnost nové investice do jiných firem, které uvítají každou korunu, která jim pomůže vstoupit do tržního prostředí.
