Česká konsolidační agentura – dluh minulosti

Bylo nebylo…
Historie ČKA se začala psát prakticky ještě před jejím vznikem. Je totiž nástupcem jiného subjektu, a to Konsolidační banky Praha, s.p.ú, a ta zas nahradila na české straně po rozpadu ČSFR původní Konsolidační banku (KOB). Původní KOB byla založena jako speciální banka ve vlastnictví státu. Jejím cílem byla podpora transformace, restrukturalizace a rozvoj české ekonomiky na počátku 90. let minulého století. Po svém založení převzala úvěry na tzv. trvale se obracející zásoby (specifický druh úvěrů typický pro systém plánované ekonomiky). Výše těchto úvěrů byla celkem 110,8 mld. Kčs. V roce 1992 pak následoval další nákup pohledávek v přibližné výši 15 mld. Kčs. Hlavním cílem tedy bylo spravovat tyto pohledávky a zajistit jejich vymáhání. Pravomoci, spolu s veškerými pohledávkami, přešli z Konsolidační banky Praha na ČKA 1. září 2001.

Česká konsolidační agentura
Česká konsolidační agentura byla zřízená zákonem č. 239/2001 Sb., o České konsolidační agentuře. Svou vizi ČKA deklaruje jako: „Snížit objem ztrátových a jinak ohrožených aktiv v souladu se zákonem s maximální výtěžností v nejkratším možném čase a nejnižšími možnými náklady.”
Samotný subjekt ČKA již není bankou, jedná se o finanční instituci nepřijímající od veřejnosti vklady a ani neposkytující občanům úvěry. I když je tedy její činnost specifikovaná na nákup, správu a prodej státních pohledávek a dalších aktiv (popř. vedlejší činnosti jako operace s cennými papíry, finanční a ekonomické poradenství apod.), jedná se stále o instituci transformující se ekonomiky. A jako jednou skončí transformace, tak ukončí svou činnost i tato instituce. Konkrétně 31. prosince 2007.

Proč ty spory?
Jak již bylo zmíněno, ČKA spravuje především pohledávky z dob minulého režimu a také přebírá pohledávky a aktiva z různých „sanací trhu“, které vláda provedla v souvislosti s transformací ekonomiky. Jakožto takové mají tyto pohledávky a jiná aktiva svá specifika. Jedním takovým je i omezená (resp. téměř nulová) vymahatelnost. Agentura tedy tyto pohledávky prodává v tzv. balících jiným subjektům. Leč, dle mnoha odborníků, pod cenou. Nízká výtěžnost pohledávek potom sebou přináší i kritiku efektivity vymáhání a podezření z nekalých operací.
O to horší, když je tato agentura přímo napojena na politiky (např. členové dozorčí rady jsou přímo voleni Poslaneckou sněmovnou). Ne příliš dobré hospodaření agentury pak zhoršuje i její transparentnost, kterou kritizovala ve své zprávě i Bezpečnostní informační služba (BIS): „Zvýšení aktivity řady z nich (finančních skupin v ekonomice – pozn.) napomáhá ne zcela transparentně organizovaný prodej pohledávek spravovaných Českou konsolidační agenturou." Ředitel ČKA ,Pavel Řežábek, toto ale vyvrací slovy: „Osobně neznám transparentnější způsob než je veřejné výběrové řízení, kde jediným kritériem je cena a všichni zájemci, co se týká těch velkých transakcí, tak jsou přítomni otevírání obálek.“

Konec v agónii?
Klíčovou roli měla agentura také při vypořádávání majetku IPB, kdy došlo k části převodu na ČSOB a částečně právě na ČKA. S tím souvisí i poslední mediálně známý případ, kdy předseda poslanců ODS Vlastimil Tlustý podezírá ministra financí, Bohuslava Sobotku, že chce převést pohledávky zaniklé IPB v hodnotě 11 mld. Kč na ČSOB za symbolickou 1 Kč, aby si tím odblokoval proces s Nomurou.
Základní problém agentury tedy vidím především v přímém napojení na politiky. Dokonce v určitých případech může vláda sama převzít některé oblasti od ČKA a s majetkem za několik desítek miliard korun tak může disponovat úzká skupina lidí. Na rozdíl od rozpočtových položek ale nejsou tolik svázání legislativou. A s mocí roste nebezpečí jejího zneužití. Doufejme tedy, že ČKA napíše svou poslední kapitolu bez dalších komplikací a budeme ji moci poslat v klidu za Velkým Manitou.

/autor je studentem VŠE v Praze/