Euro – spasitel ekonomiky?

Společná evropská měna

Na začátku myšlenky vytvořit společnou měnu pro členské státy EU byl jistě dobrý záměr - snížit transakční náklady v mezinárodním obchodě mezi členy Unie a vytvořit pevnou a stabilní měnu schopnou konkurovat americkému dolaru.
Bohužel má tato myšlenka drobnou vadu na kráse. Její koncept je založen na stejném předpokladu jako touha po federalizaci EU. Stojí totiž na tom, že členské státy budou ochotny vždy jednat společně a vždy ve prospěch EU jako celku.
Tato myšlenka je poněkud pochybná a její reálné fungování je utopistické už jen z historických příčin, kdy se jednotlivé státy vyvíjeli odlišnou cestou. Nehledě na odlišnou mentalitu a hájení vlastních (rozuměj státních / národních) zájmů. O tomto ale již byla popsána spousta papíru a nedávné problémy s přijetím rozpočtu na roky 2007 - 2013 jsou toho jasným důkazem.

Kdy do eurozóny?

Česká republika si bohužel si ale nemůže vybírat, zda euro přijmout či nikoliv. Česko se totiž podpisem smlouvy o vstupu do EU k přijmutí eura zavázala. Zbývá jen vyřešit "zásadní" problém kdy.
Obecná teze říká, že euro lze přijmout v období, kdy bude česká ekonomika sladěna s ekonomikou Evropské měnové unie (EMU). Co to ale znamená konkrétně?
Jde předně o měnovou politiku, která by měla být před přijetím eura nastavena na podobné, ne-li shodné úrovni jako měnová politika EMU. Jedná se hlavně o nastavení sazeb. Ostatní nástroje je totiž možné harmonizovat jednodušeji (např. nastavení stejné míry povinných minimálních rezerv obchodních bank apod.). Nastavení diskontní sazby (a tím potažmo všech ostatních sazeb) je ale věc složitější. ČNB reaguje především na očekávanou míru inflace, popř. mimořádné inflační tlaky jako je například prudké zvýšení cen některých surovin. Finální podmínkou je pak dvouleté setrvání v systému ERM-II, kdy bude kurz koruny zafixován ve fluktuačním pásmu k euru a ČNB si bude muset pohlídat, aby se kurz výrazně neodchýlil (a pokud to bude nutné, bude intervenovat na devizovém trhu).

Nezapomínejme na Maastrichtská kritéria

Další podmínkou vstupu do EMU jsou fiskální pravidla - tzv. Maastrichtská kritéria. Pokud chceme přijmout euro, musíme splnit podmínku maximálního rozpočtového deficitu 3 % HDP a celkový vnitřní dluh nesmí překročit 60 % HDP. Tyto pravidla by se měla od přijetí eura dodržovat neustále, nicméně po tom co jsme viděli, jak je to Německu a Francii jen pro "srandu králíkům", tak lze o jejich smyslu pochybovat. Na druhou stranu pozice České republiky je proti "veteránům EU" poněkud slabší, takže vidina nerespektování maastrichtských pravidel je naivní.

Proč harmonizovat měnovou politiku?

Už tedy zhruba víme, co by ekonomika měla podstoupit před přijetím eura. Nyní se ale zeptejme poněkud dětskou otázkou "Proč?". A co by se nám mohlo stát, kdybychom ekonomiku takhle nesladili?
Abychom si na tyto otázky mohli odpovědět, musíme si říci, co se vlastně po přijetí eura stane. Veškerá měnová politika přejde z rukou ČNB na Evropskou centrální banku (ECB), která stanovuje centrální úrokové sazby pro všechny členské státy EMU. Mohlo by se tedy zdát, že je to v pořádku, a ČNB aspoň ubudou starosti, nicméně je zde jedno velké Ale.
V případě, kdy ekonomika není harmonizována s ostatními (což se nějakým způsobem dá ještě "zařídit") nebo pokud se ekonomika našeho státu začne vyvíjet jinak (a to už je poněkud problematičtější "český kolos" uřídit), nebudeme mít v rukou žádné nástroje, jak hospodářství usměrnit.
Konkrétně pokud například vzroste cena nějaké klíčové suroviny pro naši zemi (v dlouhém období pokud nemá substituty), tak dojde k tzv. inflačnímu tlaku. ČNB by v takové situaci reagovala patrně zvýšení úrokové sazby (pokud by zvýšená cena vstupovala do cen velkého rozsahu zboží a služeb). Nicméně pokud ČNB nebude mít možnost úrokovou sazbu změnit, inflace "vystřelí" do čísel, kde bychom si ji nepřáli, a to může v důsledku poškodit celou ekonomiku.

Nestahujme kalhoty, brod je ještě daleko

V současnosti je na stole plán, že ČR vstoupí do EMU v roce 2010, tzn. vstup do systému ERM-II by měl přijít někdy v druhé polovině roku 2007.
Nikdo však neřekne, kdy je ten správný čas, ale diskutovat lze nad tím, zda 2010 je příliš brzy či nikoliv. Dnes máme v ČR inflaci nižší než v eurozóně, i úrokové sazby jsou tím pádem nižší, a také díky této dobré měnové politice rostě české hospodářství v průměru cca 5 % ročně. ECB navíc ohlásila další zvyšování sazeb, a ČR se tak se svou relativně stabilní měnou (guvernér ČNB Zdeněk Tůma odhaduje posilování koruny k euru v průměru 1 - 2 % za rok) stává zajímavým místem pro zahraniční investory. Dalším problémem jsou Maastrichtská kritéria, která sice v nejbližších letech splníme, nicméně politici by se měli dívat dopředu v delším horizontu, a v případě nepřijetí vhodných reforem důchodového systému a zdravotnictví by se ČR mohla dostat do velkých rozpočtových problémů a tím pádem i do konfliktu s "Maastrichtem".
Sdílím tedy názor ekonomů našich největší bank, že v současné situaci je pro ČR výhodnější euro nepřijmout, a jeho přijetí odložit co nejdéle. Bohužel nebo bohudík je ale rozhodnutí o datu přijetí čistě politické, a tudíž se tyto hlasy profesionálních ekonomů objeví tak maximálně v médiích.

/autor je studentem VŠE v Praze/