Maďarská cesta do pekel

Staronová vláda

Vládní koalice, tvořená Maďarskou socialistickou stranou a Svazem svobodných demokratů, se letos v červnu opět chopila vedení nad Maďarskem. V 386členné sněmovně se pro to vyslovilo 206 koaličních poslanců. Většina maďarských občanů je tedy spokojena se současným stavem bujarého "welfare statu", ale jak vlastně vypadají fakta, která nejspíš mnozí voliči ani neznají?

Tak jde čas

Bývalá vládní garnitura vládla zemi od roku 2002. Důsledky jejich kroků lze ale hodnotit až za rok následující.
Reálný růst HDP osciloval za minulé volební období kolem 4 %, což je poměrně slušný výkon, odpovídající charakteru země. Problémem pro Maďarsko jsou především deficity veřejných rozpočtů. Ty se i přes sliby ministerského předsedy a jeho týmu nepodařilo snížit a setrvávají tedy na úrovni 6 % HDP (tj. dvojnásobné překročení limitu daného konvergenčními kritérii pro přijetí eura). V souvislosti s tím vzrostl za období let 2003 až 2005 státní dluh z 56,7 % na 58,4 %. Tímto tempem by mohlo Maďarsko překonat 60 % hranici ještě letos. Dalším důležitým makroekonomickým indikátorem je míra nezaměstnanosti. Za poslední tři roky došlo ale i zde ke zhoršení, a to k nárůstu z 5,9 % (2003) na 7,8 % (1.Q/2006). Posledním trnem v patě maďarské ekonomiky je deficit běžného účtu obchodní bilance, který se drží jen jemně pod 10 % HDP.

Reformy? Reformy!

Z uvedených dat jasně vyplývá, že současný trend maďarské ekonomiky je neudržitelný. Především vlivem deficitu platební bilance a veřejných rozpočtů se dostává i maďarská měna, forint, do nemalých obtíží. Kurz maďarského forintu se nedávno dostal na historická minima k euru a nikdo netuší, jestli už je na dně, od kterého se postupně odrazí, anebo to bude ještě horší. Zájem o forint totiž klesá i přesto, že maďarská centrální banka po více než dvou letech zvedla sazby.
Problémy maďarské ekonomiky mohou způsobit i oddálení přijetí eura až na rok 2014, jak to naznačují například analytici Standard & Poor's. Před Maďarsko by se tak dostalo i Rumunsko a Bulharsko. Původní plány přitom počítaly se stejným datem jako v případě České republiky, tedy 2010. Z těchto a dalších indikátorů lze dospět k jedinému závěru: Maďarsko nutně potřebuje reformy.

Stabilizační balíček

Neutěšený stav si neuvědomují pouze ekonomové, analytici či mezinárodní instituce jako Mezinárodní měnový fond nebo Evropská komise, ale samozřejmě i nová vláda v čele s Ferencem Gyurcsánym. Nedávno tedy představila svůj program reforem označovaný jako Stabilizační balíček. Jeho cílem je snížit deficit veřejných rozpočtů na 3 až 3,5 % HDP do roku 2008 při současném zvýšení inflace na 5 %.
Balíček se bude dotýkat jak příjmové tak výdajové stránky rozpočtů. Na příjmové stránce se bude týkat především zvýšení daní. Například zvyšuje horní hranici progresivní daně z příjmů fyzických osob z 36 na 40 % (pro osoby s ročním příjmem nad 6 000 000 HUF, tedy asi 600 000 Kč), zavádí také takzvanou "solidární daň" pro právnické osoby ve výši 4 % (celkově tedy vzroste daň z 16 na 20 %). I přes původní sliby nakonec tato reforma počítá s pokračováním tzv. bankovní daně pro maďarské finanční instituce. Zvyšuje také střední pásmo DPH, některé spotřební daně, zavádí daň z investic atd. atd.
Na výdajové straně jde především o kvótní snížení počtu ministerských úředníků a zavedení nominálních stropů pro veřejné výdaje. Dalším opatřením je jakási spoluúčast uživatelů některých veřejných služeb na jejich financování.

Co na to svět?

Mimo již zmíněných cílů reformy chce vláda rovněž sáhnout v roce 2009 po zavedení rovné daně ve výši 20% . Tato snaha je ale pod palbou kritiky nejenom pravicové opozice ale i Mezinárodního měnového fondu. Předpokládané úspory v úhrnné výši okolo 3 % HDP ročně lze jen stěží dosáhnout tak markantním zvýšením složené daňové kvóty. Zdá se, že přeci jenom ekonomické zákony fungují...
Nejenže je vládní plán na snížení deficitu veřejných rozpočtů pod palbou kritiky, ale důvěru v něj nemá ani trh. Nevěří, že vláda bude schopná tyto reformy uvést v realitu. Jasnou ukázkou nedůvěry je nervozita na devizovém trhu. A nevěří tomu ani Evropská komise, která prognózuje Maďarsku deficit rozpočtů v letech 2007 a 2008 na úrovni okolo 7 % HDP.

Jak z kola ven?

Reformní kroky považuji za krajně naivní. Ať už se to týká zvyšování daní a s tím souvisejícího vyššího daňového výnosu, který se zdá být v delším časovém období mírně řečeno nepravděpodobný, nebo škrtů ve výdajích. Propouštění úředníků se už projevilo masivním stávkováním a nelze předpokládat, že by došlo v brzké době ke zklidnění situace.
To, co Maďarsko skutečně potřebuje, je stimulace hospodářského růstu, který má ještě stále rezervy. Řešení vidím především ve snížení daní (jak je toho trochu paradoxně Česko příkladem), tedy v přesně opačném postupu, než který navrhuje současná vládní garnitura. Na druhé straně nelze určovat normativní procento snížení počtu zaměstnanců, ale naopak je bezpodmínečně nutný personální audit. Na jeho základě pak mohou být propuštěni skutečně jen ti státní zaměstnanci, kteří jsou nepotřební. Škrty ve výdajích by měly přijít po velmi pečlivém uvážení, a měly by se týkat hlavně přebujelých sociálních dávek. To by trochu paradoxně mělo přinést nejméně protestů (aneb vezměte pár lidem milion a je oheň na střeše, vezměte korunu každému a nikdo nezvedne ani obočí).

Maďarsko a my

Jako občané státu, který s Maďarskem ani nesousedí, bychom se měli asi cítit nezúčastnění. Ale opak je pravdou. Nestabilita maďarského forintu s sebou může totiž strhnout i ostatní středoevropské měny, včetně české koruny, a poškodit tím jejich ekonomiky. Maďarsko tedy i z našeho pohledu musí podstoupit tvrdými a kruciálními reformami k ozdravění veřejných financí v zájmu jeho samotného i celého evropského trhu.
Jen doufejme, že jinde naopak již zavedené reformy nezruší. Pak už bychom skutečně měli problémy doslova za plotem.

/autor je studentem VŠE v Praze/