Čtěte odpovědi guvernéra ČNB Zdeňka Tůmy

Státní správa je široký pojem, takže můžete narazit na různé systémy odměňování, "prebendy" zase tak moc obvyklé nejsou. (i) Zaměstnanci státní správy jsou odměňování obdobným způsobem jako zaměstnanci v komerční sféře, průměrná výše platu se nijak výrazně neliší a "prebendy" se neposkytují. (ii) Speicifické instituce: ČNB, Ústavní soud, ... mají vlastní systémy odměňování. V našem případě o výši platů v ČNB rozhoduje Bankovní rada, která přihlíží k vývoji platů v bankovním sektoru a ve státní správě. Průměrná výše platu se nalézá mezi úrovní ve státní správě a bankovním sektorem. Důvod pro vyšší úroveň platů než ve státní správě je ten, že na pracovním trhu soutěžíme o lidi s ostatními bankami. Co se týká bankovní rady, naše platy se uveřejňují ve výroční zprávě a můžete je najít na našem webu, platí zde to samé, co pro zaměstnance, jsme někde mezi státní správou a bankovním sektorem. Žádné zvláštní prebendy nemáme.

Na první pohled nijak zvlášť, nicméně přece jen je Ministerstvo financí náš hlavní partner ve vládě a spolupracujeme v řadě oblastí. Týká se to nejen otázek spojených s eurem, ale také legislativy na finančním trhu apod. Nicméně včera jsem měl první jednání s ministrem Tlustým a dohodli jsme se, jak v jednotlivým oblastech postupovat dále. Nový ministr jistě ovlivní práci ministerstva, na nás by to přímý dopad mít nemělo. Bez ohledu na postavu ministra vztahy mezi ČNB a MF byly vždy korektní a přes občas různé názory na některé věci se vždy dařilo postupovat vpřed. V současné době je jedním z hlavních nových témat, které asi nejsou tolik vidět, nové rozdělení kompetencí v oblasti finančního trhu, kdy ČNB má na starosti dohled nad finančním trhem, MF pak odpovědnost za primární legislativu, pochopitelné v úzké součinnosti s námi.

(i) Cílování inflace: jak správně říkáte, budu tento způsob měnové politiky obhajovat :-) Dovolte mi pouze citovat fakta: V případě české ekonomiky jsou inflační očekávání poměrně dobře "ukotvena", průzkumu ukazují na stabilitu inflačních očekávaní, lidé ve firmách mají stabilnější očekávání, spotřebitelé mají očekávání více rozkolísaná. Dlouhodobě máme stabilní a nízkou inflaci, ve srovnání snad se všemi ekonomikami v regionu jsme na tom v tomto směru nejlépe. Vloni vyšla rozsáhlá studie Mezin. měnov. fondu, která porovnává různé systémy měnové politiky a testuje účinnost cílování inflace - vychází z toho velmi dobře a ukazuje se, že cílování inflace přispělo ke snížení inflace a její volatility v řadě zemí (i u tzv. emerging market economies). Na cílování inflace přechází čím dál více zemí, i to je jistým dokladem, že je tento způsob měnové politiky považován v současné době za dobrý. S ohledem na dobré výsledky u nás jsou naši lidé často zvání do misí MMF a poskytují pomoc a radu v řadě dalších zemí. My sami pořádáme pravidelné semináře o cílování inflace pro kolegy z jiných centr. bank a je o ně velký zájem. (ii) Elektronické peníze nejsou nic nového, již před 20 lety se čekalo, že úloha oběživa bude klesat. Zatím se tak neděje a i v zemích s velmi vyspělým finančním systémem oběživo roste poměrně vysokým tempem, stejně tak roste i objem bezhotovostních plateb. Zatím se nezdá, že by oběživo mělo být vytlačeno jiným prostředkem směny. Kromě toho je dobré si uvědomit, že moderní měnová politika nemá prakticky společného s právem centrální banky (CB) emitovat oběživo. Jde o nastavení "základní" úrokové sazby na peněžním trhu a tím CB ovlivňuje celý peněžní trh. Na tom elektronické peníze nic nezmění. (iii) Hlasování o sazbách: uveřejňujeme toho více, než většina ostatních centrálních bank, byť máte pravdu, že je na světě několik bank, kde uveřejňují, jak kdo hlasoval (UK, Švédsko, ...). Pro mě to není úplně zásadní otázka, je to již jedna jedna z řady nuancí komunikace měnové politiky. Již několikrát jsme k tomu měli debatu na úrovni BR, dosud nepřevážil názor, že by publikování jednotlivých hlasů více prospělo, než zkomplikovalo. Bylo by to na delší článek, zkusím velmi stručně: Publikování hlasů by mělo další implikace. Na jedné straně by veřejnost ráda vědela, jak kdo hlasoval, na druhé straně experti na finačních trzích mají rádi, když CB mluví pokud možno "jedním hlasem", tj. nedává na trh příliš mnoho různých názorů, orientace ve směřování měnové politiky je pak pro fin. trhy obtížná. Pokud budeme publikovat jména, vytvoříme tím tlak na to, aby jednotlivci obhajovali své pozice a z hlediska "čitelnosti" rozhodování by to tedy mohlo přinést i komplikace. Je to ale jen jeden z aspektů, v každém případě platí, že publikování hlasů má svá pro a proti.

No, asi naše vyjádření nesledujete systematicky. Není to tak dlouho (přelom roku), kdy došlo k přestřelce mezi tehdejším předsedou vlády Paroubkem a mnou, kdy premiér ostře reagoval na moje vyjádření právě k fiskální politice. Navíc pokud byste si prošel tzv. minutes (záznamy z měnových jednání BR, viz náš web), tak v posledních letech najdete přibližně 3-5x do roka poměrně ostrou kritiku vývoje fiskální politiky. Zároveň musíte vzít v potaz, že centrální banka není instituce, která má "školit" vládu, jak má dělat rozpočet. Vždy říkám, že chceme-li, aby vláda respektovala náš mandát a naši nezávislost, my musíme respektovat její mandát. Na kritizování vlády je tady politická opozice a nikoli centrální banka. Od nás tudíž můžete očekávat, že čas od času upozorníme, že takhle to dále nejde a že to povede v budoucnu k velkým problémům, ale rozhodně nemáme mandát a ani expertizu, abychom říkali, jak má rozpočet vypadat.

Někde jsou lepší, někde jsou horší. Ve srovnání s Itálií je řada poplatků nižší, ve srovnání s Rakouskem vyšší apod. Nicméně je pravda, že v širším srovnání vycházejí poplatky v průměru vyšší, na druhé straně podíl poplatků na zisku se nijak dramaticky nevymyká z toho, co je ve světě obvyklé. Rozhodně to není o slabé konkurenci v bankovním sektoru, nemáme o nic větší koncentraci bank než jinde a boj o klienta je opravdu ostrý. Důležitý aspekt je ale i fakt, že máme výraně nižší vklady než vyspělejší země, což mimo jiné znamená, že banky s vyšším průměrným vkladem na klientu mu mohou prodat další služby a produkty a základní služby, jako je vedení účtu, pak mohou být levné. Pokud budete mít velký vklad, i na našem trhu byste asi našel banku, která vám povede běžný účet zadarmo - ale zaplatíte za jiné služby.

Viz jedna z předcházejících odpovědí.

"...stále hýbe ..." zase až tak moc se sazbami necvičíme. Správně říkate, že měnová politika má velké zpoždění, 1-2 roky, proto velká volatilita sazeb není žádoucí. Proto se také hovoří o "forward-looking" měnové politice, tj. snažíme se dívat hodně dopředu; za tím účelem zpracováváme prognózy, s ohledem na rizika/nejistoty samozřejmě nejsme neomylní, ale lepší způsob neexistuje. M. Friedmana samozřejmě znám. Pokud vaší otázkou chcete naznačit, že jeho "k-pravidlo" (pravidlo konstatního růstu peněžní zásoby) je dobrý základ pro měnovou politiku, pak jen podotknu, že se o to nikdy nikdo nepokusil, a to z dobrých důvodů (viz odborná literatura a praxe centr. bank za posledních 20 let, zde na to opravdu není místo).

(i) S tou ingerencí to nebylo zase tak hrozné, ale ve druhé polovině 90. let k napětí mezi ČNB a vládou opravdu došlo. Nezávislost CB není ale zase tak samozřejmý koncept, všichni ji musíme určitým způsobem "zažít", instituce lze formálně vytvořit přes noc, "vzorce jejich chování" se utvářejí delší dobu. Pro současnou situaci je také podstatné, že naše nezávislost prošla "testem" u Ústavního soudu. Žádné změny neočekávám, předpokládám, že vztah s vládou, ale i s oběma komorami Parlamentu, bude nadále korektní a profesionální. (ii) Měnový kurz kolísá, netýká se jen koruny, stačí se podívat na vývoj USD/euro v posledních letech. Osobně nedávám velký důraz na krátkodobé výkyvy. Již jsem dnes zdůraznil, že měnová politika musí být stabilní, nemůže panicky reagovat na jednotlivé výkyvy kurzu. Faktorů, které to mohou způsobit, je vždy celá řada.

Často zapomínáme, že žijeme v otevřené ekonomice. Nelze se proto dívat jen na úroveň sazeb, výnos z vašich úspor se proto musí poměřovat v tomto prostředí. Česká koruna dlouhodobě posiluje (reálně, tzn. kombinace vlivu nominálního zhodnocení kurzu a rozdílu proti inflaci v zahraničí) ročně o 3-5%, což je poměrně dost. To je tlak, kterému musí naši vývozci čelit a zatím se to daří; a samozřejmě je to podmíněno poměrně rychlým růstem produktivity, kterého se daří dosahovat, investicemi, které jsou v posledních letech významným zdrojem růstu ekonomiky, i úsporami nákladů, k nimž prokazatelně také dochází. Vždy můžete říci, že bychom si mohli vést ještě lépe, ale opravdu si nestojíme ani v mezinárodním srovnání špatně. S tím souvisí i úroveň úroků: pokud by koruna posilovala nominálně o 1 % ročně, mohu vás ujistit, že úrokové sazby by byly vyšší. Státní dluhy se samozřejmě splácet musí, dosud to respektovaly i vlády vedené ČSSD a nezaznamenal jsem žádný signál, že by tomu tak nemělo být.

Banky u nás mají tzv. povinné minimální rezervy (PMR), které jsou dnes již velmi nízké; kromě toho má centr. banka závazky vůči komerčním bankám v podobě tzv. sterilizace, jejíž objem činí zhruba 450 mld. Výše kolísá v závislosti na našich měnových operacích a dále pak vývoji oběživa (oběživo se od nás komerční banky kupují, o to se snižují tyto závazky CB vůči nim). Vývoj rozpočtu z hlediska dopadu na ekonomiku byl v posledních letech v podstatě neutrální, o výraznějším dopadu na inflaci se proto nedá hovořit.

Není.

Pracovní jazyk je pro mě angličtina, snažím se oprášit němčinu, ale pokroky jsou mírné :-) Kurzy v posledních letech již žádné neabsolvuji, na druhou stranu mám pocit, že se učím pořád a nic jiného mi nezbývá. Centrální banka pokrývá celou řadu činností (kromě měnové politiky a dohledu nad finančním sektorem máme odpovědnost v oblasti platebního styku, správy devizových rezerv, legislativě, ...) a nestále se objevují nové věci, s nimiž je nutné se seznámit a nastudovat. Kromě toho jsem začal opět učit na FSV UK, takže i to mě nutí dále studovat. Manažerský kurz jsem žádný neabsolvoval.

Neznám typologii manažerských stylů, takže netuším, do jaké kategorie bych patřil. V mém případě je manažerský styl trochu diktován i organizací centrální banky (které je dána zákonem) - předpokládá se kolektivní řízení, neboť za chod instituce je odpovědná BR, které sice předsedám, nicméně nemohu sám přijímat žádná klíčová rozhodnutí, to je odpovědnost BR. Snažím se být otevřený, vnímat názory ostatních a být férový.

Ztráta nijak neovlivňuje moje rozhodování o sazbách. Zatím všechny simulace ukazují, že by ztrátu měla být schopna CB uhradit ze svých budoucích zisků (simulace ukazují na horizont 10-20 let).

Se státní tiskárnou cenin nemáme nic společného (kromě toho, že nám dodává bankovky) a nemám proto tušení, jaký je tam personální vývoj. V našem případě došlo za posledních 10 let ke dvěma velkým reorganizacím. První v r. 1998, kdy byl pověřený řízením p. P. Kysilka; tehdy došlo ke snížení o cca 17% (bylo řešeno jako plošné snížení); podruhé pak v loňském roce, kdy jsme si udělali audit a snížili jsme počet zaměstnanců o cca 10%. (V mezidobí jsme drželi stav lidí na stejné úrovni.) Letos jsme se rozrostli o cca 100 lidí, neboť jsme převzali činnost tří dalších institucí a částečně jsme převzali i zaměstnance těchto institucí (KCP, Úřad pro dohled nad družst. záložnami, část MF odpovědná za dohled na pojišťovnami a penz. fondy).

Přibližování cenových hladin je velmi pozvolný proces, který jde "ruku v ruce" s celkových doháněním vyspělejších ekonomik. Stejně jako se nepotvrdily obavy ze zvýšení cen při vstupu do EU, nehrozí to ani při přijetí eura. Je pravda, že zhodnocování koruny, tlačí dolu inflaci (přes dovozní) ceny, ale zároveň tlačí dolů i úrokové sazby. Náš cíl je mít inflaci dlouhodobě kolem 3% a usilejeme o takovou měnovou politiku, abychom toho dosáhli.

Nezlobte se, ale nebudu dělat arbitra mezi programy politických stran. Své preference mohu projevit jako volič, ale jako guvernér musím zůstat politicky neutrální.

1. Ano, měli bychom si být jisti, že vývoj veřejných financí je dlouhodobě udržitelný a pokud možno rozpočty vyrovnané. To bez reformy výdajové strany nejde. 2. Nevím, zatím to vypadá nadějně, stačí ovšem pár chyb v hospodářské politice ... 3. Vyrovnané. 4. Budoucí vývoj rizik je obtížné předvídat; nikdy dopředu neříkám, jak rozhodneme přístí týden či měsíc, tím méně budu věštit, jaká úroveň sazeb bude za několik let.

Historie ukázala, že stát v delším (někdy i v krátkém) období jako manažer selhává. V centrální bance máme zásadu, že bychom neměli dělat to, co může dělat soukromý sektor. A to platí i obecně.

K odměnám jsem se již vyjadřoval, zajímalo by mě, zda vůbec víte, jaký je můj příjem, když už tu otázku kladete. Pokud ne, odpověď najdete ve výroční zpráva, názory na přemrštěnost může mít každý jiný. Rozhodně má odměna nijak nevybočuje z obvyklých mezí. Jinak lékařské zprávy považuji za osobní údaj, který ani jako veřejná osoba nejsem povinen zveřejňovat.

Jak jsem již dnes uvedl, náš mandát v této oblasti je omezený a já nemohu dělat arbitra. K rostoucímu schodku však musím upozornit, že se v předcházejících letech snižovat. Nutno ovšem dodat, že hlavně díky vyšším než očekávaným příjmům.

Viz odpovědi výše ... a kurz již vůbec nekomentuji, to je práce analytiků na finančním trhu.

Dnes jsme o tom hovořili i s předsedou vlády Topolánkem. Shoda je, že podobně jako každý rok by měl být zpracován analytický materiál, který bude předložen vládě a na základě toho se určí další postup. Zejména je potřeba ukázat na úzká místa a určit potřebné reformy. Co se týká toho, zda na to máme nebo ne: s naší ekonomickou úrovní to příliš nesouvisí - když vám dnes přepočítám váš příjem a vaše běžné nákupy do eur, tak nebudete ani bohatší, ani chudší. A to se přesne stane po přijetí eura.

viz výše

Pochybuji. Stávající pravidla nepovažuji za dobrá, natož pak jejich rigidní interpretaci, nicméně tato pravidla platí a bude zřejmě potřebné je respektovat. A to připouštím přesto - anebo právě proto -, že se na nejrůznějších fórech snažíme o problematičnosti pravidel a jejich interpetaci polemizovat.