Rozpočet České republiky na rok 2007: deficit 119 miliard korun

Do této doby rekordní schodek z roku 2003 je tak překonán o celých 10 miliard Kč a ve vztahu k HDP činí 4 %. Proč je o více než 30 miliard vyšší než bylo původně navrženo tehdejším ministrem za ČSSD, a hlavně co je vytýkáno schvalování rozpočtu jakožto procesu?

ODS a ČSSD

Sestavování rozpočtu ve volebním roce je vždy problémem. O to víc bije do očí, když se dostaneme do nějaké patové situace, jako byla například ta letošní. Minulá vláda v čele ČSSD tak musela sestavit návrh rozpočtu, který poté převzala nová, navíc jen prozatímní, vláda ODS. Jeden ze dvou klíčových problémů je tedy přechod agendy, druhým jsou pak různé předvolební dárečky, které projdou v daném roce Poslaneckou sněmovnou (PS) napříč celým politickým spektrem, a navýší tak výdajovou stránku rozpočtu.

Schvalování rozpočtu je během na dlouhou trať, jehož vyvrcholením je schvalování poslanci. Zákon o státním rozpočtu je zákon jako každý jiný, a je pro něj tedy nutné, aby jej podpořila alespoň polovina přítomných poslanců. Toho si je ODS vědoma, a tudíž nemohla příliš zasahovat do původního konceptu bývalého ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD). Na slovní „rýpání“ to ale samozřejmě vliv nemělo, a tak jsme mohli z úst vrcholných představitelů ODS i ČSSD slyšet řadu ostrých kritik.

Projde nebo neprojde?

Po tripartitním jednání ministerstvo financí v čele se současným ministrem financí Vlastimilem Tlustým oznámilo plánovaný rekordní schodek 119 mld. Kč. A i ten počítá s ještě neschválenou legislativou, jako je zvýšení spotřební daně u cigaret, novelu zákona o nemocenské a odložení služebního zákona (celkový vliv na výdajové stránce je 27 mld. Kč). ČSSD se k případnému schválení postavila veskrze pozitivně, vědoma si, že jde pouze o kosmeticky upravený původní návrh (ODS si například nemohla dovolit snížit původní návrh růstu mezd státních zaměstnanců o 5 %). Zvýšení deficitu o 31 mld. Kč je totiž jen technický problém, kdy ministr Tlustý přeřadil financování Státní fondu dopravní infrastruktury přímo do rozpočtu a navýšil tak výdaje ministerstva dopravy. Tento krok vítá řada ekonomů, neboť přímé rozpočtové financování je mnohem transparentnější než využívání různých mimorozpočtových fondů. I když jde tedy o metodickou změnu, ČSSD by radši uvítala (opticky lepší) rozpočet s deficitem pod 100 mld. Kč.

Důsledky pro Česko

I když se najde shoda mezi představiteli ODS a ČSSD při prosazení rozpočtu v PS, objevuje se v rozpočtu řada nevyřešených hádanek. Podle ministra Tlustého například chybí 5 mld. na sociální služby a 1 mld. na vylepšení situace horníků, kteří přišli o práci. Obce si zase ztěžují, že přišly o 3 mld. z rozpočtu a budou tak muset odložit některé důležité investice. V rámci schvalování rozpočtu byl také převzat balíček úsporných opatření Bohuslava Sobotky, ve kterém kromě škrtů v rozpočtech obcí jsou také miliardové úspory v jiných oblastech, jako je například věda, obrana, výstavba dálnic či dotace zemědělcům. Pro některé bude ovšem nejhorší (pro některé jedinou pozitivní) konsekvencí vysokého deficitu odložení přijetí eura z roku 2010 na pozdější termín, tak jak se k tomu vyjádřili již předseda vlády Mirek Topolánek a guvernér České národní banky (ČNB) Zdeněk Tůma.

TI: Rozpočet není transparentní!

K sestavování rozpočtu se vyjádřila i organizace Transparency International (TI) prostřednictvím své studie vypracované ekonomem Aleš Krejdlem, který vedl odbor fiskální prognózy a ekonomického modelování ministerstva financí. S tímto se nicméně v podstatě ztotožňuje i například viceguvernér ČNB Luděk Niedermayer.
Studie kritizuje především netransparentnost samotného rozpočtu, vytváření výše zmíněných mimorozpočtových fondů (mezi kterými drží rekord letošní výše Státního fondu dopravní infrastruktury ve výši 60 mld. Kč) a systém rezerv nevyčerpaných peněz na ministerstvech. Ten je přitom v našem systému celkem novinkou. Původní záměr zabránit ministerstvům zbytečně utrácet před koncem roku nevyčerpané peníze, a umožnit jim přesun do dalšího roku, se ale zvrtl v ještě větší chaos. Nemluvě o přechodu možnosti řízení peněžní zásoby z vlády, potažmo ministerstva financí, na jednotlivé ministry. Loni v rezervách uvízlo dokonce 50 mld. Kč. TI navrhuje například změnu systému na německý (kde je možno převádět pouze finance na investice) nebo rakouský (nutnost souhlasu ministra financí s převodem) model.

Díky procesním změnám by se mohly ušetřit desítky miliard

Dalším problémem je pak tzv. „porcování medvěda“, kdy poslanci v PS přiklepávají mnoho milionů korun do svých volebních obvodů na různé investiční akce (letos se tak naporcovalo dokonce 7,5 mld. Kč). Ministr Tlustý se ale již v tomto směru vyjádřil, že podobné praktiky letos nedovolí.
Poměrně těžkou situaci při sestavování rozpočtu ještě ztěžují tzv. mandatorní a kvazimandatorní výdaje (finance, které má dle různých zákonů stát povinnost vyplácet). V současné době činí již 3/4 výdajů, a nadále jejich podíl roste. TI dále kritizuje nepřehlednost dokumentace k rozpočtu a nemožnost občanů se k ní dostat. Rovněž nedelegování žádné osoby pro dohled nad efektivním hospodařením je velkou chybou (připomeňme, že Nejvyšší kontrolní úřad kontroluje pouze jakousi „správnost účtování“ nikoliv efektivitu), i když metody měření dobrého hospodaření ve veřejném sektoru existují již řadu let.
Jedinou věcí, kterou TI ve své studii chválí je snaha z roku 2003 stanovit 3-leté mantinely pro výdaje rozpočtu. Problémem je ale jejich nezávaznost, a tak se prakticky od svého zavedení neustále porušují.

Babo, raď!

Odpovědnost a vymahatelnost je nicméně otázkou celého rozpočetnictví. Zákon o rozpočtu je jediný zákon, jehož porušení nemá žádný právní dopad. Stejně tak různé rozpočtové rámce. Jediným řešením do budoucna je stanovit výdajový rámec ústavním zákonem (některé státy již přijaly takovýto zákon, dokonce o vyrovnaném rozpočtu) včetně případného postihu pro vládu. Ustavní proto, aby si jej vláda nemohla změnit ve Sněmovně prostou většinou.
Co se týče současných problémů s vysokým rozpočtem, věřím, že ODS by dokázala snížit jeho výši především škrty v sociální sféře, pak by nicméně nebyl prosaditelný ve Sněmovně. Příští rok tedy deficit nižší s vysokou pravděpodobností nebude a o osudu toho dalšího rozhodnou nejspíš předčasné volby. Příští vláda snad bude mít silnější mandát k tomu, aby prosadila výraznější reformy vedoucí ke snížení rozpočtových schodků.

autor je studentem VŠE v Praze