Gruzii hrozí, že jí Rusko zavře kohoutky s plynem

Gruzii tak hrozí, že buď bude platit za plyn z Ruska dvojnásobnou cenu, nebo jí Gazprom dodávky zastaví. Spor o plyn znamená další zostření politického napětí mezi Moskvou a Tbilisi, které se vyhrotilo v posledních týdnech.

Tbilisi požadavky Moskvy považuje za politicky motivované a gruzínský premiér Zurab Nogaideli novou nabídku Gazpromu odmítl. "Chci ještě jednou zopakovat - nehodláme se podřídit vydírání," řekl premiér na zasedání vlády. Podle gruzínských představitelů jde o ruský nátlak a trest za to, že se politika země orientuje prozápadně. Ministr energetiky Nika Gilauri na otázku novinářů, zda by Gruzie přepustila správu své energetické infrastruktury Gazpromu, odvětil: "Nikdy".

Gazprom původně požadoval, aby chudá Gruzie platila od ledna za plyn 230 dolarů za 1000 metrů krychlových místo dosavadních 110 dolarů, tedy stejně jako bohaté země západní Evropy. Průměrný plat v Gruzii je přibližně 100 dolarů měsíčně. Ke zvýšení ceny ho podle stanoviska firmy vedou pouze komerční zájmy.
Gazprom zároveň pohrozil, že bez nové dohody dodávky do země odpojí. Nakonec Rusové přišli s novou nabídkou, kdy by ceny nemusely vzrůst tak prudce, avšak Tbilisi by předalo kontrolu nad svou distribuční sítí ruské firmě.

Podle Alexandra Medveděvav, šéfa exportní divize Gazexport, je Gruzie schopna platit navrhovanou cenu 230 dolarů za 1000 kubických metrů plynu, která "odpovídá ekonomické úrovni zemí". Zároveň uvedl, že společnost nehodlá zavádět, žádné dotované ceny za plyn pro členy dřívejšího Společenství nezávislých států, tedy aliance bývalých států Sovětského svazu.

Gruzie se snaží vymanit ze závislosti na Rusku

Gruzie dosud téměř veškerý plyn pro svou spotřebu dováží z Ruska. Tento měsíc gruzínští představitelé uvedli, že jednají o alternativním zásobování plynem s okolními zeměmi. Tbilisi poukazuje na to, že řada bývalých zemí Sovětského svazu platí za plyn méně, než kolik nyní Moskva požaduje po Gruzii, a že odstupňováním cen plynu využívá svých zdrojů energie k politickým účelům. Gruzie je tím podle vlády trestána za svou prozápadní politiku. Podle Gazpromu je však požadavek na tržní ceny, které platí západní země, čistě obchodní věcí.

Gazprom vedl před rokem obdobný spor s Ukrajinou, kde tehdy politické vedení rovněž zaujalo prozápadní postoje. Na přelomu roku tento spor vyvrcholil přerušením dodávek plynu Gruzii, což ovlivnilo i dostatek plynu na evropských trzích. Věc pak byla vyřešena kompromisem, ve střední a západní Evropě však celý případ vyvolal vážné obavy o bezpečnost dodávek z Ruska. Evropské země se pak vážně začaly zabývat hledáním případných alternativních zdrojů plynu a zajištění větší bezpečnosti dodávek ruského plynu. V případě Gruzie by však jedinou další zemí, která by odstavením od dodávek utrpěla, byla Arménie, kam proudí ruský plyn právě přes Gruzii.

Vztahy mezi Moskvou a Tbilisi se zhoršily po nástupu prozápadního gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho, který chce dovést zemi do NATO. Do krize se dostaly poté, co gruzínské úřady koncem září zatkly čtyři ruské důstojníky a obvinily je ze špionáže. Moskva odpověděla ekonomickými sankcemi a vypovídáním řady Gruzínců z Ruska. Kromě Gruzie jedná Rusko prostřednictvím Gazpromu o zvýšení ceny na 230 dolarů s dalšími zeměmi - Ukrajinou, Běloruskem nebo Moldavskem.