Nová teorie, fikce nebo tvrdá realita?

Od ledna 2007 platí v celé Evropské unii nová pravidla pro posuzování kvality a výkonnosti podniků nazývaná Basilej II, která musí například ctít banky s licencemi vydanými v EU a vzhledem k tomu i mnohé další firmy, především poradenské či ratingové. Pravidla jsou závazná i pro firmy kotované na evropských burzách. V České republice se touto problematikou zabývá v rámci výzkumného záměru "Nová teorie ekonomiky a managementu organizací a jejich adaptační procesy" především Fakulta podnikohospodářská Vysoké školy ekonomické v Praze. Hlavní řešitelkou úkolu je vedoucí katedry podnikové ekonomiky profesorka Eva Kislingerova


Co se vlastně skrývá pod názvem nová teorie ekonomiky?

Těžko to říci jednoduše. Je to především způsob pohledu na ekonomické a manažerské otázky. Dalo by se například říci, že se na ně nová teorie ekonomiky pokouší nacházet komplexnější odpovědi více reflektující existenci opravdu globální ekonomiky. Právě pravidla Basilej II jsou toho ukázkou.

Řada ekonomů, mimo jiné Václav Klaus, tvrdí, že ekonomie je jenom jedna, ani stará, ani nová, ale postupně se vyvíjející. Není tato "novost" jenom marketingový tah vědců?

Ten spor je trochu o slovech a formě, nikoliv o obsahu. Ekonomie se tak či onak dělí - vezměme si jenom fakt, že jde vlastně o dvě na sobě ne zcela závislé vědy. Máme nauku o národním hospodářství a nauku o podniku. Jistě mají řadu společných zájmů, ale jde o velmi odlišné oblasti. Do jisté míry nová teorie ekonomiky směřuje k jejich spojení, ale principiálně se týká oblasti podnikové, teorie řízení, vyhodnocování rizik, managementu. Řada ekonomů - národohospodářů to považuje za cosi, co vlastně není věda a není to pravá ekonomie. Proto myslím i ten despekt k pojmu nová teorie ekonomiky.

V čem jsou pravidla Basilej II odlišné od minulých modelů posuzování výkonnosti firem?

Basilej II znamená přechod od využívání pouze finančních ukazatelů výkonnosti firem i k nefinančním a je to pokus nalézt takovou směs ukazatelů, které dohromady dají investorům, bankám i všem dalším ekonomickým subjektům velmi přesné informace o směřování podniků.

K čemu to ale vlastně potřebujeme, je to vůbec nutné?

To je legitimní otázka. Původním záměrem bylo zajistit větší bezpečí bankovního sektoru a posílit ochranu jak bank, tak i vkladatelů či akcionářů. Do jisté míry šlo o reakci na vlnu účetních skandálů, která se zjednodušeně skrývá pod příběh Enron, ale nutno říci, že byla daleko širší a ještě stále doznívá. I v České republice například loni společnost Skanska objevila velké finanční nesrovnalosti v objemu stovek milionů korun v jedné ze svých divizí. Těmito skandály byly velmi silně zpochybněny všechny tradiční ukazatele kvality firem, například ROE, tedy Return on Equity, čili rentabilita vlastního kapitálu. Ukázalo se totiž, že i firma vykazující velmi dobrá čísla může být na cestě do existenční krize. Nicméně tato totální nedůvěra je již za námi a ROE patří mezi parametry zkoumané systémem Basilej II stejně, jako některé jiné tradiční poměrové ukazatele. Vedle nich je zde ale řada nefinančních - zkoumá se, v jakém odvětví firma pracuje, jaký je top management, jeho struktura a například také fluktuace, zkoumá se tržní postavení a hodnocení jednotlivých produktů firmy...

Má ale smysl zavádět jedna pravidla pro Evropu, ve které mají jednotlivé státy řadu specifik?

To souvisí s tím druhým důvodem, proč se vůbec k věci přistoupilo - totiž s další podporou volného pohybu kapitálu. Zde se vychází z přesvědčení, že čím lépe budou standardizována pravidla na burzách, v bankovním sektoru, na finančních trzích, tím snadnější bude volný pohyb kapitálu.

Co to bude znamenat pro firmy, například pro středně velké společnosti?

Výsledky našich zkoumání naznačují, že především může dojít k celkového zrychlení úvěrových procesů. Banky nyní postupně zavádějí své systémy odpovídající standardu Basilej II, to je proces, který běží již delší dobu. V České republice je nyní praxe taková, že finanční instituce mají například až k padesáti různým kritériím, mezi kterými je menšina poměrových ukazatelů a většina nefinančních údajů. Až se tyto systémy plně zaběhnou a velké či střední společnosti již budou mít potřebná data nebo rating vytvořený podle nových pravidel, pak průběh jednání o úvěru bude daleko jednodušší a rychlejší.

Zmínila jste například fluktuaci managementu - má tato informace opravdu nějaký reálný ekonomický smysl?

Nesporně má. Přebytek kapitálu ve světě vede k potřebě rychle ho zhodnocovat. To se projevuje i v tom krátkém časovém horizontu ve firmách. Majitelé vytvářejí silný tlak na plnění ukazatelů popisujících zhodnocování kapitálu a nejsou-li cíle naplňovány, dochází v top managementu k radikálním změnám. Proto je také trh s manažery jeden z nejdynamičtěji se vyvíjejících segmentů na trhu práce, zatímco ty ostatní jsou relativně rigidní. Slabina toho systému je zřejmá, plnění finančních kritérií nemusí nutně znamenat zdravý vývoj společnosti. Zatímco je vysloveně věcí majitelů, jaké si nastaví kritéria pro posuzování úspěchu, ostatní investory, banky a další ekonomické subjekty zajímá celkový stav firmy, nejen její schopnost vytvářet tento a příští rok zisk. Časté změny nejvyššího vedení společnosti jsou pro široce uvažujícího investora varováním.

Jak si podle vašich kritérií stojí některé ryze české společnosti, například Hamé v potravinářství?

Naše výzkumy především ukazují obrovský posun vpřed u řady firem a podstatné je, že jsou dobře založené, že mají značný potenciál růstu. Vy jste zmínil Hamé, já bych dodala například Linet, GiTy, Baest a další. Vezměme si, že Linet patří do světové čtyřky výrobců nemocničních lůžek - mimochodem dodali i lůžko pro Fidela Castra na Kubu. Chci tím říci, že tyto firmy se včleňují jako podstatní hráči do světových souvislostí ve svém oboru činnosti a to je výhledově podstatnější, než jaké mohou aktuálně vykázat zhodnocení kapitálu. Jejích světové postavení otevírá potenciál budoucího růstu. A o ten jde nejvíce.

Basilej II na netu
Řadu detailů o problematice lze objevit na http://kpe.fph.vse.cz/konference/, kde jsou informace o vědecké konferenci, která se s podporou Hospodářských novin konala 20. října 2006. Vedle referátů o výsledcích vědeckých týmů byla na programu také vystoupení špičkových manažerů z podnikové praxe.