Spotřebitelům chybí možnost mimosoudního řešení sporů

Ve většině členských zemí EU je běžné, že spotřebitelé mají kromě soudní ochrany možnost řešit spor s podnikatelem také mimosoudní cestou. Mimo soudního sporu existují dvě základní možnosti. Řízení, jehož výsledkem je nezávazné doporučující stanovisko nestranného subjektu nebo stanovisko závazné a právně vykonatelné, kterého se dosáhne na základě arbitrážního řízení.

Podle Sdružení na ochranu spotřebitelů (SOS) je v ČR alarmující především rozhodčí řízení psané na tělo podnikatelským sporům. Zde není podle sdružení dostatečně zajištěna ochrana spotřebitele.

"Kontaktují nás spotřebitelé s tím, že spor ze smlouvy mezi ním a podnikatelem má řešit soukromý subjekt. Náklady rozhodčího řízení několikanásobně převyšují soudní poplatky, a to vše s odkazem na stávající zákon o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů. V takovém případě je obezřetnost zcela na místě. Výsledek, byť rychlý, nemusí mít v případě spotřebitelských sporů se spravedlností nic společného a rozhodnutí přitom bude právně vykonatelné," uvedla právnička Klára Přikrylová z SOS.

Ta se domnívá, že rozhodčí řízení, tak jak je v ČR nyní nastaveno může práva spotřebitele dokonce poškodit. "Ve většině případů lze s úspěchem pochybovat o platnosti rozhodčích doložek a jejich souladu s Evropskou úmluvou o lidských právech, která každému zajišťuje právo na spravedlivý proces," míní Filip Gregor z Ekologického právního servisu.

Hlavními výhodami mimosoudního řešení sporů je jeho dobrovolnost, rychlost vyřešení sporu, který by jinak byl rozhodován možná ve zdlouhavém soudním řízení, transparentnost, nízké nebo žádné náklady řízení pro obě strany, vykonatelnost rozhodnutí - to vše v případě, kdy je zajišťováno nezávislými a kvalifikovanými osobami bez vazby na podnikatelské subjekty.

Systém ADR

Většina spotřebitelských sporů se svou povahou nehodí k řešení před soudy. Hodnota jednotlivých sporů bývá příliš nízká pro to, aby spotřebitelé podstupovali zdlouhavá a nákladná soudní řízení. Fakticky je tak omezena jejich možnost domoci se práva, čímž je přímo ohrožena efektivita platné spotřebitelské legislativy. Řešení spotřebitelských sporů soudní cestou bývá také kritizováno za to, že přispívá spíše k vyostření sporů, než k jejich urovnání.

Jednou z priorit Evropské unie je tak rozvoj systému ADR (Alternative Dispute Resolution). Systém ADR může nabývat různých podob, společným prvkem je však řešení jednotlivých konfliktů mezi spotřebiteli a podnikateli bez intervence soudu nebo jiné státní autority.

Mimosoudní řešení sporů může probíhat na arbitrážním základě, zřízen může být též speciální úřad ombudsmana, případně úřad pro ochranu spotřebitele. V jejich kompetenci je řešení spotřebitelských stížností, přičemž disponují vůči podnikatelům jistými oprávněními.

Orgány ADR mohou být orgány státními, nebo smíšenými či soukromými iniciativami zřízenými obchodními nebo spotřebitelskými sdruženími, případně se může jednat o zcela
nezávislé subjekty.

Arbitráže při řešení spotřebitelských sporů se úspěšně využívají například ve Španělsku nebo na Kypru. Speciálního ombudsmana pro záležitosti spotřebitelů využívají v Německu a Polsku. Úřady pro ochranu spotřebitelů fungují například v Estonsku a Švédsku.
V ČR efektivně funguje pouze finanční arbitr, který řeší spory klientů s bankovními domy v rámci bezhotovostního platebního styku.