Kdo zaplatí krach „evropských“ bank?

Pokud v Evropské unii zbankrotuje banka, která působí ve více zemích, není jasné, kdo za ni v budoucnu uhradí závazky. Připustili to vysocí činitelé mezinárodních finančních institucí, včetně představitelů Mezinárodního měnového fondu. Podle agentury Reuters sice v jednotlivých zemích Evropské unie existuje dohled, ten se ale většinou nemá k tomu, aby řešil problémy i za hranicemi domovského státu.

EU nemá věřitele poslední instance
Sedmadvacetičlenná unie pracuje na vytvoření jednotného kapitálového trhu, k čemuž ji částečně vede snaha zjednodušit fúze mezi bankami. Od toho si unie slibuje snížení nákladů pro investory a podniky. Zatím ale nebyla dořešena otázka, kdo bude v pozici věřitele poslední instance.
Existence institutu věřitele poslední instance je ale velmi důležitá, aby bylo zřejmé, kdo poskytne hotovost a odvrátí riziko, že banka půjde ke dnu. Pokud by unie žádného takového věřitele neměla a dopustila krach banky, může destabilizovat celý finanční systém EU.

Kdo to zaplatí?
"Nadešel čas, abychom hovořili o způsobech řešení krize," řekl Jaime Caruana, který v rámci MMF řídí oddělení měnových a kapitálových trhů. Užší spolupráce mezi dozorovými orgány v jednotlivých zemích je podle něj přínosná, ale nestačí. "Jsou tam ještě velké nedostatky," řekl Caruana na společné konferenci MMF a koncepčního střediska Brügel.
Caruana dříve působil jako guvernér španělské centrální banky a člen rady Evropské centrální banky (ECB). Nynější dozorový rámec je podle něj částečně zastaralý a neudržel krok se změnami trhu. "Je to nejistota kolem řízení rizika, abych řekl to nejméně znepokojivé," řekl šéf společnosti Euroclear Nigel Wicks. Euroclear se stará o vypořádání obchodů s akciemi a dluhopisy v evropských zemích.
Zodpovědnost za to, jak naložit s vážnou krizí mezi jednotlivými zeměmi, je v Evropě nejasná. "Čí daňoví poplatníci budou platit za podnik, který je ze zahraničí? To tedy nevím," odpověděl si Wicks. Je třeba stanovit, které země budou zachraňovat banku, pokud bude v problémech.

"Měli bychom zapojit ministry financí a konfrontovat je s otázkou sdílení zodpovědnosti," navrhuje Wicks.
S fungováním institucionálního rámce při řešení krize finančních institucí napříč zeměmi EU není spokojen ani bývalý předseda Evropského měnového institutu Alexandre Lamfalussy. Podle něj může pomoci i posílení prevence, aby ke krizi nedocházelo.
Za jedno z řešení lze podle Lamfalussyho považovat úlohu ECB. Ta by měla v rámci EU povinně dohled nad 20 nebo 30 největšími bankami, které fungují ve více členských zemích najednou. To je ale podle některých odborníků až příliš radikální návrh. Caruana si myslí, že by stačila i větší spolupráce mezi dozorovými orgány jednotlivých zemí.