Tvorba rezerv je daňově výhodná

Jednou z možností, jak optimalizovat daňovou povinnost v rámci podnikatelské činnosti právnických či fyzických osob, či při pronájmu (příjmy podle § 9 zákona o daních z příjmů), je vytváření rezerv na opravy hmotného majetku podle zákona č. 593/1992 Sb. o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů. Tvorba těchto rezerv je totiž daňově uznatelným výdajem a umožňuje rozdělit výdaje spojené se zásadními opravami hmotného majetku rovnoměrněji do více zdaňovacích období, přičemž výdaje se uplatňují ještě dříve, než je vlastní oprava hmotného majetku zahájena. To může přinést i další daňovou výhodu, dojde-li v průběhu tvorby rezervy ke snížení sazby daně z příjmu.

Předpokladem uplatnění tvorby rezerv na opravy hmotného majetku do výdajů je ovšem striktní naplnění podmínek stanovených zákonem o rezervách, tj. dodržení postupů stanovených pro tvorbu a čerpání rezerv, správné zachycení tvorby a čerpání rezerv v účetnictví či daňové evidenci, řádné zdokumentování výše vytvářené rezervy i jejího následného čerpání.

Kdo, na jaký hmotný majetek a na jaké opravy

Rezervy na opravy může tvořit pouze vlastník hmotného majetku nebo nájemce na základě smlouvy o nájmu podniku, a to u hmotného majetku, který je podle zákona o daních z příjmů odpisován po dobu 5- ti a více let (odpisová skupina č. 2 až 6). Rezerva se může tvořit pouze na takové opravy, které nemají charakter běžných, každoročně se opakujících oprav. V praxi půjde o opravy rozsáhlejšího charakteru - ať již jednorázové či pravidelně se opakující, např. generální opravy strojů a dopravních prostředků, rozsáhlé opravy nemovitostí (oprava střechy, fasády apod.). Zároveň však nelze vytvářet a také ani čerpat již vytvořenou rezervu na technické zhodnocení majetku, tj. na rekonstrukci či modernizaci majetku. (V praxi dochází často, zejména u nemovitostí, k opravě a současně i technickému zhodnocení, což je při tvorbě a čerpání rezerv nutné oddělit.)

Výše rezervy a doba její tvorby

Výše rezervy uplatňovaná do výdajů v jednotlivých zdaňovacích obdobích je určena rozpočtem nákladů na opravu a počtem zdaňovacích období, která uplynou od zahájení tvorby rezervy do předpokládaného termínu zahájení opravy. (U movitých věcí může být tvorba rezerv vázána k objemu výkonu v technických jednotkách. V takovém případě je výše rezervy v jednotlivých zdaňovacích obdobích závislá na skutečném výkonu v daném zdaňovacím období násobeném podílem mezi rozpočtovanými náklady na opravu a předpokládaným objemem výkonů do zahájení opravy.) Rezervu je nutno tvořit nejméně na dvě zdaňovací období, maximálně však na dobu stanovenou zákonem podle toho, do jaké odpisové skupiny je hmotný majetek zařazen (na majetek ve 2. odpisové skupině lze tvořit rezervu maximálně po 3 zdaňovací období, ve 3. skupině maximálně po 6 zdaňovacích období, ve 4. skupině maximálně po 8 zdaňovacích období, v 5. a 6. skupině maximálně po 10 zdaňovacích období). V případě, že se zjistí skutečnosti odůvodňující změnu výše rezervy (např. změny v rozpočtu nákladů na opravy), je nutno provést úpravu výše rezervy v tom zdaňovacím období, kdy byla tato skutečnost zjištěna. Odůvodněnost výše rezervy se prověřuje vždy v souvislosti s podáním daňového přiznání.

Čerpání rezervy

Rezervy se čerpají na účely, na které byly vytvořeny, přičemž čerpání rezervy je považováno za zdanitelný příjem. Jinými slovy skutečné výdaje na opravu hmotného majetku, na který byla vytvořena rezerva, se v daném zdaňovacím období snižují o vytvořenou rezervu. Přitom výdaje, na které byla rezerva tvořena, se musí přednostně uhradit z této rezervy. Rezervu, případně její zbytek, lze čerpat nejpozději ve zdaňovacím období, které následuje po zdaňovacím období, ve kterém byla oprava majetku zahájena.

Zrušení rezervy

Rezerva se zruší - zúčtováním do zdanitelných příjmů - v případě, že pominuly důvody pro její tvorbu (majetek na který se rezerva tvořila byl odprodán, bylo rozhodnuto o likvidaci majetku apod.). Dále se rezerva zruší i tehdy, nebyla-li zahájena oprava majetku ani ve zdaňovacím období následujícím po zdaňovacím období, ve kterém se oprava původně předpokládala. Konečně je povinnost zrušit (nevyčerpané) rezervy v případě ukončení či přerušení podnikání a při ukončení či přerušení nájmu podniku. V případě ukončení pronájmu (§ 9 zákona o dani z příjmu) tato povinnost není.

Evidence rezerv

O rezervách je třeba vést patřičnou dokumentaci nejlépe ve formě odpovídající inventárním kartám hmotného majetku. Z dokumentace musí být patrný rozpočet nákladů na opravu, předpokládaný termín opravy, tvorba a čerpání rezervy. Údaje o tvorbě a čerpání rezerv pak jsou dokladem pro účtování o rezervách. Nelze opomenout ani řádné doložení rozpočtu na opravy např. fakturami za obdobné opravy v minulosti, nabídkovými rozpočty firem, které budou opravu provádět, znaleckým oceněním nebo detailními kalkulacemi nákladů.

Tvorba rezervy je daňově výhodná

Z výše uvedeného vyplývá, že účtování o rezervách může významně ovlivňovat daňovou povinnost poplatníka. Zatímco v době tvorby rezervy se daňové výdaje zvyšují a poplatník čerpá výhody příznivějšího zdanění, v době čerpání či rušení rezervy je tomu naopak. Tímto se výdaje na opravy hmotného majetku, které by byly jednorázovým výdajem jednoho zdaňovacího období, rozpustí do výdajů více zdaňovacích období. Tento postup je sice v daném časovém horizontu celkově daňově neutrální (za předpokladu, že nedochází ke změně sazby daně), z hlediska rozložení plateb daně je však pro poplatníka nesporně výhodnější. Přitom administrativní nároky spojené s dokumentací a evidencí rezerv jsou minimální.

Autor: Ing. Vlastimír Čech, daňový konzultant APOGEO Tax. Více informací k optimalizaci daňové zátěže viz také Poradna.