Neúspěchy při fúzích a akvizicích

Ekonomickým cílem a snahou podniků je růst tržní hodnoty, tedy hodnoty pro vlastníky. Významným nástrojem, jak toho docílit je koncentrace pomocí fúzí a akvizic. Z různých studií ale vyplývá asi až 50-60% neúspěšnost těchto operací, kdy nejen nedochází k růstu hodnoty obou firem ale dokonce k jejímu poklesu. Zde nás musí napadnout otázka, proč ale k těmto fúzím dochází?

Jaké jsou příčiny neúspěchů?

Manažeři chtějí ovládat co největší podnikatelské celky bez ohledu na cíle vlastníků. Do hry ale vstupují i čistě ekonomické faktory: vyostřování konkurence, zápas o výrobní zdroje atd. S agresivní snahou managementu souvisí ochota manažerů platit velké akviziční prémie zdůvodňované očekávanými ale nedostavujícími se synergiemi.
Firma přistoupí k fúzi či akvizici, když vyčerpá možnost růst vnitřními faktory. Existují i jiné pohnutky, než snaha o větší ekonomickou efektivitu a výkonnost, tzv. defenzivní strategie. Defenzivní strategie souvisí se správou společností, kdy vrcholový manažeři nejednají v zájmu vlastníků, ale upřednostňují vlastní cíle ( Principál - Agent problém).

Rozdílnost v cílech managementu a vlastníků

Manažeři bývají optimističtí při přebírání nahodnocených firem. Vedoucí manažer chce řídit co největší společnost bez ohledu na samotné vlastníky, akcionáře (specifikem je státní vlastnictví). Manažeři bývají odměňováni na základě růstu obratu či mají opce na akcie a ohlášení fúze a akvizice vede většinou k růstu cen akcií. V Českých podmínkách je typickou ukázkou společnost ČEZ. Kdy manažeři díky růstu velikosti firmy vydělávají stamiliony.
Manažeři si uvědomují, že v případě převzetí firmy by mohli přijít o svá místa. Rádi tak uplatní defenzivní strategii typu "Eat or be eaten" (Sněz nebo budeš sněden). Poté dochází k velkému množství ekonomicky neopodstatněných transakcí, které vlastníkům v budoucnu nic nepřináší. Tato skutečnost je umocněna nadhodnocením většiny transakcí v dobách bohatých na fúze.
Manažeři přebírající společnosti jsou optimističtí a neváhají platit nadměrné akviziční prémie zdůvodněné očekávanými synergickými přínosy. Synergické efekty se špatně finančně ohodnocují a málokdy se výše očekávání shoduje s dosaženou realitou.

Proč se investuje do podniků?

Koupě podniku může vést k růstu hodnoty, ale má možnost vyvolat i negativní dopad na hodnotu společnosti.
V prostoru obchodu s podniky vstupuje do hry velké množství dopředu neznámých faktorů a každý obchod je jedinečný a neopakovatelný. Jako v jiném obchodě i zde existuje asymetrie mezi nakupujícím a prodávajícím.
Koupě firmy je investice, kapitálové investiční rozhodnutí. Každá investice by v případě fúzí a akvizic měla vést k růstu bohatství akcionářů. Zdrojem růstu je hlavně přírůstek peněžních toků. Za zdrojem přírůstků peněžních toků stojí růst výnosů, úspory nákladů, daňové úspory a také snížení nákladů kapitálu. Nárůst výnosů plyne z upevnění pozice na trhu, možnosti ovlivňování cen a z kooperace v marketingové a produkční oblasti. K úsporám nákladů dochází uplatňováním silnější pozice firmy vůči dodavatelům. Snížení společného daňového základu a možné přecenění majetku pro daňové odepisování vede k daňovým úsporám.
Význam očekávané synergie si uvědomuje i kapitálový trh a jen zpráva o zamýšlené fúzi žene ceny akcií vzhůru. Obvykle platí, že vyšší akviziční prémie (hlavně z důvodu očekávaných synergií), vyvolává větší potenciální negativní dopad na přebírající společnost. Vyšší prémie jsou vypláceny i v případě nepřátelských převzetích.
Jedinečnost fúzí a akvizic
Problematika fúzí a akvizic a zvolené přístupy při jejich uplatňování činí tuto širokou problematiku nadmíru zajímavou. Neopakovatelnost a jedinečnost činí z této části podnikatelského světa neobyčejně přitažlivou oblast, kde správně zvolená strategie rozhoduje a úspěchu či ekonomickém úpadku podnikatelské jednotky. Segment fúzí a akvizic představuje koncentraci obrovského množství prostředků, kdy jejich celková hodnota v nemálo případech převyšuje velikost HDP průměrně vyspělých států. Následkem fúzí též vznikají celky s ohromnou vyjednávající pozicí, kterým ani stát není rovnocenným partnerem.

Autor je studentem doktorandského studia na Podnikohospodářské fakultě VŠE v Praze