Téměř tři čtvrtiny občanů jsou přesvědčeny, že dávky v nezaměstnanosti by měly být nízké, aby byl každý nucen najít si zaměstnání. Podobně velká část lidí (72 %) se také domnívá, že podpora v nezaměstnanosti by se neměla zvyšovat, vyplývá z výsledků průzkumu STEM.
Mínění, že dávky v nezaměstnanosti neslouží k udržení slušné životní úrovně nezaměstnaných, ale jejich hlavním smyslem je přimět každého, aby si našel zaměstnání i za cenu méně kvalifikované práce, rekvalifikace nebo třeba přestěhování, převládalo v názorech veřejnosti i v minulém období.
Podobně se názorům z minulosti podobá i přesvědčení, že podporu v nezaměstnanosti není nutné zvyšovat.
Nejsilněji bylo patrné na počátku devadesátých let. Údaje z dubna letošního roku ukazují, že současné rozložení názorů na účel podpory v nezaměstnanosti a její růst se situaci z počátku devadesátých let velmi podobá.
Oba zmiňované názory na finanční podporu v nezaměstnanosti převažují ve všech skupinách obyvatel. U některých kategorií lidí však nejsou tak silné. Některé rozdíly jsou podmíněné úrovní vzdělání. Méně nekompromisní postoje zastávají lidé se základním vzděláním, pro minimální dávky v nezaměstnanosti je 64 % osob se základním vzděláním. Menší rozhodnost je patrná také v postojích lidí působících v dělnických profesích a zejména v postojích osob žijících v obtížných finančních podmínkách. Právě lidé s nízkým materiálním standardem mají vůbec nejměkčí názory na dávky v nezaměstnanosti. S minimálními dávkami v nezaměstnanosti souhlasí 56 % a o neúčelnosti zvyšování podpory v nezaměstnanosti je přesvědčeno 47 % jedinců, kteří považují materiální zajištění své domácnosti za špatné nebo se cítí být chudí.
V názorech se liší voliči ODS a KSČM
Jistou roli v diferenciaci postojů k finančnímu zajištění nezaměstnaných hraje rovněž politická orientace. Podle očekávání se od průměru celé populace nejvíce odchylují stoupenci ODS na jedné straně a potenciální voliči KSČM na straně druhé. O nezbytnosti motivovat lidi k hledání práce poskytováním minimální dávek v nezaměstnanosti je přesvědčeno 82 % příznivců ODS a 64 % stoupenců KSČM. Se zvyšováním podpory v nezaměstnanosti nesouhlasí 78 % lidí preferujících ODS a 66 % možných voličů komunistů.
Obecně lze říci, že míra rozhodnosti projevovaná v postojích k problematice finančního zabezpečení nezaměstnaných je ovlivněná dvěma protichůdně působícími okolnostmi. Na jedné straně to jsou pochybnosti, zda stávající úroveň podpor motivuje dostatečně nezaměstnané, aby si hledali práci (pochybuje o tom 73 % veřejnosti). Tyto pochybnosti posilují přesvědčení o nutnosti poskytovat nezaměstnaným jen minimální podporu a dále ji nezvyšovat. Proti tomu působí zkušenosti a obavy z nezaměstnanosti (v současné době je projevuje 55 % ekonomicky aktivní populace), které razanci postojů k otázkám finančních dávek pro lidi bez práce viditelně změkčují.
