Kdy čínská konkurence spolkne české textilky?

Postupující čínská textilní lavina

Čínská ekonomika roste v novém století každoročně dvojciferným tempem a to hlavně díky neustále akcelerujícímu exportu vyrobeného zboží. Export textilních produktů patří k nejvýraznějším a také k nejvíce viditelným i pro běžného koncového západního spotřebitele. Bez čínského textilního zboží se již žádný obyvatel vyspělých států prostě neobejde. Čínské textilky při svém vývozu stále využívají jako svoji největší konkurenční výhodu cenu svých výrobků, ale stále více se o slovo hlásí i kvalita produkce. Při zvážení, že průměrná hodinová mzda v Číně nedosahuje ani 1 dolaru, nám je jasné, že vyspělé západní státy cenou svých produktů rozhodně konkurovat čínským výrobcům jednoznačně nemohou. Nákladová nevýhoda stojí i na straně českých textilních společností.

Vyspělý svět se nejprve textilní lavině bránil uplatňováním dovozních kvót a cel na zboží z Číny, ale to se dařilo čínským výrobcům obcházet pozměňováním země původu. Čínské výrobky byly označovány například za malajské a tato praxe vedla k profitu různých zprostředkovatelů. Celní bariéry a kvóty jsou ale neslučitelné s tezí volného obchodu prosazovanou samotnými vyspělými státy, a proto od 1.1.2005 došlo k uvolnění bariér vstupu pro čínské textilní výrobky na vyspělé trhy. Následně došlo sice k jistým omezením, ale lavina čínského zboží je již tu a kdo chce v textilní branži přežít, tomu nezbývá nic jiného, než se naučit s touto situací žít, či ji dokonce využít ve svůj vlastní prospěch.

Skomírání českých textilních podniků

Dopad drtivého čínského exportu textilu se negativně projevuje i na českých společnostech. První ranou pro textilní podniky byl rozpad východních trhů na počátku devadesátých let, kam směřovala značná část, přiznejme si, nepříliš na kvalitu náročné české produkce. A pro mnohé podniky, které těžká devadesátá léta přežily, se stala smrtící cunami levného textilu z Číny. Společnosti jako např.: Texlen, Seba, Svitap, Tiba a Perla se s levnou konkurencí vypořádat nedokázaly a nyní již jen vzpomínají na svou zašlou slávu. Zde si můžeme odpovědět na otázku z hlavního nadpisu, že čínský drak již mnohé české textilky spolkl.

Češi ještě stále více než jejich západoevropští spoluobčané upřednostňují nižší cenu před vyšší kvalitou při rozhodování o koupi výrobku. Sami tak svým ekonomicky racionálním přístupem zatloukají hřebíček do rakve zbylých českých textilních výrobců.

České firmy nemohou při neustále rostoucí ceně vstupů konkurovat čínským společnostem. Ve firmách je neustálý tlak na růst mezd a dochází k nepřetržitému zdražování i dalších vstupů, hlavně energií. Což někteří manažeři považují vůbec za hlavní problém do budoucna.

Přizpůsobivší dokáží obstát

Jedinou možností, jak mohou čeští textilní výrobci dlouhodobě přežít, je orientace na konkrétního zákazníka (u nás třeba na automobilky) a na produkty, které budou kvalitnější a technicky náročnější, vyráběné v menších sériích a pružně reagující na jeho specifická přání. Rovněž Česká republika vždy patřila k zemím, kde se dařilo inovacím v textilní výrobě vlivem dlouhé tradice vysokého školství pro danou oblast.

Navíc samotná kontejnerová přeprava z Číny trvá několik týdnů a ne každý evropský výrobce si může dovolit čekat na požadovaný výrobek takovou dobu. Silný tlak na výrobce rovněž posiluje jejich vzájemnou spolupráci. Příkladem podniku, který dokázal v těžké situaci obstát je např. broumovská Veba (stolní prádlo, froté, atd.) , která je svým specifickým sortimentem vyváží až 80 procent své produkce.

Z čistě ekonomického hlediska není potřeba považovat úpadek českého textilního průmyslu za velkou tragédii. Samotný textilní průmysl není možno považovat za strategický pro Českou republiku, mzdy jsou v odvětví na nejnižších úrovních v celém hospodářství a mnoho pracovníků bylo již ve výrobnách stejně ze zahraničí. Dále je to průmysl velice energeticky náročný, což při stále rostoucích cenách a tlaku na úspory energií také není nevýznamný faktor. Nad rozpadem či zmenšení velkých textilních gigantů není též nutno plakat.

Osobně si myslím, že ekonomický pokles významu textilního průmyslu na hospodářství České republiky nelze vnímat jako jen negativní, ale je v něm možné najít i pozitiva, stejně jako třeba v případě těžkého průmyslu. Zdroje alokované v něm se využijí efektivnějším způsobem.

Autor je studentem doktorandského studia Podnikohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické