Od narození architekta Franka Lloyda Wrighta uplyne zítra 140 let

Teoretik, urbanista i designér, jehož vášní byly japonské tisky, projektoval hlavně rodinné domy, věnoval se také designu interiéru.

Po krátkých studiích na univerzitě Wisconsinu, městě, kde se narodil, a epizodách v ateliérech byl přijat Frank Lloyd Wright do týmu Louise H. Sullivana, předního představitele chicagské školy. U něj zůstal až do roku 1893, kdy se osamostatnil.

Ze stovek jeho návrhů bylo realizováno na 500 staveb, k nejznámějším patří bezesporu Guggenheimovo muzeum v New Yorku či někdejší budova Larkinovy firmy v Buffalu.

Kolem roku 1900 přišel Wright s novou koncepcí dynamického interiéru, který byl tvořen prolínajícími se prostory. Tento přístup si ověřil na řadě rodinných domů, které se vyznačují důrazem na horizontální linie, asymetrickým půdorysem s velkou halou, detailními interiéry a originálním nábytkem. Na architektovu práci měla vliv vídeňská secese, hnutí Arts and Crafts a německá a japonská kultura.

Osobní život úspěšného Wrighta byl velmi dramatický. Opustil tehdy svou ženu Catherine a šest dětí a do Evropy odjel s Mamah Cheneyovou. Ta však v roce 1914 tragicky zahynula se svými dvěma dětmi a čtyřmi Wrightovými spolupracovníky při požáru sídla Taliesin ve Wisconsinu. V Taliesinu založil Wright školu architektury, kterou pojmenoval Taliesin Fellowship.Wright se pak ještě dvakrát oženil a a měl další dceru.

K věhlasu přispěla realizace hotelu Imperial (1916 až 1922) v japonském Tokiu. Wright, který v něm spojil tradici s moderností a novými technologiemi, zde šel opět do všech detailů - navrhl i vnitřní vybavení včetně čajových a kávových servisů. Fakt, že při velkém zemětřesení v roce 1923 nebyl hotel jako jedna z mála budov poškozen, přispěl k Wrightově mezinárodnímu věhlasu. stavba však dnes již neexistuje.

Architekt, který miloval přírodu a dokázal v ní trávit spoustu času, navrhl také dům zvaný Fallingwater (1939) - vilu rostoucí ze skály nad vodopádem v Pensylvánii. Typický příklad Wrightovy organické architektury se stal jedním z nejzdařilejších meziválečných projektů. Středobodem stavby je věž z přírodního kamene s několika krby, od níž se větví betonové terasy, které jsou vysunuty do zeleně.

Wrightův kredit potvrdila i administrativní budova firmy S. C. Johnson & Son Co. na subtilních "stromových" nosnících.

Po druhé světové válce během 15 let navrhnul kolem 350 budov. Některé se podařilo dokončit až po jeho smrti, jiné zůstaly pouze na plánech, tak jako například návrh The Mile High Illinois Skyscraper, jeden a půl kilometru vysokého mrakodrapu pro 100.000 lidí s výtahy na atomový pohon.

Wrightův Robieho dům v Chicagu považují odborníci vedle brněnské vily Tugendhat Miese van der Rohe, Steinerovy vily Adolfa Loose ve Vídni a vily Savoy od Le Corbusiera v Poissy za klíčové stavby moderní architektury vůbec.

Dílo amerického návrháře ovlivňovalo již od 20. let i českou scénu. S Wrightem spolupracovali i někteří Češi, jako například inženýr a stavební podnikatel Jaroslav Polívka či architekt Vladimír Karfík.

V Obecním domě v Praze se konala v rpce 2001 výstava Frank Lloyd Wright and the Living City. Projekt připravený muzeem Vitra Design představil světově proslulého architekta především v souvislosti s jeho vizí Města budoucnosti, jehož název - Living City - odkazuje k převratné urbanistické koncepci lidských sídel proniknutých volnou přírodou, v níž roztroušená kulturní, sportovní, obchodní a jiná centra tvoří síť po vzoru benzínových pump - abychom použili Wrightovo přirovnání.

V roce 1941 dostal Wright Zlatou medaily Královského institutu britských architektů - RIBA (Royal Institute of British Architects) a v roce 1949 obdržel Zlatou medaili AIA, což je nejvyšší vyznamenání Amerického institutu architektů.

Frank Lloyd Wright