Špidla: Státy by to s ochranou pracovního trhu neměly přehánět

Řada států Evropské unie neoprávněně ztrpčuje život podnikům z jiných členských zemí, které na jejich území vykonávají krátkodobé zakázky. Ve snaze ochránit svůj pracovní trh na ně kladou náročné administrativní požadavky, i když jsou v rozporu s unijními pravidly. Vyplývá to ze zprávy hodnotící dodržování takzvané směrnice o vysílání pracovníků. Zprávu dnes schválila Evropská komise.

Podle komisaře pro sociální věci a zaměstnanost Vladimíra Špidly jsou již tři případy porušování směrnice u Evropského soudního dvora (ESD), dalších 27 stížností na členské státy komise připravuje. Právním krokům čelí zejména Německo, Rakousko a Francie.

Záměrem směrnice je ochránit pracovníky krátkodobě pracující v zahraničí a zajistit jim některá základní práva, například stanovením minimální mzdy nebo bezpečnostních předpisů. Mnoho států ale směrnici využívalo spíše k tomu, aby nadměrnými administrativními požadavky zahraniční podniky od zakázek na jejich území odradily. Loni v dubnu tak dala Evropská komise státům rok na to, aby tyto překážky odstranily. Po roce ale dospěla ve svém hodnocení ke značně kritickému závěru.

Špidlovi se to taky nelíbí

"Dá se pochybovat o tom, že každé kontrolní opatření skutečně slouží k ochraně vyslaných pracovníků," řekl dnes Špidla. Podle něj by státy neměly být vůči pracovníkům z jiných zemí podezřívavé a měly by se zamyslet nad tím, zda jsou jejich kontrolní metody přiměřené. V žádném případě nesmějí státy používat přehnaná administrativní opatření k tomu, aby firmám ztěžovaly přijímání krátkodobých zakázek v zahraničí, protože by tím narušovaly volný trh služeb, dodal komisař.

Podstatná část států EU až do nynějška po pracovnících neoprávněně požaduje pracovní povolení nebo víza umožňující vstup na pracovní trh. Mnohé také stále nutí zahraniční firmy v rozporu s legislativou EU dodržovat poměrně složité předpisy. Členská země například nesmí vyžadovat, aby cizí firma vysílající pracovníky měla na jejím území sídlo či zastoupení, jak se to děje v devíti zemích včetně Německa, Rakouska a Švédska.

Celkem 20 zemí vyžaduje, aby zahraniční pracovníci měli u sebe pořád nejrůznější dokumenty. Třeba Německo chce, aby pracovníci ze třetích zemí měli u sebe originál pracovní smlouvy nebo výplatních pásek. Při práci ve Francii zase musí podnik vysílající pracovníky dodat příslušnému pracovnímu úřadu dokumenty s podrobnostmi o zakázce ve francouzštině doporučenou poštou ještě před jejím započetím. V Lucembursku musí mít zahraniční firma v místě svého stálého zástupce, který má k dispozici veškeré požadované dokumenty.

Opatření odporují nařízením EU

Množství kontrolních opatření, které členské státy užívají, není v souladu se základním nařízením EU o volném pohybu služeb, konstatuje zpráva EK. Státy by si proto především měly hledět "principu přiměřenosti a také toho, zda nelze legitimního cíle dosáhnout méně restriktivním způsobem," uvádí dále zpráva.

Podle Špidly existují ale i opačné extrémy, tedy země, které situaci pracovníků vyslaných z jiných zemí unie nekontrolují vůbec. Takovým případem je například Británie.

V zahraničí podle odhadů krátkodobě pracuje asi milion obyvatel EU, což jsou 0,4 procenta pracujících lidí v produktivním věku.