Z trhu zmizí malé banky

Již řadu let odborníci předpovídají velké fúze a akvizice v evropském bankovnictví. Zatím se však většinou restrukturalizace odehrávaly v rámci národních trhů. Až v letech 2005 a 2006 se podíl přeshraničních fúzí a akvizic na celkových transakcích výrazně zvýšil na 36 procent. Zpráva evropských centrálních bank z letošního března vyjmenovává 33 bank, které ve velké míře operují mezinárodně. Tyto instituce ovládají polovinu z celkových bankovních aktiv v eurozóně a 16 z nich vyvíjí aktivity nejméně v polovině členských států Evropské měnové unie.

Předpověď, že do roku 2010 dojde k řadě velkých přeshraničních fúzí a několik stovek malých bank v Evropě zmizí, stále platí. "Restrukturalizace odvětví se bude odehrávat pravděpodobně podobným způsobem, jako o pět let dříve v USA," uvádí studie poradenské společnosti Deloitte. Některé okolnosti tento proces podpoří. Především rostoucí ceny bankovních akcií budou k fúzím stimulovat. Banky navíc akumulovaly velký objem nadbytečného kapitálu. Problémy s růzností podmínek na jednotlivých národních trzích slábnou, protože harmonizace pravidel v eurozóně postoupila kupředu. Ani retailoví zákazníci už nejsou tolik nacionalističtí jako dříve, 68 % z nich projevilo ochotu nakupovat služby od celoevropsky působících ústavů – a není divu, když ceny za tyto služby se na různých trzích velmi výrazně liší. Hlavním trendem, který určuje směr konsolidace odvětví, je globalizace. Stále větší význam přitom má průnik do zámořských regionů, primárně ani ne tak kvůli nižším nákladům, ale kvůli získání nově se otevírajících trhů. Další obecné okolnosti jsou stárnutí populace, kdy se banky musejí naučit poskytovat služby starším lidem, zpřísňování dohledu nad bankovnictvím a boj proti praní špinavých peněz.

Český bankovní trh se přibližuje západním zemím

Na českém bankovním trhu má největší tržní podíly "velká trojka", tedy ČSOB, Česká spořitelna a Komerční banka. Všechny tyto banky mají silného zahraničního majoritního vlastníka. Je velmi málo pravděpodobné, že by některý z nich plánoval prodat svůj podíl na stále velmi atraktivním českém trhu. Jinou otázkou ovšem je, zda některý z velkých zahraničních hráčů působících na našem trhu nebude sám účastníkem fúze či akvizice s jinou evropskou či americkou bankou. Erste Bank ani belgická KBC, majoritní vlastník ČSOB, momentálně nefigurují v žádných konsolidačních kauzách. Zato francouzská Societe Generale, která ovládá Komerční banku, je zainteresována prakticky v každé nové spekulaci o převzetí v Evropě. Podle analytika společnosti Cyrrus Marka Hatlapatky se nejčastěji hovoří o italském UniCredit. Management Societe Generale veřejně oznámil snahu spojit se s jinou bankou tak, aby zabránil případnému nepřátelskému převzetí. V této souvislosti se zmiňuje například spojení s větším francouzským rivalem BNP Paribas. Případná změna vlastnické struktury Societe Generale může mít podle názoru analytika dopady i na Komerční banku.

V současnosti na českém bankovním trhu probíhá několik zaznamenáníhodných změn. Italská UniCredito dokončuje spojení HVB Bank a Živnostenské banky a ještě letos bychom si měly začít zvykat na nový název UniCredit Bank Czech Republic. Raiffeisenbank se zase propojuje s eBankou. "Obě tyto transakce mění situaci za velkou trojkou a i když ani jedna z nově spojených bank nebude svojí velikostí těmto třem gigantům konkurovat, výrazně si polepší právě v této "druhé lize". Tím bude de facto dotvořen hlavní bankovní trh, který by měl již prakticky vykazovat stabilitu srovnatelnou se západními zeměmi," míní Hatlapatka. Výzvou však zůstávají okrajové segmenty, kde je stále prostor pro zahraniční banky, které doposud v České republice nepůsobí. S příchodem asijských investorů by tak mohly přijít i asijské banky.

Množit majetek akcionářů se často nedaří

Fúze a akvizice obecně, nejen v odvětví finančních služeb, jsou mnohem riskantnější operace, než by se zdálo. Očekávané efekty fúze se v 70 % případů nenaplní. V období mezi 4. a 8. měsícem po akvizici velmi často dochází k poklesu produktivity až o 50 procent. Do jednoho roku od splynutí podnik opouští 47 % manažerů, do tří let odcházejí až tři čtvrtiny vedoucích pracovníků. „Zkušenosti z jiných odvětví však varují, že skutečně získané výhody ze spojování jsou obvykle zklamáním. Proto bankovní manažeři musejí ještě mnohem pečlivěji volit své cíle tak, aby zamýšlených benefitů bylo dosahováno,“ říká partner společnosti Deloitte Česká republika Mike Jennings. Stále častěji jsou akcionáři velkých bank fondy rizikového kapitálu, pro něž zhodnocení investice (kapitálu) je nejdůležitějším kritériem výhodnosti transakce.