Na jaderný pohon měla létat i letadla

Zapadlé údolí v jihovýchodním Idaho, zničené, suché a úžasně krásné - to je ideální místo pro jaderný výzkum. Je domovem Národní laboratoře Idaho (INL), kde 20. prosince 1951 vědci poprvé uspěli při přeměně jaderné energie na elektřinu. Nejdříve rozsvítili čtyři 75 wattové žárovky, další den už svítila celou laboratoř.

Další experimenty byly ale méně úspěšné. V rohu parkoviště stojí například dvě mementa dinosauří velikosti, které připomínají období Studené války. "V padesátých letech," říká průvodce reportéra CNN (původní zpráva ve Fortune), "Spojené státy plně věřily, že Sovětský svaz dokáže stavět letadla poháněná jadernou energií. V té době jsme neměli mezikontinentální balistické střely a nedokázali jsme doplňovat bombardérům palivo za letu, takže priorita vzdušných sil byla jasná: vyrobit jaderně poháněný bombardér, který by mohl zůstat ve vzduchu týdny nebo dokonce měsíce."

Je jaderná energie bezpečná?

Vědci z INL tedy navrhli a vyrobili dva vzduchově chlazené nukleární reaktory/letecké motory, které skutečně pracovaly, tedy aspoň částečně. "Jediný problém byl, že ukazatel hmotnost-tah nebyl optimální. Reaktory se svou váhou 226 tun (každý z nich) byly totiž obrovské." Jinými slovy, nikdy by nevzlétly. Prezident Kennedy program zrušil v březnu 1963.

Od té doby již měly Spojené státy dostatek raket, které mohly zacílit na Rusko a naučily se, jak doplňovat bombardérům palivo za letu. Dnes se vědci z INL zaměřují na několik projektů, které pomohou usměrňovat budoucnost jaderné energetiky. Jedním z nich je Světové partnerství jaderné energie (Global Nuclear Energy Partnership, GNEP), které prosazuje Bushova administrativa již několik let. GNEP má několik cílů. Jedním z nich je redukovat jadernou proliferaci poskytováním paliva vhodného pro jaderné elektrárny (ale ne pro jaderné zbraně) státům, které odmítají mezinárodní dohled.

Dalším cílem je omezit množství jaderného odpadu díky zpracování části použitého paliva. GNEP neomezí potřebu úložiště jako je Yucca Mountain, kde se ukládá jaderný odpad od roku 1997. Toto by ale Spojeným státům mohlo dát pár desítek let před tím, než se otevře další Yucca Mountain. Odpad po zpracování by také neměl být radioaktivní tak dlouhou dobu.

Příští generace

Další vědci v INL pomáhají vyvinout nukleární reaktory příští generace, známé jako Generace IV - potenciálně bezpečnější, více spolehlivé a více všestranné (s aplikacemi v přicházející vodíkové ekonomice) než cokoliv dostupného v dnešní době. Ředitel projektu Phil Hildebrandt doufá, že vyrobí prototyp reaktoru do roku 2018, komerční výroby by pak mělo být dosaženo do roku 2025.

Nepochybně se jedná o optimistický plán. Na druhé straně mluvíme o odvětví, které se dostalo od rozsvěcení čtyř žárovek k 16procentnímu pokrytí světových potřeb po elektřině za padesát let. Dokonce David Lochbaum z Unie zúčastněných vědců (Union of Concernes Scientists), horlivý kritik jaderné energetiky, oceňuje dosažené výsledky.

Ve svém závěru vztaženém k větrné, solární a dalším dosud neobjeveným obnovitelným energiím uvádí: "Když si představíme co bude za 50 let, nevidím důvod, proč by podobný, ne-li lepší, pokrok nebyl dosažen s obnovitelnými energiemi."