Německo nesouhlasí s chráněným označením mariánskolázeňských oplatků

V neděli o půlnoci uplynula půlroční lhůta, ve které mohly členské státy Evropské unie podat proti registraci chráněného označení pro mariánskolázeňské oplatky. Proti registraci se ozvalo Německo, a tak oplatky zatím ochrannou známku nezískají. "Námitky se opírají nejen o historické souvislosti jako v případě karlovarských oplatků, ale v tomto případě jsou i věcného charakteru," uvedl europoslanec Jan Březina. Německou námitkou se bude zabývat Evropská komise.

Podle Německa se mariánskolázeňské oplatky nevyrábí v regionu, kterého se žádost týká, tedy na území obcí Mariánské Lázně a Velká Hleďsebe. Výrobce oplatků bude muset prokázat, že všechny komponenty oplatků jsou v tomto regionu vyráběny. Žádost o udělení ochranného označení podalo sdružení KLS Klimentov z Velké Hleďsebe a Opavia-LU ze skupiny Danone.

"Je možné, že někdo námitky skutečně uplatnil. Ale to neznamená, že se snahy o registraci označení vzdáme. Určitě se do toho vloží nový vlastník pekárny, společnost Penam, s níž fúzujeme," řekl ředitel KLS Klimentov Jiří Réda.

"Těžko posoudit, kdo dělá ty pravé oplatky"

Německo dříve uplatnilo námitky i proti chráněnému zeměpisnému označení karlovarských oplatků. Tehdy se k Němcům přidalo i Rakousko. Spory kolem registrace chráněného označení pro oplatky z Karlových Varů nebo Mariánských Lázní jsou podle karlovarského historika Stanislava Burachoviče velmi složité a je těžké se vůbec v této problematice vyznat. "Už v roce 1900 peklo nejméně 15 výrobců ty zaručeně pravé oplatky. Ale každý recept se přitom lišil," řekl Burachovič.

Mezi první výrobce patřili převážně Němci, jeden z prvních receptů na lehkou lázeňskou dietní oplatku pochází už z roku 1780. Většina německých pekařů, kteří po druhé světové válce museli do odsunu a lázeňský region opustili, samozřejmě s pečením oplatek i nadále v Německu pokračovala, uvedl Burachovič. "Takže kdo dnes dělá ty pravé, to lze jen těžko posoudit," dodal.

Česká republika má v seznamu Evropské komise nyní devět položek, brzy přibudou další tři výrobky s chráněným zeměpisným označením. Lhůty pro námitky týkající se pardubického perníku, nošovického kysaného zelí a třeboňského kapra skončily v uplynulých týdnech a proti registraci těchto produktů žádné námitky k Evropské komisi nepřišly.

Česká republika má nejvíce chráněných zemědělských a potravinářských produktů z nováčků EU. Například Slovensko nemá dosud zapsaný jediný produkt a Polsko jeden. Nejvíce jich mají Itálie (přes 160), Francie (téměř 160), Španělsko a Portugalsko (přes 100). Systém označování výrobků z určitých zeměpisných oblastí, které se pak nesmějí vyrábět nikde jinde, vznikl v roce 1992.