„Další velký investor v ČR!“ - a co jako?

Co je investiční pobídka

Abychom si mohli položit proti sobě klady a zápory investičních pobídek, musíme si nejdříve udělat teoretický exkurz na téma co to investiční pobídka je. Zákon o investičních pobídkách (72/2000 Sb. § 1, odst. 2)) o nich říká toto:

Investičními pobídkami jsou
 a) slevy na daních z příjmů podle zvláštního právního předpisu,
 b) dotace obcím na technické vybavení území, na němž má být umístěna výroba, jakož i převod pozemků ve vlastnictví České republiky podle zvláštních právních předpisů pro stavby, jichž se investiční pobídky týkají,
 c) hmotná podpora vytváření nových pracovních míst podle zvláštního právního předpisu,
 d) hmotná podpora rekvalifikace zaměstnanců podle zvláštního právního předpisu.

Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o úzce vymezený okruh, nicméně například pod "hmotnou podporou vytváření nových pracovních míst" si každý člověk jistě dokáže vybavit nejrůznější věci. Dle mého (právně laického) úsudku tato definice umožňuje státu (potažmo pověřeným orgánům) nabídnout případným investorům prakticky cokoliv.

Proč poskytovat investiční pobídky

Důsledky poskytnutí investičních pobídek bývají v médiích často paušalizovány na stručná sdělení o vytvoření pracovních míst. Samozřejmě že ekonomický potenciál je daleko větší, i když zvýšení zaměstnanosti je bezesporu jedním z klíčových přínosů. Dále pak zpravidla velký investor dá příležitost řadě lokálních subdodavatelů, kteří zaměstnají další pracovníky, a navíc to samozřejmě prospěje jim samým. Vybudování dodatečné infrastruktury pak pomůže místním obyvatelům a příjem z dodatečných daňových výnosů je zase přínosem pro státní rozpočet. Celkově tedy může velký investor pomoci nejen místnímu kraji ale celé ekonomice.

Proč neposkytovat investiční pobídky

Na druhé straně pak stojí odpůrci investičních pobídek. Ti tvrdí, že pobídky nabourávají tržní princip, neboť zvýhodňují jeden (či více) subjekt oproti ostatním. Většinou jsou investiční pobídky spojené s velkými průmyslovými zónami, jimž musí ustoupit místní obyvatelé, někdy i pomocí "násilného" vyvlastnění. Jedním z hlavních argumentů proti poskytování zvýhodnění velkým investorům je také příliš velká nákladovost takové pomoci, ať už ve formě dodatečných výdajů např. na vybudování průmyslové zóny, nebo ve formě ztráty z daňových výnosů v případě tzv. daňových prázdnin. Můžeme také zmínit problém nestálosti těchto investorů, kteří takto jen dočasně využijí výhod, které se jim naskytnou, a poté se zase "stěhují" do země, kde jim nabídnou další pobídky. Typickým příkladem je společnost Philips, která díky investičním pobídkám získala lepší pozici na trhu, a díky daňovým prázdninám z toho neměl stát ani žádný užitek. Jakmile začal mít Philips problém s globálním odbytem, své aktivity z ČR přesunul jinam. Slíbená vytvořená pracovní místa a další závazky se pak proměnily v čirou fantazii.

Pobídky a politika

Co se týče naší politické scény, dvě největší politické strany v zemi stojí přesně na opačných stranách. Vládní ČSSD si pochvaluje příval investorů ze zahraničí, které zde nalákaly právě její investiční pobídky. Opoziční ODS je pak odpůrcem pobídek, nicméně v tomto případě u ní spíš platí "Kážeš vodu, piješ víno". Na krajských úřadech (kde má ODS ve většině případů svého hejtmana) je vidět, že pobídky až zas tolik nevadí.

Koho podporovat

Někteří ekonomové vidí cestu opačnou, a radši by podporovali drobné a střední podnikání místo velkých investorů. Přeci jenom každá ekonomika stojí a padá na drobných živnostnících, kteří také zaměstnávají většinu lidí ve státě. Finanční či jiná pomoc od státu (kterou jinak shrábne velký investor) by jim určitě pomohla v rozvoji podnikání, neboť většina z nich trpí nedostatkem kapitálu pro lepší "rozjezd".

Koruna sem, koruna tam...

Podle mého názoru by neměli být podporováni ve větší míře ani velcí investoři ani drobní podnikatelé. Důvod je až prozaicky jednoduchý. Investiční pobídky nepřicházejí odnikud, jsou to finanční výpomoci nebo jiné činnosti hrazené z našich daní. Investiční pobídky jsou pouze přeléváním prostředků od občanů ke společnostem přes administrativní aparát státu. Od toho je tu ale tržní mechanismus, který má tento průtok zajistit. Konkurenční prostředí by mělo stát na rovných podmínkách pro všechny a nikdo by neměl být uměle zvýhodňován. Když budeme podporovat velké korporace, zkrachuje spousta drobných podnikatelů, když to bude naopak, odčerpáme prostředky korporacím, které by třeba jinak expandovaly a nabízely více produktů a služeb pro občany. Pro ekonomiku je daleko přínosnější mít přehledný daňový systém a minimální byrokracii, což může pomoci nalákat daleko více investorů a nejenom ty vyvolené. Navíc - při přepočtu investiční pobídky pro investora ku počtu pracovních míst většinou zjistíme, že za jedno vytvořené pracovní místo zaplatíme několik miliónu korun! Není to přeci jen drahý špás?

/autor je studentem VŠE v Praze/