Manželé, kteří daní společně
Manželé z našeho příkladu, kteří se rozhodli zdanit příjmy společně, se už několik let starají o jedno dítě. Jejich manželství trvalo po celý rok 2005.
Pro výpočet jsme zvolili situaci, kdy partnerka zůstává doma s dítětem a nemá zdanitelné příjmy, zatímco manžel je zaměstnaný a vloni celkově vydělal 300 tisíc korun hrubého, uplatní společné zdanění manželů, aby jejich daňová zátěž byla co možná nejmenší. Protože manželství trvalo po celý rok a manželka nemá příjmy přesahující částku 38 040 korun, nic nebrání manželovi v tom uplatnit odpočet na vyživovanou osobu v maximální výši 21 720 korun.
Při společném zdanění však partneři mohou dosáhnout další úspory. Manželka, přestože nemá příjmy, bude moci využít základního odpočtu na poplatníka ve výši 38 040 korun.
Navíc tím, že si příjmy rozdělí, "spadnou" do nižšího daňového pásma. Část výdělků tak budou danit ne 20 procenty, ale pouze 15 procenty.
Zaměstnanec se dvěma dětmi
Čtyřiatřicetiletý ženatý muž se dvěma dětmi, který pracuje ve školství, reprezentuje nejrozšířenější skupinu daňových poplatníků.
Věnuje se zaměstnání a na vedlejší výdělečné aktivity mu nezbývá čas. Jeho hrubý měsíční plat je 23 tisíc hrubého, což odpovídá ročnímu příjmu 276 tisíc. Děti má pro daňové účely "napsané na sebe", protože manželka, pracující ve zdravotnictví, má nižší mzdu. Vychází s penězi od výplaty k výplatě, takže o životní pojistce či hypotéce neuvažuje.
O své daňové přiznání se nemusí starat, pokud do 15. února u zaměstnavatele podepsal prohlášení k dani a doložil mu všechny skutečnosti. To bylo docela jednoduché, protože děti má zaznamenané v občanském průkazu a žádné jiné úlevy neuplatňuje.
Ke snižování vlastní daňové povinnosti příliš možností nemá. Teoreticky může uvažovat o penzijním připojištění, hypotéce či daru pro veřejně prospěšné účely vyjmenované v zákoně, ale prakticky mu na to nezbývají peníze.
Úspěšný podnikatel
Padesátiletý muž má živnost na poradenství a podniká jako fyzická osoba. Měl dobré příjmy: 2,2 miliónu Kč. Po zvýšení paušálů již za zdaňovací období roku 2005 vykazuje náklady procentem z příjmů. Manželka je v domácnosti a s podnikáním pomáhá.
Zákon umožňuje rozdělit příjmy a výdaje na spolupracující osoby, pokud v tomto případě na manželku nepřipadne více než 540 tisíc korun zisku. Z ženy se tak v podstatě stala podnikatelka, která musí podat vlastní daňové přiznání.
Manželka s nižším daňovým základem "spadne" do nižšího zdaňovacího pásma, než kdyby celkové příjmy zdaňoval sám manžel. Celkové příjmy tak budou zatíženy nižší daní.
Podnikatel pokračuje v placení životní pojistky ve výši 3000 korun měsíčně, ale v daňových nákladech smí uplatnit jen 12 tisíc ročně. Z minulosti mu "zbyla" daňová ztráta ve výši 38 tisíc korun a věnoval pět tisíc na zákonem stanovené dobročinné účely. Manželka věnovala 15 tisíc.
Podnikatel ve ztrátě
Pětačtyřicetiletý muž, jehož jsme zvolili do tohoto příkladu, má manželku, která má vlastní příjmy ze zaměstnání, a jedno dítě. Muž provozuje obchod se spotřebním zbožím. Loni se potýkal s výpadkem poptávky po pokrmech a vykázal ztrátu. Bude se na něj vztahovat ustanovení o minimálním základu daně.
Vzhledem k tomu, že nevykázal daňový základ, ale daňovou ztrátu, musí pro účely daně z příjmů použít administrativně stanovený základ daně ve výši 107 300 korun. Z této částky pak odečítá nezdanitelné částky.
Vzhledem k tomu, že má pro daňové potřeby dítě napsané na sebe, sníží se mu celková daňová ztráta přibližně o tisíc korun měsíčně. Majitel obchodu nemá hypotéku, nic nedaroval na dobročinné účely a nemá ani žádný pojistně-spořící produkt, který by mu snižoval daň z příjmů.
Vykázanou ztrátu si může uplatnit proti zisku v následujících pěti letech, pokud se na něj opět nebude vztahovat ustanovení o minimální dani.
Zaměstnanec pronajímající byt
Sedmatřicetiletý manažer má hrubou mzdu 28 tisíc měsíčně, tedy 336 tisíc ročně.
Další příjmy, 120 tisíc Kč ročně, má z pronájmu bytu v osobním vlastnictví (původně družstevního), který zdědil. Podle zákona může k příjmům z pronájmu uplatnit 30 procent paušálních výdajů.
Dále uplatňuje v daňovém základu i zaplacené penzijní připojištění ve výši 4800 korun a dar na dobročinné účely v hodnotě 3000 korun.
Vzhledem k příjmům z pronájmu musí podat daňové přiznání. Kromě základního formuláře tedy bude vyplňovat i přílohu číslo 2 daňového přiznání.
Jeho možnosti, jak si snížit daň, jsou široké. Může si platit větší penzijní připojištění či kapitálové životní pojištění nebo věnovat vyšší dary na dobročinné účely. Pokud by chtěl např. investovat finanční přebytky do cenných papírů, měl by příjem z prodeje osvobozen po půl roce držení akcií či dluhopisů. Z obchodování by za žádnou cenu nemohl vykázat daňovou ztrátu.
Podnikatelka poskytující dar
Rozvedená čtyřicetiletá podnikatelka se dvěma dětmi, kterou jsme si vybrali do tohoto příkladu, se živí finančním poradenstvím, prodává hlavně životní pojistky. Nemá hypotéku, bydlí v bytě s regulovaným nájemným a z nezdanitelných částek uplatňuje jen základní a na dítě.
Má relativně stálé příjmy a náklady se rozhodla uplatnit paušálem. Její největší nákladovou položkou jsou účty za telefon a služební cesty, ale nemohla by prokázat tak vysoké skutečné náklady.
V tabulce uvedené čisté měsíční příjmy jsou tak ve skutečnosti vyšší, protože skutečná vydání spojená s podnikáním nedosahovala daňového paušálu.
V závěru loňského roku se rozhodla darovat peníze škole, kterou navštěvuje její dítě. Doufala nejen, že pomůže tamnímu sportovnímu kroužku, ale také že výrazněji ušetří na daních. Ukázalo se, že úspora není nijak výrazná. Za šestitisícový dar ušetřila na daních přibližně 1200 korun, tedy asi stovku měsíčně.
Svobodná manažerka
Šestadvacetiletá svobodná a bezdětná žena, která pracuje jako manažerka v reklamní agentuře, si pořídila menší byt na hypotéku. Kromě zaměstnání žádné jiné příjmy nemá.
Její hrubá měsíční mzda je 29 tisíc korun, tedy vysoko nad celostátním průměrem. Využívá daňové výhody odpočtu zaplacených úroků z hypotéky, které v loňském roce tvořily 31 500 korun. To odpovídá prvním letům dvacetileté hypotéky ve výši něco přes milión korun.
V bytě skutečně bydlí, takže hypotéka opravdu sloužila k uspokojení bytové potřeby a daňový odpočet je v souladu se zákonem. Celkově lze na úrocích z hypotéky za všechny členy společné domácnosti odečíst z daňového základu nejvýše 300 tisíc Kč.
Kromě základní nezdanitelné částky žena také uplatňuje zaplacené životní pojištění ve výši devět tisíc za rok. Svůj základ daně by si jako zaměstnankyně mohla ještě snížit o zaplacené penzijní připojištění či případný dar.
Úřednice, která podniká
Pětapadesátiletá vdaná žena se dvěma dětmi, z nichž jedno ještě studuje, pracuje jako úřednice. Ve volném čase prodává "na IČO" kosmetiku svým kamarádkám, aby si přivydělala. Kromě toho nemá jiné zdanitelné příjmy.
Žena bydlí v nájemním bytě a platí si na důchod životní pojistku 500 korun měsíčně. V zaměstnání má hrubou mzdu průměrných 17 tisíc.
Jako prodejce kosmetického zboží má měsíční příjem přibližně čtyři tisíce korun. Zákaznice za ní docházejí, a tak má jen minimum nákladů. Proto u těchto 48 tisíc korun uplatňuje výdaje nikoli skutečné, ale - pro ni podstatně výhodnější - paušální částkou ve výši padesát procent.
Z minimální daně obavu nemá, protože snadno dosáhne minimálního základu ze zaměstnaneckých příjmů. Pokud by byla s podnikáním ve ztrátě, měla by dostatečný daňový základ ze zaměstnání. Ztrátu z podnikání nelze uplatnit proti příjmům ze zaměstnání, ale jen proti ziskům v budoucích letech.
Podnikatel zaměstnávající zdravotně postižené
Pětačtyřicetiletý podnikatel z našeho dalšího příkladu zaměstnává ve své dílně na výrobu dárkových předmětů tři pracovníky, z toho dva zdravotně postižené.
Muž nemá děti a jeho manželka nepracuje, proto na ni uplatňuje nezdanitelnou částku, jak byl zvyklý z minulosti.
Tento podnikatel může čerpat slevu na dani z příjmů. Ta činí 18 tisíc korun za každého zaměstnance se změněnou pracovní schopností, v případě těžšího zdravotního postižení je sleva 60 tisíc. Pokud by ale byl ve ztrátě, těmito slevami se ztráta dále neprohlubuje, prostě jen nejde využít, protože není od čeho odečítat.
V loňském roce měl podnikatel tržby 1,65 miliónu korun. Pro zjednodušení uplatňuje výdaje daňovým paušálem ve výši 60 procent z příjmů. Žádné jiné nezdanitelné částky neuplatňuje, kromě základní a pochopitelně na manželku. To znamená, že nemá hypotéku, penzijní ani životní pojištění a neposkytl dar na dobročinné účely.
Důchodce, který si přivydělává
Důchodce, kterého jsme si vybrali pro další příklad a výpočet, dostával v loňském roce kromě důchodu od státu ve výši devět tisíc korun měsíčně také příjem od firmy, se kterou uzavřel dohodu o provedení práce. Za dva prázdninové měsíce si přivydělal celkem 16 tisíc korun. Protože se jedná o důchodce, je třeba testovat výši dávek, které dostává od státu.
Co se týče penzí, je v úhrnu osvobozená pouze částka ve výši 162 tisíc korun ročně. Vzhledem k tomu, že stát našemu důchodci vyplatí méně, není nutné důchod zdaňovat.
Od výše důchodu se odvíjí také možnost využít odčitatelné položky. Pokud starobní důchod činí více než 38 040 korun ročně, není možné s odpočtem počítat. V případě, že by rentiér dostával méně, může si odečítat rozdíl.
Pokud se rentiérem poplatník stal v průběhu roku, může odpočet bez omezení použít. Klíčové totiž je, zda byl poplatníkovi důchod přiznán k prvnímu dni zdaňovacího období, či nikoliv.
Pracující student
Dvaadvacetiletý student vysoké školy, svobodný a bezdětný, žije u rodičů. Až do května loňského roku neměl žádné příjmy a věnoval se pouze studiu. V červnu si však našel také práci na částečný úvazek. Jeho měsíční hrubá mzda činí devět tisíc korun.
Výhodou studentů je, že si mohou uplatnit odčitatelné položky v plné výši (splní-li podmínky pro jejich uplatnění), přestože měli příjmy jen po část roku.
Základní odpočet ve výši 38 040 korun může užít bez problému. U odpočtu na studium pak musí testovat, zda byl považován za studenta po celý rok. V našem případě ano, prezenční studium totiž nepřerušil. Nic proto nebrání dalšímu snížení daňového základu o celých 11 400 korun.
Pokud by však studoval jen po část roku, mohl by si uplatnit jen 950 korun za každý měsíc.
I kdyby tento poplatník studovat nepřestal, nárok na odpočet zaniká s 26. narozeninami (v případě doktorandů pak o dva roky později).
Zaměstnanec, vyvlastněný akcionář
Daňový poplatník z tohoto příkladu je svobodný a bezdětný. Má příjmy ze zaměstnání, kde vydělává 20 tisíc korun hrubého měsíčně.
V květnu loňského roku investoval do 15 kusů akcií jedné společnosti po 11 tisících korunách. V červenci ale valná hromada této společnosti rozhodla o vytěsnění minoritních akcionářů.
Na celé situaci sice vydělal, protože hodnota akcií mezitím vzrostla na 19 000 korun, ale musí počítat s tím, že zisk zdaní.
Obecně platí, že příjmy z prodeje cenných papírů (nepatří-li do obchodního majetku firmy) jsou po půl roce od daně osvobozené.
Bohužel v tomto případě akcie poplatník držel kratší dobu, takže musí příjem do svého daňového přiznání zahrnout pod "ostatní příjmy". Příjem si však může snížit o částku, za kterou akcie pořídil.
Podobně by postupoval i akcionář, který své akcie prodal před uplynutím lhůty šesti měsíců ze své vůle.
