Běžný občan si ze svého pojištění moc nepořídí

Pokud by u pacienta propukla vážnější nemoc, ze svého příspěvku do systému státního zdravotního pojištění by své léčení nikdy nezaplatil. Tento systém totiž není založen na odhadu míry rizika jako v případě komerčního typu pojištění, ale na solidaritě zdravých s nemocnými.

Vezmeme-li v úvahu pracujícího, který odvede za rok na pojištění 60 000 korun, při předpokladu třiceti pěti pracovních let dostaneme částka 2,1 milionu korun. Jeden den na jednotce intenzivní péče přitom vyjde na třicet až padesát tisíc korun, na ARO až na půl milionu korun.

Za celoroční příspěvky čtyři dny na ARO

Roční příspěvek pokryje přibližně tři porody císařským řezem nebo tři operace slepého střeva. Transplantace srdce stojí jeden a půl milionu korun, implantace kardiostimulátoru čtvrt milionu korun, léčba rakoviny děložního čípku 120 až 220 tisíc korun.

Celoroční platby na zdravotní pojištění od průměrně vydělávajícího člověka tak vystačí jen na pár dní intenzivní péče či několik nejmodernějších vyšetření a zákroků. Tyto platby jsou tak spíše výrazem solidarity s nemocnými než opravdovým vyčíslením nákladů na zdravotní péči.

Problémem všech vyspělých zemí jsou rychle narůstající výdaje na zdravotní péči, které jsou způsobeny na jedné straně rychlým rozvojem lékařské vědy, který přináší nové - dražší - metody léčby, na straně druhé nárůstem civilizačních chorob.

Poplatky nevynesou závratnou částku

Druhou stranou mince vedle vysokých nákladů na nákladnou lékařskou péči jsou výdaje na rutinní ošetření, která nejsou drahá, ale je jich mnoho. A právě Češi patří mezi evropské rekordmany v častých návštěvách u lékařů. Ovšem nelze přitom říci, že by Češi byl více nemocní než ostatní Evropané.

Zatímco průměrný pacient v západní Evropě navštíví lékaře šestkrát ročně, čeští pacienti až šestnáctkrát ročně. Podle VZP mají Češi ve zvyku spoléhat více na svého lékaře, než dbát na prevenci. Zda se tento trend změní po zavedení poplatků u lékaře, ukáže až čas.

Podle Jiřího Roda z VZP rozhodně není účelem poplatků vybrat nějaké horentní sumy. Jejich výnos je odhadován na čtyři miliardy korun, stejná částka by měla být ušetřena omezením návštěv u lékařů. Náklady na české zdravotnictví se přitom ročně pohybují kolem 200 miliard korun.