Mladým Čechům dojíždění za prací nedělá problém

Cestovat za prací ve světě není žádnou výjimkou. Lidé jsou ochotní urazit do práce stále větší vzdálenosti a ve většině zemí klesá počet pracovníků, kterým cesta do zaměstnání trvá méně než 20 minut. Češi ale tomuto trendu ještě vzdorují.

Podle údajů Českého statistického úřadu dojíždí do zaměstnání více než čtyři miliony Čechů, z toho však téměř 60 procent cestuje pouze v rámci obce, kde bydlí. Extrémem je Praha, ze které za prací nevyjíždí prakticky nikdo. Průměrná doba cesty do práce je 26 minut. Asi 50 tisícovkám lidí trvá cesta přes 90 minut.

"V České republice je pracovní mobilita nízká především u méně kvalifikovaných profesí," řekl Kamil Švec, vedoucí poradenské divize společnosti Hewitt Associates. Opačný trend razí současní absolventi škol, pro které je mobilita součástí životního stylu.

Polákům stěžuje cestování špatná infrastruktura

Ani Poláci na dlouhé cestování do zaměstnání nejsou příliš zvyklí, navíc jim v tom překáží velmi špatná infrastruktura. Překonat stokilometrovou vzdálenost v zemi trvá často i přes dvě hodiny. Dojíždějí tak hlavně lidé z vesnic do měst. Podle průzkumu veřejného mínění z loňského roku zabere cesta do práce méně než půl hodiny 40 procentům osob. Průměrná vzdálenost, kterou lidé překonávají, je 40 kilometrů, nejvyšší asi 200 kilometrů.

Naopak v Rusku je dojíždění do práce pro mnoho lidí samozřejmostí i nutností. Každé ráno přijíždí například na moskevská nádraží ze všech směrů stovky příměstských vlaků, které vychrlí statisíce obyvatel satelitních měst. Výjimkou nejsou ani lidé dojíždějící denně do Moskvy z obcí vzdálených i sto kilometrů.

Také v osmdesátimilionovém Německu je každodenní dojíždění za prací zcela běžné. Automobilem nebo prostředky veřejné dopravy se do práce přemísťuje kolem 30 milionů Němců, z toho 1,5 milionu pracuje více než 50 kilometrů od domova. Zvláště východní Němci a lidé z oblastí postižených vysokou nezaměstnaností často pracují ve "starých" spolkových zemích. Totéž platí také pro Berlín, kde je práce nedostatek, neboť v německé metropoli nejsou větší průmyslové podniky.

Britové jezdí do práce v průměru 27 minut

V Rakousku dojíždí denně do práce přes dva miliony lidí, tedy více než polovina pracujících. Neustále roste podíl těch, kteří cestují vlastním autem, v současné době to už je 70 procent všech dojíždějících. Průměrná vzdálenost, kterou lidé překonávají, je 40 kilometrů, nejvyšší asi 200 kilometrů.

Britská vládní statistika uvádí pro rok 2007 průměrnou dobu dojíždění za prací 27 minut, což je o 13 procent více než před deseti lety. V roce 2005 byla v Británii průměrná délka cesty do práce 14 kilometrů. V Londýně se v průměru dojíždí 13 kilometrů, průměrná cesta však v metropoli trvá téměř o polovinu déle než ve zbytku země.

Francouzi jezdí denně i 200 kilometrů tam a zpátky

Ve Francii pracovalo v roce 2004 podle statistického ústavu INSEE mimo svoji domovskou obec 73 procent zaměstnanců. Průměrná vzdálenost mezi jejich domovem a pracovištěm byla 25,9 kilometru. Díky rychlovlakům TGV je ale možné jezdit za prací na mnohem delší vzdálenosti. V roce 2004 dojíždělo 188 000 Francouzů denně 200 kilometrů nebo víc tam a tutéž vzdálenost zpět. Pendluje se třeba mezi Paříží a Le Mans nebo Paříží a Remeší.

V USA dojíždí do práce podle údajů federálního statistického úřadu 92,7 procenta zaměstnaných. V průměru stráví na cestě do práce 25 minut. Nejvíce času, průměrně 38,3 minuty, stojí dojíždění do práce Newyorčany, z nichž 5,6 procenta stráví na cestě více než hodinu a půl. Z celostátního hlediska věnují dojíždění takto dlouhou dobu dvě procenta zaměstnaných lidí.