Nejbohatší Čech Petr Kellner dál může tvrdit, že jeho skupina PPF nepoškodila akcionáře. Městský soud v Praze totiž v pátek zamítl žalobu dvou z nich, Martina Holuba a Radka Dudáše, kteří se domáhali opačného verdiktu a téměř dvou milionů korun.
Oba před sedmi lety – stejně jako dvanáct tisíc dalších akcionářů - prodali při dobrovolném výkupu PPF investičnímu holdingu jeho akcie po 400 korunách za kus. Jenže vzápětí udělala tehdejší vlajková loď skupiny nový výkup za téměř dvojnásobnou cenu. To se oběma akcionářům nelíbilo a chtěli dorovnání ceny. A argumentovali tím, že cena při prvním výkupu nebyla spravedlivá. Ale neuspěli.
PPF prodala svůj podíl v Zentivě francouzské Sanofi-Aventis
Generali PPF získala většinový podíl dvou rumunských pojišťoven
"Znaleckými posudky nebylo prokázáno, že by měli právo na doplacení rozdílu," řekl soudce Josef Pařízek. Místo dvou milionů korun, které požadovali, tak oba budou muset naopak hradit více než dvě stě tisíc korun na nákladech řízení a za zpracování posudku.
"Rozsudek: je potvrzením toho, že při vypořádání odkupu akcií jednal Holding s akcionáři korektně a v souladu s právem," komentoval verdikt mluvčí PPF Milan Tománek.
Nejdřív stáhli, pak zrušili
Na jaře 2002 PPF rozhodla, že stáhne z trhu akcie bývalého stěžejního podniku skupiny: PPF investičního holdingu. Za cenu 400 korun na akcii, kterou schválil i znalec.
Jenže o pouhých pět měsíců později se skupina rozhodla, že PPF holding zruší zcela – a jeho majetek vloží do nově vzniklé společnosti Ravin holding. A musela vyplatit povinně i zbylé akcionáře. Jenže těm již nabídla 740 korun na akcii - tedy skoro dvojnásobek.
"Říkali tehdy, ža taková možnost odkupu za 400 korun se již nebude opakovat. A o pár měsíců později dávali skoro dvojnásobek," říká Dudáš.
PPF ovšem tvrdí, že cena byla v obou případech v pořádku – lišila se proto, že šlo o dvě různé situace. "V prvním případě akcie nemuseli prodávat, pokud se jim cena nezdála," říká Tománek. Kdežto druhý případ byl již nucený výkup.
Soudce Pařízek proto nechal vyhotovit posudek, který by řekl, zda cena 400 korun byla v pořádku. Jenže znalec mu příliš nepomohl. Místo toho, aby dal jednoznačnou odpověď, uvedl dvě rozmezí: od 300 do 600 korun či kolem 1200 korun na akcii.
Spor byl v podstatě o jediné slovíčko. A to, zda akcionáři mají nárok na spravedlivou hodnotu či spravedlivou tržní hodnotu. Zatímco první vychází čistě z ocenění majetku společnosti, při spravedlivé tržní se má přihlížet i k tomu, za kolik se akcie v té době prodávaly na trhu. A zatímco na jednu akcii PPF holdingu připadal majetek za zhruba 1200 korun, na burze se obchodovaly za necelou polovinu.
