David Havlíček: Opisováním se z krize nedostaneme

Pravdou zůstává, že prožíváme bezprecedentní ekonomickou situaci. Klasické matematické modely, které odhadují budoucí vývoj ekonomiky, se prakticky rozpadly. Nelze použít ani metody z doby Velké deprese v 30. letech minulého století. Nejde ani tak o to, že situace stále není (a doufejme ani nebude) tak zlá. Svět se ale od té doby značně změnil. Objem mezinárodního obchodu se několikanásobně zvýšil, změnila se odvětvová a sektorová struktura ekonomik, náklady firem, chování lidí…

Prakticky všechny státy světa se snaží přijít na způsob, jak pomoci klesajícím ekonomikám. Standardní kroky přitom nemají takovou účinnost, jakou by měly za normálních okolností. Například Spojené státy plánují jen letos ekonomiku podpořit fiskálním stimulem přesahujícím 10 procent HDP a federální rezervní systém (FED) napumpoval do ekonomiky prakticky stejnou částku prostřednictvím výkupu aktiv na trhu. Přesto je čím dál pravděpodobnější že minimálně tento rok zůstane ekonomika USA v mínusu.

Fatální opisování

„Normální“ recese trvá 2 až 3 roky a ekonomiku stojí v průměru 5 až 10 procent HDP (průměr za posledních 400 let). Současná recese bude zřejmě delší a hlavně bude stát několikanásobně více. Už to je dokladem výjimečnosti současné situace. Každý stát si ale s krizí musí poradit po svém. Jedinou výjimkou je koordinace kroků, které by mohly ovlivnit i další státy. Zkoušet opisovat ze zahraničí by ale mohlo být fatální. A platí to i pro Česko.

Každý stát má totiž určitá specifika, a balíčky na podporu ekonomiky musí tyto specifika zohledňovat. Spojené státy si tak mohou dovolit daleko větší balíček, protože nemusí financovat hustou sociální síť jako Evropa. Německo si zase může dovolit podporovat vlastní poptávku, protože má dostatečně velkou ekonomiku, aby měl takový stimul smysl.

Japonsko, jehož ekonomika už prakticky 16 let stagnuje, zase bojuje s velkou mírou úspor, která je hlavní příčinou roztáčení deflační spirály. Tři pětiny těchto úspor navíc drží Japonci starší 60 let. Pokud by tedy Japonsko odbouralo daně, které se platí při darování prostředků potomkům (v Japonsku je tento příjem zdaňován jako každý jiný), dostala by japonská ekonomika zřejmě nejsilnější stimul v historii. Podobně deregulace v odvětví služeb pro seniory by pomohla Japonsku podpořit domácí spotřebu.

Češi musejí čekat, jsou jen pasažéry

A co Česko? Česká ekonomika je malá a otevřená. Jakkoliv velký stimul nám tedy nepomůže. Musíme počkat, až se zmátoží největší ekonomiky světa. Zcela zásadní podmínkou pro jakékoliv opatření tak musí být zachování zaměstnanosti ve firmách. Proto šly návrhy Národní ekonomické rady vlády (NERV) tímto směrem, a zaměřily se hlavně na snižování nákladů práce. Propad zaměstnanosti by totiž mohl být dalekosáhlé strukturální dopady, nehledě na ztrátu pracovních návyků propuštěných zaměstnanců.

Nemá tedy cenu opisovat od zahraničí po vzoru ČSSD. Nemá cenu opisovat snižování DPH z Velké Británie (ani zde to nepomohlo), nemá cenu opisovat od Německa šrotovné (v Česku se ročně vyrobí milion vozů, kdežto podpora bude pouze pro několik desítek tisíc vozů), nemá cenu opisovat od Mezinárodního měnového fondu, který publikuje doporučení zejména pro velké ekonomiky…

/autor je ekonomickým analytikem ODS/