Luděk Niedermayer: Krize s příštím TOP 500 určitě hodně zamíchá

Ekonomika České republiky si v porovnání s ostatními zeměmi středo- a východoevropského regionu nestojí špatně. Krize na ni sice dolehla víc než na Polsko, zdaleka ji ale nezdrtila tolik jako Maďarsko nebo některé pobaltské či balkánské země.

„Zajímavé ovšem bude sledovat vývoj regionu dál. Letošní rok, jehož první půli poznamenala krize, je zlomový,“ říká Luděk Niedermayer, bývalý viceguvernér ČNB, dnes hlavní analytik poradenské české pobočky společnosti Deloitte, která projekt TOP 500 připravuje.

HN: O čem pořadí největších firem regionu podle dosažených tržeb vypovídá?

Já bych spíše než na samotné pořadí firem podle tržeb kladl důraz na popis vývoje jednotlivých ekonomik regionu. Právě vývoj trhů a firem v krizovém roce dává jasný obrázek, kam se hospodářství jednotlivých států ubírá.

HN: Jak ve srovnání ostatních zemí vychází podle vašeho hodnocení Česká republika?

Řekl bych, že si v regionu stojíme relativně dobře. Když se podíváme na čísla jednotlivých firem a odvětví, vidíme, že to odpovídá pozici jedné z těch rozvinutějších ekonomik. Naše země je zastoupena vlastně na všech žebříčcích na čelných pozicích víc, než by to odpovídalo velikosti naší ekonomiky. Berme v úvahu, že nepatříme v regionu k největším.

HN: Myslíte, že máme šanci si tuto pozici udržet i přes hospodářskou krizi?

Česká republika patří ke státům krizí dost poznamenaných, jsme malá ekonomika, velmi otevřená světu a tím pádem hodně závislá ne exportu. Ale řada zemí je na tom mnohem hůř, patříme do takového toho středního klubka. Byli jsme do jisté míry řazeni k regionálním premiantům, zdejší firmy nevypadají ani pod vlivem krize nijak hrozivě, ale vážným problémem naší ekonomiky je otázka státních financí. A je to problém čím dál tím naléhavější. Jak se bude Česko i ostatní státy v regionu vyvíjet dál, jaké mají předpoklady, na to se právě snažíme dát odpovědi v doprovodných analýzách, které jsou součástí projektu TOP 500. Snažili jsme se kvantifikovat hlavně dopady krize na jednotlivé země. Podíleli se na tom autoři z různých částí regionu, a abychom získali co nejvyšší objektivitu, jsou mezi nimi i ekonomové ze zemí mimo střední a východní Evropu, například z Velké Británie či z Německa.

HN: Liší se hodnocení regionu při pohledu zevnitř a zvenčí?

Západoevropští ekonomové mají schopnost většího nadhledu. Ale v hlavních závěrech se nelišíme.

HN: K jakým závěrům jste v hodnocení regionu došli?

Ukazuje se, že jakkoliv mají země střední a východní Evropy hodně společného, jsou mezi nimi zároveň velké rozdíly. Na jedné straně je extrémem polská ekonomika, která je nejméně zasažena krizí a má velmi slušné růstové vyhlídky, na druhé straně je tu ale řada zemí na severu nebo na jihu regionu – nebo také Maďarsko – které si rozhodně nestojí dobře a s krizí se potýkají těžce.

HN: Čím to je, že se Polsko s krizí vyrovnává tak dobře?

Polskou klíčovou výhodou je relativně stabilní a silná domácí poptávka, daná už tím, jak velký je polský trh. Důležitým faktorem je polský bankovní sektor, který přestává krizi poměrně dobře.

HN: Různé vlády na krizi odlišně reagují – od Polska, které žádné protikrizové balíčky nemusí přijímat, až po země, které sáhly k různým podpůrným opatřením typu šrotovného. Zvýší tento přístup rozdíly v regionu?

Ony se ty zásahy hodně odvíjejí od toho, co si ty jednotlivé vlády mohou dovolit. Řada zemí z regionu střední a východní Evropy doslova bojuje o život i za cenu vysokých půjček od různých nadnárodních institucí, některé před sebou mají až hrozbu bankrotu, ostatní se snaží své zaostávající ekonomiky stimulovat, jiným jde jen o to, zabránit výrazným propadům.

HN: Platí, že země, kde vlády zavádějí rozsáhlá protikrizová či stimulační opatření, se s krizí vyrovnají lépe?

Spíš naše reporty z jednotlivých zemí ukazují, že země, které na tom nebyly ekonomicky zcela dobře už před krizí, ji přečkají hůř, než ty, které do ní vstupovaly silné. Dále má ale na jejich šance vliv velikost a struktura dané ekonomiky, jaká v ní dominují odvětví, jak se tyto sektory privatizovaly a podobně.

HN: Proč má na kondici jednotlivých ekonomik vliv předchozí privatizace? Liší se šance jednotlivých firem podle toho, komu patří?

Ono je v této souvislosti spíš zajímavé, jaký je celkový podíl zahraničních investorů v té které ekonomice.

HN: Jak z tohoto pohledu hodnotíte Českou republiku, jejíž podniky jsou až na pár výjimek privatizovány?

Česká republika patří k zemím, kde najdeme – podobně jako na Slovensku – mizivý podíl národních firem. Naopak, mezi největšími českými a slovenskými podniky dominují společnosti ve vlastnictví nadnárodních zahraničních skupin.

HN: Výjimkou je ovšem česká chlouba – ČEZ, který je v celkovém pořadí pátý, patří k nejziskovějším firmám a trvale vítězí v tržní kapitalizaci.

Jistě, ale ČEZ je tak velký hlavně proto, že byl záměrně tak velký ponechán. Politici už před lety rozhodli, že se v ČEZ spojí jak výroba elektřiny, tak distribuční dceřiné firmy. Svou roli hraje i to, že Česká republika je tradičně silná právě ve výrobě energie. Takže ČEZ je dokladem toho, že pozice největších firem je dána do značné míry opravdu privatizací a sama expanze dané společnosti má až druhotný vliv.

HN: Pořadí na předních místech žebříčku TOP 500 se v posledních letech moc nemění, vedou petrolejářské společnosti PKN Orlen a MOL, z českých zástupců se v popředí na čtvrtém a pátém místě – drží Škoda Auto a ČEZ. Zamíchá pořadím krize?

Myslím, že tento rok bude zlomový a příští žebříček může po letech vypadat jinak. V prvním pololetí 2008 se regionu dařilo, měny posilovaly, podniky rostly. Ve druhé půli roku se situace rychle zhoršila, v součtu to vedlo k průměrným vyrovnaným výsledkům, které moc podrobně o kondici jednotlivých podniků nevypovídají. Ale vývoj letošního roku bude zajímavý, nemálo firem se dostává do potíží, a to pořadím na žebříčcích může zamíchat. Protože vůbec neznamená, že firma, jež operuje v ekonomicky silné zemi, z krize vyjde silná, a vítězi mohou být i méně známé společnosti.

HN: Tušíte mezi dnešními lídry kandidáty na propad v žebříčku?

Těžko se to předpovídá. U celé řady firem sehrál roli ani ne tak propad poptávky po jejich zboží, jako pád ceny jejich komodit. U některých – jako u energetik – se dopad krize v plné šíři projeví až se zpožděním. Podobně ve stavebnictví na firmy ještě krize plně nedopadla, protože tam dobíhá zakázková náplň z minulých let, ale až se trh oživí, tak pak zase bude nějakou dobu trvat, než se stavby připraví projekčně a znovu se rozjedou. Také záleží na tom, jak se s pádem trhů dokážou firmy vyrovnat, jak se propad prodeje projeví na jejich ziskovosti.

HN: Do žebříčku TOP 500 regionu nezahrnujete tradičně Rusko a Bělorusko s tím, že je problém odtud získat důvěryhodná data. Není naděje, že se to do budoucna změní?

Těžko říct, pro náš projekt mají smysl jen data kvalitní. V těchto zemích je přístup k relevantním informacím omezený. Z těchto států je málo firem na burze, že skupiny nejsou vždy jasně definované. V Bělorusku se situace v dosažitelnosti dat nemění, v Rusku bych hodně váhal, kdybych měl mluvit o posunu. Také je otázka, jak se na těchto trzích projeví krize.