NKÚ zkontroluje, jak stát využívá peníze z prodeje emisních povolenek

Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) se rozhodl zkontrolovat, jak ministerstvo životního prostředí (MŽP) a Státní fond životního prostředí (SFŽP) prodávají práva na vypouštění emisí oxidu uhličitého. Kontroloři se zaměří i na to, jak ministerstvo používá získané peníze.

Mluvčí NKÚ Radka Burketová již dříve uvedla, že dodatečně zařazená kontrolní akce souvisí se zapojováním nových členů kolegia do kontrolní činnosti. Do vedení NKÚ nastoupili od loňského roku hned čtyři poslanci, které zvolila sněmovna. Kontrolu týkající se povolenek bude řídit bývalý poslanec ODS Karel Sehoř. Jeho stranický kolega Daniel Reisiegel pro změnu povede kontrolu loňského hospodaření Českého statistického úřadu.

Obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů upravuje zvláštní zákon. Účelem systému obchodování s povolenkami je tyto emise snížit. Podle novely z roku 2008 může ministerstvo v souladu s podmínkami Kjótského protokolu přebytečné povolenky prodat. Získané peníze jsou pak příjmem SFŽP a, jak nažizuje zákon, je možné je použít pouze na podporu činností a akcí vedoucích ke snižování emisí skleníkových plynů.

Peníze z emisních povolenek jdou na program Zelená úsporám

Jak ČTK sdělila vedoucí tiskového oddělení MŽP Jarmila Krebsová, k sobotnímu dni prodal stát emisní jednotky (tzv. AAU) za celkem 19 miliard korun. Ministerstvo tyto peníze použilo na program Zelená úsporám, který pomocí dotací podporuje zateplování domů, a tím i nižší spotřebu energie.

Emisní jednotka (AAU) představuje obchodovatelné právo státu vypustit do ovzduší jednu tunu CO₂ v období 2008 až 2012. "Přebytečné" emise tak může prodat zemím, které mají naopak se splněním svého závazku problém.

Většinu z dříve prodaných povolenek koupila japonská vláda a společnost Mitsui. Další kredity od Česka odkoupily vlády Rakouska a Španělska. Letos v květnu ministerstvo informovalo, že chce prodat dva miliony povolenek Světové bance.

Česko má takzvané kjótské kredity k dispozici díky tomu, že snížilo emise skleníkových plynů proti roku 1990 výrazněji, než podle kjótského protokolu muselo. Závazek činil osm procent, emise ale kvůli hospodářskému propadu v 90. letech klesly o 25 procent.