Zemědělci ve stále větší míře přebírají roli energetiků

Alespoň část obilí, které shořelo na ruských polích, by tak jako tak skončilo v ohni. Jinak by se totiž stejně jako každý rok potýkal světový trh s přebytky milionů tun pšenice. Vozit ji do míst, kde jí je zapotřebí, je příliš drahé. Zato se pšenicí dobře topí, skoro jako horším hnědým uhlím. A tak přebytky končí mimo jiné v kotlích.

Ani výpadek několika desítek milionů tun z ruských a ukrajinských polí letos situaci nezmění. Po strmém růstu na začátku srpna cena pšenice na trzích v posledních dnech stagnuje. Navíc je stále o polovinu nižší než v prvním čtvrtletí roku 2008.

Příliš mnoho obilí máme i v Česku. Rozloha naší orné půdy dnes činí tři miliony hektarů, na potraviny stačí miliony dva. A tak kvůli jistotě potravinových dodávek a práce pro zemědělce vytváříme ročně v průměru přebytky kolem jednoho a půl milionu tun. I tuzemská pšenice proto často skončí jako palivo.

Příliš úrodné Česko

Čeští zemědělci ve stále větší míře přebírají roli energetiků. Neplní jenom naše žaludky, ale zčásti také nádrže aut. Dokonce vytvářejí teplo a elektřinu.

Řepka se stala v Česku hlavní představitelkou novodobých biopaliv a letos obsadila téměř 370 tisíc hektarů »zbytečné« půdy. Jde o historické maximum.

Ale není divu. Díky podpoře biopaliv je spolehlivou a rentabilní plodinou. Náklady na vypěstování hektaru řepky se pohybují od 20 do 24 tisíc korun, průměrné tržby za hektar dosahují 26 tisíc. Snad ještě lépe je na tom kukuřice, která se však používá hlavně jako náplň do bioplynových stanic. Odbyt je zaručený, ceny slušné.

»To na cenu pšenice se nemůžete spolehnout,« říká Bohdana Janotová z Ústavu zemědělské ekonomiky a informací. Průměrná roční cena pšenice se v posledních letech pohybovala v nepředvídatelném rozmezí 2500 až 5000 korun za tunu. Míra její rentability kolísala v posledních pěti letech meziročně o čtyřicet procent.

Program na podporu pěstování a přidávání řepky olejné do motorové nafty byl zahájen v 90. letech a u jeho zrodu byl přítomen i Václav Klaus, jak mu zemědělci nezapomínali připomínat v době, kdy se vetoval zákon o zvýšení podílu biosložky v naftě na 6,3 procenta.

V době rozkvětu českého Oleoprogamu na přelomu tisíciletí nebyla výměra řepky o mnoho menší než dnes. Zvětšující se žluté lány nicméně zabrzdil vstup do Evropské unie, kdy Česká republika musela zrušit daňovou výjimku na palivo z řepky. Přesto letos jenom za řepku zemědělci vyinkasují kolem osmi miliard korun. Na přísady do paliva se zpracuje asi 40 procent z tohoto množství, zbytek jde například na výrobu potravinářských olejů.

Čím zabavit zemědělce

Vyspělé země včetně Česka zoufale pokračují v hledání činnosti, která by zemědělství udržela v chodu a příliš nestála. V posledních dvou desetiletích se podařilo najít jenom dvě nedokonalé náplasti.

První je biozemědělství, spořivé na vstupech a výstupech do pěstování či chovu. Druhou je výroba energie, které na rozdíl od potravin nemá vyspělý svět nikdy dost.

Od tuzemských zemědělců však nelze čekat, že by hlad po energii zahnali. V současnosti činí podle statistik podíl biomasy, tedy rostlinné hmoty včetně dřeva, na výrobě energií necelých pět procent.

»Výhledově by Česká republika bez zásadních změn v krajině mohla z biomasy pokrýt maximálně něco mezi deseti až patnácti procenty naší celkové spotřeby energie,« říká energetický analytik Josef Karafiát z firmy Ortep. Na tom už se podle něho většina odhadů včetně těch ministerských shoduje.

Pro zemědělce je těch deset procent zajímavých. Podíl českého zemědělství na HDP je zhruba 2,3 procenta. V absolutních číslech činí objem produkce 80 miliard korun ročně. I pár procent z energetiky by přineslo na venkov vítané miliardy navíc.

Biopaliva bez šance

Žlutější už česká pole asi nebudou. Řepka se musí na poli střídat s jinými plodinami, aby se zachovala kvalita půdy. V nejbližších letech bude spíše tedy »rotovat« po volných polích na podobně velkých plochách jako letos.

Zato objem zpracovatelských kapacit se v tuzemsku za poslední roky zvýšil. Odvětví se soustředilo do několika málo velkých provozů, jako je vloni otevřený Preol v Lovosicích (součást Agrofertu) nebo jihlavský Agropodnik.

Pořád pracuje i bývalá Setuza, donedávna STZ, nyní Lisovny Ústí nad Labem. Podnik patří stoprocentně Ivo Halovi, advokátovi Petra Sisáka, který v Čechách spravuje »dědictví« Tomáše Pitra.

Zatímco z kukuřičného biolihu dotovaného v USA osmi miliardami ročně se získá v průměru o pár procent energie méně, než se vloží do pěstování kukuřice, Česko alespoň neprodělává. »Řepka na českých polích je v tomto ohledu mnohem lepší,« dušuje se Petr Jevič z Výzkumného ústavu zemědělské techniky a člen Českého sdružení pro bionaftu.

Podle provedených analýz se z řepky získá přibližně třikrát tolik energie, než se do jejího pěstování a zpracování vloží. Zbytky se navíc zkrmují, sláma se může pálit na teplo.

Přesto se výrobní cena řepkového paliva pohybuje kolem 22 korun za litr, tedy v současné chvíli více než dvojnásobku výrobní ceny nafty. Při rovné soutěži s fosilními palivy biopaliva nemají šanci.

K výrobě biopaliv se v průmyslově vyspělých státech sahá ve chvílích společenské nouze. Třeba jako ve válečných letech v Německu. Nebo na přelomu 20. a 21. století, kdy došly nápady, co si počít s »přebytečnou« půdou.

Hlady neumřeme

I když se může zdát, že nesmyslně nastavený systém nemůže a neměl by fungovat dál, opak bude v nejbližších letech pravdou. Zemědělci se v následujících letech budou »energetice« věnovat čím dál tím víc.

Přispívá to sice ke zvýšení cen potravin, ale minimálně. Po uklidnění situace kolem nárůstu cen potravin v roce 2008 vydala Světová banka letos v červenci novou analýzu. Biopaliva podle ní zvýšila ceny potravin jenom o několik procent. Větší roli měla sehrát neúroda, vysoká cena nafty a také spekulace na trhu s komoditami.

Je nepravděpodobné, že by v Evropě chyběly potraviny. Na biopaliva jdou jen dvě procenta evropského obilí, navíc vlna nadšení rychle opadává a společenská poptávka po nich zřejmě neporoste.

Podivný kolotoč proto je a v blízké budoucnosti bude největší šancí českého venkova posledních desetiletí. Vznikl na politickou objednávku a bez dotací je ve stávající situaci ekonomicky nesmyslný. Pokud se ceny fosilních paliv nedostanou alespoň na úroveň roku 2008, méně dotací nespolyká.

Zatím se však nedá říct, že by hrací plocha pro zemědělce a ostatní byla dobře připravená. Je plná nečekaných pastí, které klade jednou Brusel a jindy česká ministerstva. Podporovaná, zavržená a znovu podporovaná řepka by mohla povídat

8 milard korun
Tolik letos v Česku dostanou zemědělci za pěstování řepky.

I když se může zdát, že systém nemůže a neměl by fungovat dál, opak bude v nejbližších letech pravdou.