Šikana mladých manažerů. Když je šéf obětí a jeho tým tyranem

Do týmu, který už má svá zažitá pravidla a jasně rozparcelované sféry vlivu, přichází nový šéf. Všichni, kdo se cítí být ohroženi, se snaží přivandrovalce vypudit. Spojí se proto a všemi dostupnými prostředky se snaží nový element zlikvidovat. Jejich snaha v mnohém připomíná praktiky známé z živočišné říše a má společné jen jedno. Vše je dovoleno a nic není fér. Tato situace je typická pro jev, kterému psychologové říkají staffing.

Nejde o náhodné neshody, které se běžně stávají v každé firmě, ale o systematickou a cílenou tyranii. David Heider, psycholog a kouč z poradenské společnosti Assessment Systems, vypráví o situaci, kdy nový šéf dostal na starosti řízení týmu ostřílených prodejců: "Chtěl všechno řešit po dobrém, o všem diskutovat, bral si čas na rozmyšlenou. Obchodníci jej proto nebrali vážně. Začali ho obcházet, dělali si z něj legraci a s problémy se obraceli na šéfa o úroveň výš. Dráždila je osobnost, kterou považovali za příliš měkkou."

"V odborné literatuře se uvádí asi devět až deset procent případů staffingu v porovnání s častějšími případy bossingu," říká Pavel Beňo, psycholog a filmař, který se problematickým vztahům v práci věnuje dlouhodobě. 

Proč se podřízení bouří

Nejčastěji ke staffingu dochází právě při výměně šéfa. Staří „mazáci“ si často idealizují původního vedoucího, a když už se musejí nedobrovolně přizpůsobit nové situaci, číhají na každou příležitost, kdy by mohli nového šéfa ostrakizovat.
"Ve své praxi jsem se setkal se třemi případy staffingu. Všechny se týkaly mladých šéfů, které po nástupu do nové pozice tým systematicky odmítal," potvrzuje Pavel Beňo. Když všichni členové týmu spojí své síly, je přitom obtížně útok ustát i pro zkušeného manažera.

Tato forma šikany páchaná zaměstnanci má podle Pavla Beňa větší prostor tam, kde je nastoleno spíše demokratické vedení: "U nás je ale obecně styl řízení šéfů hodně partriarchální a direktivní. Jsme stále hodně autoritářská společnost. To je důvod, proč je staffing většinou v zárodku potlačen."

V o to horší pozici se pak může ocitnout šéf, který se obětí staffingu stane. Přestože si s týmem neví rady, bere uklidňující léky po hrstech nebo se odreagovává adrenalinovými zážitky, že ho podřízení šikanují, by otevřeně nepřiznal. Toto téma je v naší společnosti podle Davida Heidera pořád tabu: "Je to podobné jako u domácího násilí páchaného na ženách a na mužích. Už jsme akceptovali, že jsou ohrožené ženy, ale že také muž může být týrán, připadá lidem pořád jaksi nepravděpodobné."

Obraz muže i pozici šéfa si totiž automaticky spojujeme se silnějším postavením a převahou. Řídit tým je navíc samou podstatou manažerovy kompetence. A protože netouží shazovat sám sebe, zřídka tento problém otevírá třeba i před psychologem nebo koučem.

A protože neschopnost zvládnout tým postupně ničí manažerovi ego, velmi často ho soustředěný tlak jeho podřízených nakonec opravdu donutí odejít.