V EU to začíná vřít kvůli změně Lisabonské smlouvy a úpravě rozpočtových pravidel

Lucemburský premiér a šéf ministrů financí eurozóny Jean-Claude Juncker vyloučil změnu Lisabonské smlouvy Evropské unie kvůli úpravě rozpočtových pravidel. Na té se dohodli minulý týden německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident Nicolas Sarkozy a měl by se jí zabývat i čtvrteční a páteční summit EU v Bruselu.

"Tato dohoda (Merkelové a Sarkozyho) není přijatelná," řekl Juncker německému deníku Die Welt. Podle něho nezajišťuje, že by unie dostala tvrdá rozpočtová pravidla.

Německo chce změnou Lisabonské smlouvy o reformě unijních institucí zajistit, že i po roce 2013 bude v zemích používajících euro existovat mechanismus, který pomůže chránit státy, jež se ocitnou v hospodářských a finančních potížích jako letos Řecko.

EU v květnu vytvořila takzvaný záchranný fond, do nějž země používající jednotnou evropskou měnu přispěly 440 miliardami eur (zhruba 11 biliony korun), aby tak zabránily spekulacím, že Řecko a další země mohou kvůli nadměrnému zadlužení zbankrotovat. Takový vývoj by přitom mohl ohrozit i existenci eura. Existence fondu je ovšem časově omezená právě do roku 2013 a o jeho případném nástupci zatím nebylo rozhodnuto.

Případná změna smlouvy rovněž otevírá cestu k dočasnému odebrání hlasovacích práv zemím eurozóny, které poruší unijní rozpočtová pravidla. "Abych to řekl jasně, odebrání hlasovacích práv rozpočtovým hříšníkům není průchodnou cestou. V tomto případě vylučuji jakoukoliv změnu unijní smlouvy," doplnil Juncker.

Merkelová se nevzdává

Merkelová ve vládním prohlášení před čtvrtečním a pátečním summitem Evropské unie znovu podpořila nová pravidla hospodaření, jejichž cílem je podle ní "trvale stabilní" euro.

Merkelová řekla, že už na čtvrtečním bruselském summitu EU bude tlačit na to, aby prezident EU Herman Van Rompuy obdržel podrobný návrh změn evropské smlouvy.

"Tuto změnu potřebujeme," prohlásila Merkelová. "Nedělám si iluzi, že bude snadné to prosadit," podotkla.

Merkelová také zdůraznila, že německo-francouzská dohoda není v EU vším. Bez francouzsko-německého souhlasu však v EU není možné mnoho věcí prosadit.

Co bude po roce 2013?

Vynořují se obavy, že pokud by v eurozóně podobný mechanismus za pár let neexistoval, některé členské státy by se mohly znovu ocitnout pod tlakem finančních trhů. Německo se domnívá, že nový záchranný fond je na rozdíl od toho současného třeba zakotvit přímo v základní smlouvě Evropské unie. Berlín se bojí, že pokud by tomu bylo jinak, německý ústavní soud v Karlsruhe by mohl rozhodnout, že podobné opatření není v souladu s ústavou.

Změna Lisabonské smlouvy by ovšem otevřela i možnost připravit dočasně o hlasovací práva země eurozóny, které porušují rozpočtová pravidla, to jsou v současnosti téměř všechny. Berlín v tomto případě stojí osamocen a s jeho názorem nesouhlasí většina členských států evropské sedmadvacítky. Proti samotné změně smluv se staví i Evropská centrální banka a do jisté míry také Evropská komise. Obě instituce upozorňují na mnohaleté "martyrium" při schvalování Lisabonské smlouvy, již například v referendu odmítli irští voliči – a poté se hlasování opakovalo.

Summit EU by měl nicméně schválit zpřísnění unijních sankcí, na němž se minulý týden dohodli unijní ministři financí. Tyto změny se ovšem řeší pouze změnou Paktu stability a růstu. Státy eurozóny, které překročí hranici ročního rozpočtového deficitu ve výši tří procent HDP, by tak měly zaplatit pokutu odpovídající zhruba 0,2 procenta hrubého domácího produktu. Stejná sankce bude hrozit i zemím, jejichž celkové zadlužení přesahuje 60 procent HDP a jejich vlády je vůbec nesnižuj, anebo jen velmi pomalu.