Bankéř: Musíme vymyslet nový kapitalismus, ne jen záplatovat dluhy

V Ondřeji Jonášovi se nezapře finanční bankéř. V jedné chvíli rozhovoru o současné evropské krizi připustí, že kdyby skutečně věděl, jak se bude situace dále vyvíjet, udělal by to, co třeba George Soros v roce 1992. Ten vsadil jednu miliardu liber na to, že Británie neustojí evropský směnný systém, a obehrál britskou státní kasu o desetkrát tolik.
Předpovědět ale podle Jonáše lze, že vykupováním dluhů jednotlivých zemí eurozóny se nevyřeší podstata problému.

HN: Jaká je podstata problému? Jde o krizi eura, eurozóny, nebo politiků?

Je to krize politické vize. Euro je drženo strachem, co by se stalo, kdyby se rozpadlo. Jsme tlačeni krizí. Odpovídáme na individuální problémy Irska, Řecka a dalších. Ale chybí jednotná, politicky vyjádřená vize.

HN: A současný způsob řešení, kdy se sice bolestně a pomalu, ale přece jen, nakonec najde shoda na finanční záchraně? Nelze to i takto, i když draze, zvládnout?

Dosavadní řešení krize eurozóny nebylo nic jiného než překrývání záplat ještě většími záplatami. Socializace ztrát se jen posunuje o úroveň výš. Podívejte se na Irsko – tamní banky napřed převzala vláda, pak to dva roky nějak pytlíkovala, až lidem došlo, že irská ekonomika to nebude schopna splatit. V reakci na toto zjištění pak jen ztrátu posune výš, do MMF a eurozóny. Ale vždy je dobré sledovat finanční trhy, to je zpravidla nejlepší ukazatel. A trhy už nevěří, že způsob záchrany Irska byl dobrý.

HN: Jak to? Vždyť v reakci na zprávy o finanční pomoci z EU i z IMF euro posílilo?

Ano, ještě koncem minulého týdne se trh zdál být přesvědčen, že záchrana Irska je hotova a finanční nákazu se podařilo zastavit, což se evidentně promítlo do posílení eura únikem od dolaru. Ale v posledních dnech přišel přesně opačný pohyb.

Jedním důvodem může být korejská krize, ale to není hlavní faktor. Ten je podle mě právě v tom, že trhy si uvědomily, že uhrazení jednoho dluhu ještě větším dluhem prostě není řešením. A už vůbec ne stabilním, protože stabilita, kterou si EU a IMF koupily, trvala jen několik desítek hodin. Než trhy zavětřily, že nákaza trvá, že ve hře už může být třeba i Belgie...

HN: Ale nepopíráte tím vzývanou prozřetelnost trhů, když během jednoho víkendu zcela změní názor?

A vy snad nejste o něco chytřejší teď, než jste byli třeba před týdnem? Možná šli finančníci přes víkend na golf, kde se o tom pobavili, a konečně jim došlo, co ten krach reálně představuje pro irskou ekonomiku...

HN: Odhad objemu záchranného balíku se pohybuje zhruba mezi 80 až 90 miliardami eur...

Jenže zde máte situaci, kdy relativně vzdělaná a mladá populace dvacet let pije mléko irského tygra a myslí si, jak je skvělá, ba nejlepší. A teď přichází rána, kdy by se tito lidé měli vrátit k tomu, co dělaly generace před nimi. Tedy k masivní emigraci. Irsko má něco přes 6 milionů lidí, ovšem jen v USA se k irskému původu hlásí 30 milionů lidí. A ostatně i tady v Praze mají pár hezkých "pubů". A bohudíky za ně.

Kapitalismus zisku, ale ne ztrát

HN: To jste trochu utekl od tématu...

Chci tím říci, že skutečně hrozí, že daňová základna v Irsku se výrazně scvrkne. Možná sice neodejde Microsoft a farmaceutický průmysl, a moc bych Irům také přál, aby uhájili 12procentní korporátní daně, což je velmi zranitelný bod, ale i tak Irsku hrozí velký pokles státních příjmů.

HN: A ubrání Irsko svou nízkou korporátní daň, která je trnem v oku většině zbytku unie?

Otevřeně řečeno, bude se hrát o to, jak moc se budou chtít Francouzi pomstít. Dalším problémem je, že Irsko je stále dominantně závislé na Británii, která ovšem devalvovala libru o 40 procent. A úpravy, které bude muset Irsko provést, budou velké a s tvrdými dopady. A v tomto případě bych dal za pravdu argumentu Václava Klause, že bez možnosti rapidní devalvace, kterou však příslušnost k euru neumožňuje, jsou ta postupná opatření těžší a vyžadují tvrdší disciplínu. A je otázkou, zda společnost takovou disciplínu bude ochotna unést.

HN: Řecko stávkuje, Portugalsko, které může být další na řadě, už - jaksi preventivně - také. Irové to zatím snášejí statečněji...

Ano, reakce tamní společnosti je diametrálně odlišná od řecké, kde se naštvanost obrací proti Mezinárodnímu měnovému fondu a Evropské unii. V Irsku rozladění občanů míří spíše vůči jejich vlastní vládě. Lidé si totiž uvědomili, že banky se neprůhledně spřáhly s developery, a když si uvědomily, že mají problém, tak si přes vládu řekly o pokrytí své sekery ze státního rozpočtu. A to je špína, která vás naštve. Zvláště když předtím žijete v opojení z realitní bubliny, ve falešném přesvědčení, že jste lepší, než skutečně jste, a máte na víc, než opravdu máte.

HN: Lze říci, že všichni jsme "spolupachateli" tohoto systému, kde je nám říkáno, že zadlužovat se je normální a že skutečná rizika vlastně neexistují?

Ano, a přesně takto vznikají bubliny. Proč si Irové kupovali další dům? Protože soused zhodnotil cenu domu o 100 procent za dva roky, tak si řekli, že udělají totéž. A banky, protože si myslely, že ručení nemovitostí je tou nejlepší zárukou, jim na to půjčovaly. A půjčovaly na fiktivní cenu, která byla - vztaženo třeba k průměrným výdělkům nebo k síle ekonomiky - totálně mimo. A čím větší byla tahle psychóza, tím větší jsou nyní ztráty a vedlejší škody, které vznikají splasknutím bubliny.

HN: A bubliny neúprosně přicházejí jedna za druhou. Jsme nepoučitelní?

Dobré je, že po některých bublinách zbylo i něco pozitivního. Například po technologické bublině z roku 2000 tady zbyl internet. Obdobně jako v roce 1870, kdy Rakousko-Uhersko zažilo obrovský krach kvůli železnici, ale zůstala tady velmi cenná a důležitá železniční síť.

Ale abych odpověděl: jde o to, aby jedinec, každý člověk, nesl odpovědnost za rizika, která na sebe vzal, za své podnikání, aby měl možnost uspět stejně jako selhat. Jenže my jsme to selhání z kapitalismu vymazali. A to je zásadní chyba. Místo toho teď máme nejhorší rysy kapitalismu a socialismu dohromady. Musíme vymyslet "kapitalismus 2.0", který bude nejen o zisku, ale i o ztrátách.