Šéf ČSOB: Krize je pryč, jen to lidé musí pochopit a vyhnat ze svých hlav

Pavel Kavánek (62)

Šéf ČSOB je v čele banky 17 let a je tak nejdéle sloužícím bankéřem ve vedení tuzemské banky.

Je členem prezidia České bankovní asociace a předsedou dozorčí rady nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97.

Největší tuzemská bankovní skupina ČSOB vydělala za první tři čtvrtletí letošního roku 10,2 miliardy korun a stejně jako ostatní velké banky tím potvrzuje sílu českého bankovního sektoru a jeho úspěšné proplutí finanční krizí. Podle předsedy představenstva ČSOB Pavla Kavánka je krize pryč a Česko může začít těžit z toho, že v očích investorů je stabilní a zdravou ekonomikou.

"Myslím, že v oblasti akvizičního a projektového financování startuje docela zajímavá poptávka," říká šéf ČSOB.

HN: Když jsme se dívali na výsledky ČSOB za třetí čtvrtletí, tak jsme si všimli, že kapitálová přiměřenost vaší banky stoupla skoro na osmnáct procent. V takové chvíli akcionáři vždy přemýšlejí, zda nemají vázáno zbytečně moc kapitálu v bance, když riziko klesá. Jste nyní ochotni jít do většího rizika?

Určitě, logicky chceme jít do většího byznysu. Při zachování veškerých parametrů zdraví. S utlumením hospodářské aktivity a s určitým poklesem úvěrové aktivity jsme kapitálu vytvořili více, než pro aktuální úvěrovou situaci potřebujeme, v tom máte pravdu. Ale my chceme růst a porosteme. Proto jsme i v tomto parametru velmi komfortní.

HN: V čem byste chtěli růst?

Jestli dovolíte, tak bych nejprve mluvil o tom, jak skončila krize, protože od toho se to odvozuje. Podle mě je velmi důležité hodně nahlas říct, že jsme venku z krize. Krize už v Česku není! Bez drog a penicilinu

HN: Je to skutečně tak?

Je. Protože infekci globální "lehmanovské" krize a infekci státní dluhové krize na jihu Evropy jsme jako Česko schopni zadržovat na hranicích bez dodatečných dávek drog či penicilinu dalšího zadlužování. Jinými slovy: nás krize nezničila tak, jako zničila mnohé jiné. Pokud tady je krize, tak si myslím, že spíše přežívá v hlavách lidí. Možná je to jakési tvrdošíjné tradiční mrzoutství či mrmlání, k čemuž přispívají i média. To má samozřejmě svou vnitřní logiku, protože vyhlásit krizi je relativně snadné, ale vyhlásit a uvěřit tomu, že krize skončila, tak lehké není. Ale my krizi nemáme. Mám velikou radost, že je atmosféra ve skupině našich firem dobrá, jsou tady motivace, energie, prorůstové naladění. Abych nezůstal jen u prohlášení, že skončila krize, tak chci říct, že existuje dlouhá řada rizik. Ale jsou to rizika, která Česká republika zvládá, zvládáme je my, zvládají je banky.

HN: O co opíráte tvrzení, že se situace zlepšuje?

Pojďme se podívat na příklady: Česká ekonomika je v mírném dvouaž tříprocentním růstu, což je méně, než bývalo. Ale růst je řádově zdravější, protože je méně zadlužený. Ať už se to týká subjektů trhu, nebo státu. Tato trajektorie je daleko zodpovědnější, což je velice dobrá zpráva. Je zřetelné, že zesilují kapitálové toky do České republiky, do bezpečné České republiky. ČNB potvrdila v drsných stresových scénářích, že je náš bankovní systém robustní. A věřte mi, že jsou to opravdu drsné scénáře. Už jsem říkal, že se stát méně zadlužuje, což je jakási oběť, kterou musíme přinést - a přestat utrácet budoucí výnosy. Ale je to jen půl procentního bodu, možná 0,75 procenta nižšího ročního růstu, což je přijatelná cena za zdraví. Je také zřetelně vidět, že obyvatelstvo, které se vždy chovalo odpovědně a nikdy se nepředlužovalo, je nyní ještě opatrnější. Firmy pochopitelně také, ale jsou zdravě opatrné. Není to strach a je to tak dobře. Počet bankrotů se snižuje. Trh práce se už stabilizoval, i když nezaměstnanost ještě neklesá. Parametr, který je nedoceňovaný, ale je významný, je sousedství s Německem, které se prosazuje v několika linkách, jako například je doprava zboží přes Hamburk z Asie a do Asie. Návaznost firem přes hranice, investiční chuť na obou stranách hranice. To se těžko dává do nějakého srovnatelného modelu, ale je to významný parametr. Docela často o tom mluvím s německými bankéři a vidíme to velmi symetricky.

HN: Projevuje se to i na zájmu o úvěry?

Z našeho pohledu se dá jednoznačně říct, že začíná nový úvěrový cyklus. Na úvěrech to jde a půjde nahoru. Nejdříve a hlavně u firem.

HN: Jak měříte zdraví ČSOB?

Když srovnávám ČSOB se zahraničními bankami, používám to, čemu říkám pět měr síly a zdraví: stabilně vysokou ziskovost 10,2 miliardy korun (údaje k 30. 9. 2010 - pozn. red.), tradičně zdravou likviditu, poměr úvěrů ke vkladům 70 procent, velmi vysokou kapitálovou přiměřenost 17,8 procenta, poměr nákladů k výnosům 43,2 procenta a zřetelně klesající nákladovost úvěrových rizik. S nadsázkou je možné mluvit o českém zázraku. Když se podíváte na těchto pět měr a já vám dám úlohu, abyste našli takový souběh parametrů síly a zdraví jinde, budete hodně dlouho hledat.

HN: Jak jste reagovali na krizi?

Když se podíváme více optikou úvěrování, chtěl bych zmínit čtyři parametry, které pozitivně střílejí do vybavenosti kapitálem. Ano, ČSOB byla v krizi vybíravější. Relativně rychle jsme reagovali a šlápli na brzdu. Někdo může namítnout, že více, než jsme měli, nebo více než jiní. Dále jsme vědomě snížili rizikově vážená aktiva v prostoru nečerpaných úvěrových linek, u nichž jsme věděli, že nebudou potřebné. Tím pádem jsme optimalizovali naši kapitálovou bázi. Začali jsme lépe hospodařit s kapitálem. Aktivně jsme snížili držbu suverénních bondů, protože to není náš klíčový byznys a my chceme naši sílu investovat do místního úvěrového prostředí. Někde jsme už dokonce začali rozpouštět oprávky, protože se již počasí zlepšilo.

HN: Řekl jste, že zdravé ekonomické prostředí láká investory. Kde se to podle vás projeví?

Na to nemám nějakou vyhraněnou odpověď. Myslím, že skoro všude. Je zde jakási obecná pozitivní orientace na Česko jako riziko. Můžete se bavit od hoteliérství přes průmysl po služby. Někde více, někde méně. Ale ani naše úvěrová politika není taková, že by vyhlásila, že bude dobře v automobilech, zatímco jinde to bude horší. My jsme se naučili, že takové zjednodušené vzorce nejsou dobré. Máme jednak chuť a munici, za druhé máme co nabídnout ve všech segmentech trhu a ve všech segmentech trhu nějak inovujeme. O čem se málo mluví, je to, že máme, stejně jako celý trh, obrovsky cennou zkušenost z krize. Nikdo z nás tento typ krize za posledních dvacet let neprožil a test krizí jak v reálu, tak v hlavách je velmi důležitý. Myslím, že třeba v oblasti akvizičního a projektového financování již vzniká docela značná poptávka. V této kategorii máme co nabídnout, protože to docela umíme.

PPP projekty jsou správnou cestou

HN: Znamená to, že už cena aktiv dosáhla nějakého dna a je čas začít nakupovat?

Někde už ano. Asi bych byl velmi opatrný na straně developerů. Ale oživení vždy souvisí s cenou a myslím, že taková atmosféra už nastává. Když se ještě vrátím k předchozí otázce, hodně a správně se dnes diskutuje o příležitosti pro Public Private Partnership projekty. Je optimální čas pro firmy, stát i banky, protože pokud chce stát jít cestou méně zadlužovaného růstu, tak je PPP správnou cestou. V této oblasti jsme průkopníci, a když jsme to říkali v době, která nebyla tak příznivá a stát si půjčoval, jak chtěl, tak o to hlasitěji to budeme říkat teď. Příležitost je nabíledni.

HN: Ekonom Lubomír Lízal srovnával výhodnost PPP s tím, když projekt financuje celý stát. A došel k závěru, že PPP projekty nejsou levnější. U nás zatím pořádný PPP projekt nebyl. Proč by to měl stát dělat?

Pokud se stát ve kterémkoli projektu nechová profesionálně, zaplatí třeba dvakrát. Ale já hluboce věřím, že stát a partneři mají na to, aby se chovali profesionálně. Trvám na tom, že kontrakty musejí být výhodné pro všechny tři strany. Samozřejmě že v minulosti se stát mnohde profesionálně nechoval a choval se mnohdy až korupčně. Jestli to v takové situaci budete dělat ve formátu tradiční soutěže a profinancujete to přes státní dluh, anebo to uděláte cestou PPP, je to z bláta do louže. Ale věřím, že je tento model správný a má šanci přinést do místního prostředí profesionalitu.

HN: V čem vidíte rizika dalšího vývoje české ekonomiky? Může něco ten pozitivní trend ohrozit?

Seznam by byl dlouhý, včetně toho, že mnou zmiňovaná krize suverénních dluhů na jihu Evropy může jako infekce prorůstat dál. Ale objektivně vzato se tato infekce nerozšířila a nemusíme ji dluhovou drogou zažehnávat. Nejsem Pýthie, abych předvídal kurz eura či udržitelnost eurozóny. Stresstesty počítají s takovými typy rizik a bankovní systém je z tohoto pohledu mimořádně robustní. Kdo by měl být v tomto světě optimistou, když ne my?

HN: Proč jste nešli více do solárního byznysu? Vypadal jako velmi výhodný byznys a nikdo před dvěma lety nepočítal s tím, že stát nakonec změní podmínky.

Neprošlo to našimi úvěrovými testy. Nebyla to naše velká hra. Šlo o čistě uměřené střízlivé posuzování byznysu a dá se říct, že od počátku zde bylo vidět spekulativní rysy. My programově spekulace takového či jiného typu nepodporujeme. Nebylo to tak, že bychom to neuměli dělat, byl to vědomý filtr.

Se státem nebojujeme - základ shody tu je

HN: Když jste mluvil o PPP, to by znamenalo pustit se do velkých obchodů se státem. To vy dobře znáte a v řadě z nich jste se státem ve sporu. V jaké fázi jsou jednání o České poště, kde ministr vnitra Radek John přišel s požadavkem, že chce od ČSOB pro poštu více peněz za využívání sítě poboček.

Stát je vždy významným partnerem pro kteroukoli velkou banku v zemi. Také my děláme dlouhou řadu dobrých a velkých obchodů se státem. Celková bilance těchto vztahů je veskrze pozitivní a vytváří obrovské hodnoty na obou stranách. Tu a tam se stane, že se někde něco zadrhne. Mluvme o těchto tématech, ale nejsou to ta, která náš vztah modelují dlouhodobě. Co se týká České pošty a Poštovní spořitelny, my máme jak na straně banky, tak na straně České pošty společné východisko. Máme smlouvu, která je platná minimálně do roku 2017. Druhá úroveň shody je v tom, že tento vztah má větší než doposud realizovaný potenciál. Sedíme spolu u stolu a přemýšlíme, jak inovovat, jak přinést další vytěžení potenciálu tak, aby byznys byl ještě lepší a klient dostal lepší obsluhu. Uvažované inovace jsou jak v oblasti tradičních služeb pošty, tak v oblasti nových technologií. Pošta je v tomto ohledu na významném místě i z důvodu nedávného stvrzení, že v oblasti technologií má státu co nabídnout. Říkám to po nedávných jednáních vědomě velmi primitivně. Základ shody mezi námi je.

HN: Připravujete tedy dodatek ke smlouvě?

Ne. Máme smlouvu a hledáme optimální cestu, jak potenciál vytěžit.

HN: Ale ministr vnitra celkem jasně deklaroval, že stát chce prostřednictvím pošty více peněz, než kolik z toho vztahu pošta má.

Jistě, protože potenciál pro oba partnery zde je.

HN: Jak to vypadá s uvedením akcií ČSOB na trh?

KBC na svém záměru nic nezměnila navzdory různým spekulacím a jsem přesvědčen o tom, že využije optimální tržní moment pro to, aby svůj záměr realizovala. Nejsme v situaci velmi klidných stojatých vod na akciových trzích, takže načasování je důležité. ČSOB je na realizaci této transakce velmi dobře připravena.

HN: Pomíjíme spekulace o termínech, ale jedna byla o tom, že KBC uvažuje o prodeji balíku akcií přímo nějakému investorovi.

Na to už jsem odpověděl. Na záměru, který byl formulován na počátku, tedy uvedení minoritního podílu na burzu, se nic nezměnilo.

HN: Centrální banka chystá omezení odměn pro pracovníky bank. Vnímáte to jako problém?

Skoro bych řekl, že je mi to milé, protože jsem vždy hluboce věřil v udržitelnost výkonu, ne v obětování budoucnosti kvůli okamžitým ziskům. K tomu, že pod tlakem vývoje v zahraničí jsou regulátoři nuceni změnit pravidla, můžeme říct bohužel. Bohužel, že tu vnitřní disciplínu na trhu hráči sami nemají. Marná sláva, maximalizace zisků roztočená akciovými trhy nastala. Je dobře vést bankovní trh k disciplíně. Jen je mrzuté, že to musí dělat regulátor. Co je samozřejmě vždy u regulace důležité, je jemnost nastavení parametrů. Jeden příklad. Pro stanovení bonusů je cena akcie špatná, a zároveň dobrá míra. Špatná, pokud je brána v absolutní hodnotě. A dobrá, když je parametrem schématu odměny relativní srovnání třeba oproti akciovému indexu srovnatelných titulů. Pak je manažer odměňován za jeho přínos, nikoli za tržní bubliny.

HN: Takže nejste příznivcem standardních opčních programů, kdy je to navázáno na absolutní hodnotu akcie?

Management má být motivován a dýchat s udržitelným výkonem firmy. To je náš genetický kód a držíme se toho. Jde však o to, jak to technicky podpořit, aby to nabíjelo udržitelnost a paradoxně ji nezbořilo. V pouhém nastavení opčních programů se prokázalo, že byly až zvráceně zneužity k maximalizaci jen krátkodobých zisků.